Dlouho jsme se nemohli rozhodnout, kam letět. Nakonec padla volba na Portugalsko. Možná proto, že jsme nevěděli jsme, co od té země můžeme očekávat. Nakonec jsme pěšky, stopem či vlakem procestovali velkou část této nádherné země. Jeli jsme nejdříve z Lisabonu na jih. Řidič, kterého jsme stopli, měl totiž namířeno až do nejjižnější části Portugalska. Bavíme se o všem možném. Pan Andreas Morais, jak znělo jméno našeho dobrodince, totiž mluvil dost dobře francouzsky. S radostí přijímáme i pozvání na sklenku portského. Utekly tři hodinky a jsme ve Faru, metropoli jižní provincie Algarve. Je to centrum portugalské riviéry. Je březen. Teploměr však ukazuje 20 stupňů a ze stromů se na nás smějí zralé pomeranče. Prošli jsme si malebné uličky starého města a zamířili k přístavu. Po poledni zel prázdnotou. Nerušeně jsme si mohli vychutnat neopakovatelnou vůni Atlantského oceánu. Andreas nám poradil, abychom si nenechali ujít nedaleké městečko Taviru. Trať vede po hranici přírodní rezervace Ria Formosa a nabízí pohled na bažinaté plochy, za kterými se rozprostírají nekonečné pláže s jemným pískem. Město je krásné. Možná proto není jednoduché sehnat ubytování. Zdařilo se nám to až po četných peripetiích. Večer sálá žár z rozpálených zdí a my máme další zážitky nabitý den za sebou.
- sobota 20. října 2001
