poslední...

... ale co potom?

Dne 19. března 1997 na svatého Josefa jsem se ráno probudil, položil krabičku cigaret se zapalovačem na viditelné místo na knihovně (stojí tam dodnes) a řekl si: Josefe, s kouřením je konec, a šmytec! A po šedesáti letech taky ano. Tvrdohlavost? Pevná vůle? Zdravý rozum? Nevím, ale je to tak. A hned se najdou peníze na novou bundu, hned na boty vnučkám i z pouhého důchodu. Tož vás pěkně zdravím valašským pozdravem »Valaši, nedajme sa!«
Josef Pírek, Olomouc-Chvalkovice

V prvních dnech a týdnech nikotinové absence mi pomáhala pouze moje pevná vůle a touha po dalším životě, protože jsem věděl a poznal sám na sobě, že jsem od svého organismu dostal poslední varování. K hornické silikóze plic se totiž najednou přidal zápal plic a těžký zánět průdušek. V životě jsem se o to pokoušel několikrát, ale silvestrovské a jiné řeči, že člověk přestane kouřit, vyšly vždy naprázdno. Tvrdím, že kuřákovi nepomůžou žádné žvýkačky, náplasti, kapky, protikuřácká poradna. Pomoci si může jedině sám - musí překonat sám sebe.
Emanuel Došlík, Havířov-Podlesí

Co pomohlo zapomenout na nikotinové lákadlo vám? Na vaše zkušenosti čekáme ve Víkendu MFD, Senovážná 4, 112 21 Praha 1, fax [phone], e-mail [e-mail].