Porota SuperStar: Víc hlav víc ví

  • 13
Naši favorité postupují, shodují se porotci letošní SuperStar. Gabriela Osvaldová, Ondřej Soukup, Eduard Klezla a Michal Horáček na SuperStar oceňují i to, že postupují lidé, kteří by kvůli vizáži sítem gramofonových firem jen stěží prošli.

* Bylo těžké rozhodovat o osmi soutěžících do druhé šance?
Michal Horáček:
Relativně ne. O šesti jsme věděli jednoznačně. Těžké bylo vybrat poslední dva z dalších několika lidí.
Ondřej Soukup: Bylo tam pár lidí, u kterých jsem sám za sebe dost váhal. Dost těžké bylo v posledním kole rozhodnout, komu dát divokou kartu. Všech osm lidí bylo velmi zajímavých a šest z nich bylo velmi dobrých zpěváků.
Eduard Klezla: Rozhodnout, komu dát divokou kartu, pro mě bylo v soutěži asi zatím to nejtěžší. Doufám, že ty, kteří nepostoupili a mají talent a lásku ke zpěvu, to neovlivní a budou dál zpívat. Ve výsledku se může stát, že právě oni budou za deset let udávat tón v populární hudbě, a ti, kteří postoupili mezi finalisty, se ztratí v tratolišti dějin.

* Byli jste pojištěni na to, kdyby diváci vybrali stejného kandidáta jako vy?
Gabriela Osvaldová:
Samozřejmě jsme museli mít alternativu, kdybychom se náhodou trefili.

* Zatím se divácký vkus od vašeho příliš nelišil.
Horáček: Často to bylo evidentní z pěveckého výkonu. My jsme jmenovali tři a dva z nich postoupili. Zaplať pánbůh, že diváci nejsou hluší ani nevkusní. Já jim salutuji. Prokázali to i minule, když zvolili Anetu jako superstar. Ve finále není nikdo, o kom bych řekl, že neměl postoupit.
Klezla: Je pro mě obrovským a příjemným překvapením, jak diváci hlasují. Myslím, že opravdu z každé desítky vybrali ty nejlepší. Mám pocit, že dávají opravdu velký důraz na to, jak lidé zpívají, a že nejsou ochotni přijmout něco hodně laciného.
Osvaldová: Mně tam pár lidí vysloveně chybí. V dřívějších kolech třeba nebyla zrovna konstelace tak dobrých zpěváků, ale někdo postoupit musel, a tak jsou ve finále lidé, kteří možná nejsou ani tak dobří jako ti, kterým jsme dávali druhou šanci. Bohužel, je to i o štěstí, je to hra.
Soukup: To bylo nakonec i v loňské SuperStar. Bylo mi tam některých zpěváků vyloženě líto a říkal jsem si, to je nespravedlnost. Ale tak to dopadne.

* Ale i semifinalisté mají šanci se chytit. Příkladem může být Patrik Jurdič, který nakonec vyhrál chorvatskou SuperStar.
Osvaldová: U něj speciálně mě loni překvapilo, že vypadl, protože to byl v podstatě jeden z mých favoritů. Já jsem si myslela, že se stoprocentně dostane do poslední desítky. Myslím, že tam skutečně byla hlavně jazyková bariéra.
Soukup: Je zajímavé, že letos už jazyková bariéra nevadí. Ali Amiri není žádný češtinář a myslím, že ve finále je víc nečeštinářů.

* Překvapuje vás to?
Klezla:
Mě to vůbec nepřekvapilo, poněvadž si myslím, že převážně hlasující mladá generace není absolutně ničím zatížená a že mají oči otevřené a vědí, že svět je pestrobarevný. Jsem strašně rád, že to tak je. Myslím, že každý vnímá, že když je někdo dobrý, ať je jakékoli národnosti, má právo vyhrávat.

* Kdo vám bude ve finále chybět?
Soukup: Mně tam budou chybět lidé z druhé šance. Mé srdce po ní bohužel plakalo, protože tam opravdu byli někteří strašně zajímaví a všichni se tam nedostali. Osvaldová: Kromě toho mi tam chybí Andrea Janczarová a Barbora Zajptová. Osobně pro mě byly velmi zajímavé.
Horáček: Kromě posledních semifinalistů mi tam chybí Lucka Bakešová. To je obrovský materiál a mrzí mě, že měla špatně zvolenou píseň.

* Lze porovnat loňské a letošní finalisty?
Horáček:
Co do kvality je letošní desítka, až vypadnou první dva, kvalitnější. Tady mají talent opravdu všichni a to nemluvím o tom, jak je desítka pestrá etnicky, vzhledově i věkově. Jsou to zralejší, vyzpívanější zpěváci. Je vidět, že úspěch první řady přesvědčil spoustu lidí, kteří normálně zpívají, mají jevištní zkušenost, zpívají s kapelou nebo jsou na konzervatoři. Třeba Gába Al Dhábba, Petr Bende, Klára Zaňková, Míša Nosková...
Soukup: Na druhou stranu Michael Foret je obrovský přirozený talent.
Klezla: Jakékoliv srovnávání je pro mě liché. Myslím, že finalisti jsou opravdu na vysoké úrovni, ať říká kdo chce, co chce.

* Máte v soutěži svého favorita?
Horáček: Mám tady kartu, kde jsem si ještě předtím, než vůbec kdo začal zpívat, napsal čtyři kluky a čtyři holky. Mezi dvanáctkou finalistů jich je pět z nich.
Osvaldová: Mám také své tipy a ty neomylně postupují.
Klezla: Nechci zatím jmenovat, ale mám "to ono" vytipované už od prvních kol. To ono se dostalo až do finále a uvidíme, jak si povede. Myslím si, že bylo zatím trošku opomíjeno, že jej diváci tak nezaznamenali, ale uvidíme.

* Řekněte, bude letos SuperStar kluk, nebo dívka?
Osvaldová:
To se dá strašně těžko říct. Já bych byla docela ráda, aby to byl kluk. Ne proto, aby se to prostřídalo, ale raději poslouchám zpěváky chlapy než ženský. Byla bych ráda, kdyby to byl mladý dobrý nadějný talentovaný zpěvák.
Horáček: Máš pravdu, já také, ale myslím si, že to bude určitě holka. O tom jsem přesvědčený.

* Poměr kluků a dívek je ve finále vyrovnaný. Až to vypadá...
Osvaldová: Do toho vůbec nebylo zasahováno z vyšších míst.
Horáček: Píše se, že je podivné, podezřelé, že to vychází. Vůbec se na to nehledí. My jsme poslední osmičku složili ze šesti holek a dvou kluků. Prostě se nám líbilo šest holek a dva kluci, a kdybychom měli další dvě místa, tak bychom tam dali další dvě holky. A bylo úplně jedno, kdo dostal od diváků první místo. My jsme svou divokou kartu napsali předem. Důležitý je výkon, charizma a jak člověk zaujme. Nezávisí to na pohlaví. Je důležité, aby tohle lidé věděli.

* Jak se liší výkony zpěváků živě ve studiu a v televizi?
Horáček: Zvuk je tady oproti televizi jiný. Někdy to lidem pomůže, někdy ublíží. A vůbec se to nedá odhadnout dopředu. Je to úplná alchymie.
Soukup: Televize a kompresory vytáhnou a srovnají všechno na stejnou úroveň. Takže i lidé kolikrát velmi kníkající a se slabým hlasem najednou v televizi zní naprosto ekvivalentně jako ti, kteří to tady rozpálí a mají silný hlas. Ale tady nás to samozřejmě ovlivní.

* Nebyli jste někdy k soutěžícím příliš tvrdí?
Klezla: To, co říká porota v této soutěži, je vedle života zpěváků v popmusic naprostá legrace. Jsou mladí a vůbec nevědí, co je čeká. V této soutěži je strašně těžké nenechat se vláčet emocemi. Snažím se velice přísně oddělovat, kdo vám je nebo není sympatický. To tam nesmí hrát vůbec roli. Když byl ten výkon slušný, snažil jsem se to říct tak, aby to mělo nějakou váhu, aby to bylo spravedlivé.

* Byli soutěžící vaším hodnocením rozhořčeni?
Klezla:
I ti, ke kterým jsem byl nejostřejší, mi pak třeba přišli naprosto vážně říct, že si toho váží a že to nikdy nevzdají. Že dokonce dělají přijímačky k nám na konzervatoř. Ale můj výrok že jim pomohl, protože vždycky slyšeli, jak jsou výborní, a najednou jsem byl první člověk, který řekl, co není správné, co není dobré. Donutilo je to přemýšlet jinak. A to je pozitivní. Samozřejmě, všichni se můžeme mýlit, a proto je dobře, že jsme v porotě čtyři. Jsem však přesvědčen o tom, že nám výjimečný talent neproklouzl. Dál už to bylo na divácích a ti mě fascinují svou přesností.
Osvaldová: Eda vynáší naprosto profesionální soudy. On to bere, jako kdyby mu přišli dělat zkoušky na fakultu. Vždy jim to řekne tak, jak to je. Působí to tvrdě, ale on ani nic jiného říkat nemůže, protože je odborník, a kdyby tam někomu mazal med kolem tlamy, tak bude vypadat, že tomu nerozumí. My ostatní jsme všichni amatéři. Co se hlasového poradenství týče, tak to není naše parketa.
Soukup: Každý se na to díváme z jiného úhlu. Jedna věc je kvalita zpěvu, druhá je celková použitelnost člověka z producentského hlediska. A ne vždy je kvalitní zpěv a kvalitní hlas zárukou úspěchu.

* Na čem ještě záleží?
Soukup: Mnohdy vítězí typy, které nemusí být tak pěvecky kvalitní, ale jsou něčím přitažliví. A jsme opět u záhadného charizma, které to nakonec zválcuje všechno.
Osvaldová:
Je to jako v krasobruslení. Slavná Beatrix Schubová měla nacvičené povinné cviky a pak přišla volná jízda a ona měla nožičky jak kvrdlačky a nedokázala zaujmout diváky. A co s vycvičeným robotem? Opačný byl třeba případ úžasné Magdaleny Šalamounové. My všichni slyšíme, že ona místy zpívá falešně, není excelentní zpěvák, jenomže z ní pramení něco tak neotřelého, že mě baví se na ni koukat. Já bych se na její koncert šla podívat.
Horáček: Tak to přesně je.
Klezla: Mnoho lidí si myslí, že hodnotím pouze hlas. Ale mohli zjistit, že dám najednou přednost někomu, kdo opravdový hlas nemá. Není to jen o zpěvu, byť mě zajímá, jak by se ten zpěvák mohl vyvíjet, jaké má hlasové dispozice a co by mohl svým hlasem všechno sdělit. Jde mi o muzikalitu, pěvecké předpoklady a to, co člověk ze sebe vyzařuje a jak působí. Přemýšlím i o tom, jak bude vypadat za pět let. Takže někdy řeknu soud, který teď hned nemusí divák považovat za pravdu, ale naprosto jasně je tam slyšet, jak ten člověk bude pěvecky fungovat za pět let.

* Divácký vkus však může být nepředvídatelný.
Osvaldová:
Ten Nor, Kurt Nielsen, to je antityp. U něj se člověku zdá, že se za celý svůj život ve Skandinávii nesetkal se zubařem. A přitom je bezvadné, že ho diváci dokážou kapírovat, že tam nemusí sedět napucovaný frajírek, který má na hlavě účes, který zrovna napadl vizážistu.
Soukup: K podobným zvratům dochází, v Anglii loni myslím vyhrála dívka, která se jmenuje Michelle a vážila mezi sedmdesáti a sto kily.
Osvaldová: To je na téhle soutěži dobré, že prorazí lidé, kteří by třeba přes cedník gramofonové firmy kvůli vizáži vůbec neprošli. Najednou se díky referendu diváků zjistí, že to není důležité. Že když v tom člověku něco je, tak to nevadí. Ty typy se strašně rozšířily.

* Jak pak poznat toho pravého?
Soukup: To je právě ten problém, odhadnout, kdo to bude. Najít toho člověka. Četl jsem rozhovor se Simonem Cowellem, který také produkuje desky. On vidí a slyší čtyři stovky zpěváků a z nich si vybere jednoho, kterému dá celkovou podporu. A to se ještě může zmýlit. Je strašně těžké odhadnout, kdo zaujme.
Horáček: To je i případ Anety Langerové.
Soukup: Ta málem letěla. Horáček: A stala se z ní obrovská hvězda a bude hvězda pořád.
Klezla:
Aneta je pro mě nadějná zpěvačka, o které bych teď ani nechtěl moc mluvit. Já se těším, jak bude vypadat za dva tři roky. Teď jede z akce do akce a nikdo jí nedá čas, aby se mohla jakkoli vyvíjet.

Textař a předseda poroty SuperStar 2 Michal Horáček. (4.11. 2004)

Nové tváře z poroty SuperStar 2: textař Michal Horáček a učitel zpěvu Eduard Klezla. (4.11. 2004)

Soudci SuperStar - Ondřej Soukup, Gabriela Osvaldová, Michal Horáček a Eduard Klezla (zleva)

Porotci druhé řady Superstar - Eduard Klezla a Michal Horáček.