Porod stokrát jinak

- Snad v ničem není tak zřetelný rozdíl mezi západním a naším zdravotnictvím jako v přístupu k porodům. Některé »alternativní« přístupy pronikly i k nám. Uvozovky jsou zcela namístě. Ve skutečnosti jde totiž spíš o návrat k přírodě. K přirozenému průběhu události, která, přes všechny bolesti, by měla být tím nejkrásnějším zážitkem v životě.
Přítomnost tatínka u porodu už u nás není ničím novým. Občas lze něco zaslechnout i o porodu do vody, zatím je však považován spíše za jakousi výstřednost. »Kolik maminek ale před porodem přemýšlí o tom, že by si mohly zcela svobodně zvolit, v jaké poloze budou rodit, a že mohou polohy během porodu střídat? Málokdo také ví, že nezbytným předpokladem zdárného porodu není ani úvodní ,rituál' v podobě klystýru a holení, ani podávání léků k tišení bolestí či k urychlení stahů,« říká porodní asistentka Klára Pravdová z Děčína, členka České asociace porodních asistentek. Asociace se snaží především šířit odborné informace a prosazovat »nové« pojetí porodu. Za tímto účelem organizuje také studijní cesty porodních asistentek do zahraničí. »V Holandsku, Rakousku, Anglii a Skandinávii jsme měly možnost vidět zejména rozdílný přístup k rodičce. Absolutním standardem je totiž brát ženu jako rovnocenného partnera a respektovat její přání. Je samozřejmě hranice, za kterou už musí rozhodovat jen zdravotnický personál. Důležité však je, že devadesát procent žen přichází k porodu proškolených. Vědí, co mohou požadovat, když vše probíhá normálně,« sděluje své zkušenosti děčínská porodní asistentka.

Porod ve vlastní režii?

Jednotlivé porodnice u nás se dnes hodně liší v tom, nakolik je průběh porodu určován ze strany personálu (především lékařů), a naopak do jaké míry o něm může rozhodovat sama rodička. Zatím jediným zařízením, kde má maminka porod takřka ve vlastní režii, je Centrum aktivního porodu (zkratka CAP), které je součástí gynekologicko-porodnického oddělení pražské Fakultní nemocnice Bulovka. »Od ,klasicky' vedeného porodu mě odradily zkušenosti mých kamarádek,« vzpomíná na své nedávné rozhodování postgraduální studentka biologie Aneta Bílková, která se už pátý měsíc těší z dcerky Johanky. »Jedna z nich například rodila v porodnici, která byla perfektní podle klasických měřítek, což je hlavně technické a odborné zázemí. Spousta maminek s ní měla dobré zkušenosti, jenže - ne každému vyhovuje totéž... Právě řízení porodu ,shora' jí vůbec nesvědčilo. Celý porod byla ve stresu, dokonce si umínila, že nebude křičet, protože se bála reakcí personálu. A výsledek? V jednu chvíli jí tak vyletěl krevní tlak, že byla málem na infarkt. Pak už jí vlastně ani nevadilo, že jí hned po porodu sebrali miminko a dali jí ho až druhý den. Byla ráda, že to má všechno za sebou.« Aneta Bílková o sobě říká, že je »hrozně neposedný tvor«. Představa, že by jí někdo určoval, jak má ležet a kdy má a nemá dýchat, jí vůbec nebyla příjemná. V šestém měsíci těhotenství náhodou objevila CAP a hned jí bylo jasné, že bude vyhovovat její nátuře. »Na zážitek porodu jsem se těšila, neměla jsem vůbec žádný strach,« říká. »A skutečnost mě nezklamala hned bych rodila znovu. Mrzí mě jen, že šlo všechno tak rychle, takže jsem to ani nemohla naplno prožít. Johanka byla za tři hodiny na světě. V té rychlosti jsem si ani nestihla pustit svoji oblíbenou hudbu, kterou jsem si z domova přinesla, ani kazetu s Járou Cimrmanem.«

Žádná móda, žádný nadstandard

Možnost zpříjemnit si porod hudbou nebo třeba cucáním bonbonů je v CAPu samozřejmostí. Také porodní místnost ničím nepřipomíná nemocnici, spíš obyčejnou ložnici. Tady probíhá vše od začátku až do konce. Centrum nemá žádnou společnou čekací místnost, která je z jiných zařízení známa pod hanlivým názvem »hekárna«. V CAPu rodí maminka především ve spolupráci s porodní asistentkou (se všemi asistentkami se osobně seznámí už před porodem). Pomáhat však může i tatínek nebo kdokoliv jiný, koho si maminka přeje mít u porodu. Právě při mnoha »alternativních« polohách může partner přispět nejen držením za ruku a psychickou podporou. Například při poloze v podřepu může rodičku podpírat, při poloze v sedě zase masírovat bolestivá místa. Průběh porodu je samozřejmě po celou dobu monitorován, tak jako v každé jiné porodnici. Lékař je připraven zasáhnout v případě, že by něco nebylo v pořádku. Žádné »teď dýchejte, teď nedýchejte, teď tlačte, ještě oxytocin, ještě anestezi«... Aktivní porod by si ovšem maminky neměly plést s nadstandardní péčí ani s módním trendem,« upozorňuje Martin Dvořák, vedoucí lékař z Centra aktivního porodu. »Porod v CAPu je pro ženy, které dobře vědí, co chtějí, mají o porodu určitou představu a chtějí ji realizovat. Vědí, že chtějí porod bez zbytečných lékařských zásahů a medikamentů. Někomu, kdo vyhledává pouze hezké prostředí a individuální péči, náš přístup vůbec nemusí vyhovovat. Vyžaduje totiž od rodičky značnou dávku samostatnosti a zodpovědnosti.«

Prostě jedna možnost navíc

Podle doktora Dvořáka nemá ani smysl nějak vyhrocovat spor mezi zastánci »klasických« a »alternativních« porodů. »Nelze to vidět tak, že se u nás až dosud všechno dělalo špatně, že bychom měli všechny ,klasické' porodnice zavřít a začít znovu. Naše dosavadní porodnictví je na výborné úrovni, vždyť máme jednu z nejnižších novorozeneckých úmrtností na světě. Potíž je jen v tom, že náš klasický přístup k porodu je jakási šablona. Ta funguje ve většině případů, to ale neznamená, že všem vyhovuje. Ti, kterým nesedí, by měli mít možnost volby, a proto je tady například naše centrum. Je to prostě jedna možnost navíc.« Také porodní asistentka z CAPu Zuzana Štromerová soudí, že způsob porodu by neměl být záležitostí módy. »Znám maminky, které si od začátku přejí porod do vody, a vlastně nevědí proč. Pak zjistí, že to vůbec není to, co si představovaly. Víc než módě je třeba naslouchat hlasu vlastního těla,« vysvětluje. »K takovému rozhodování v těhotenství mohou výborně pomoci předporodní kursy, ale třeba i kursy jógy, které směřují právě k lepší vnímavosti, k tomu, aby člověk dovedl odhadnout, co mu bude vyhovovat. Maminka by měla zaujmout určitý názor a pak pátrat po porodnicích v okolí a ptát se, co která nabízí, popřípadě jakému přání je ochotna vyhovět.« I po bedlivém pátrání ve vlastním nitru může nastávající maminka dojít k závěru, že jí bude nejvíc vyhovovat odevzdat se do rukou lékařského personálu a o ničem příliš nerozhodovat. Tak jako například zdravotní laborantka Martina Balonová, maminka pětiměsíčního Adama. »Vážně jsem uvažovala o porodu v CAPu, ale nakonec jsem zvolila spíš střední cestu - 1. kliniku nemocnice U Apolináře. Důvod? Měla jsem tak pocit větší jistoty. Možná jsem ho potřebovala právě proto, že mě čekal první porod. I když jsem přečetla spoustu literatury, nedovedla jsem si dobře představit, co mě čeká. Trochu jsem se i bála, že zpanikařím a nebudu o sobě moci dobře rozhodovat. Věřila jsem, že lékaři budou vědět mnohem líp než já, co je v tu kterou chvíli potřeba. Vyhovovalo mi i to, že mi radili, jak mám dýchat a kdy mám zatlačit. S jejich péčí jsem byla úplně spokojená.«

Sprint, nebo maraton?

Jedna z častých mylných představ o porodu je ta, že čím delší je porod, tím je namáhavější a nebezpečnější pro matku i dítě. »Pouze neúměrně dlouhé porody, kdy je rodička vyčerpaná a další snaha z její strany k ničemu nevede, potřebují umělé urychlení,« soudí doktor Dvořák. »Vzpomínám na takový případ profesionální tanečnice, která měla - zřejmě díky tréninku velmi silné pánevní svalstvo. To se nechtělo uvolnit ani po patnáctihodinové námaze, takže jsme se dohodli, že mu trochu pomůžeme.« Podle doktora Dvořáka je však zcela nesmyslné urychlovat porod, který probíhá normálně a postupuje pomalu, ale zřetelně kupředu. »Každý člověk je jiný a je třeba to respektovat. Tělo si rychlost porodu určuje samo a většinou dobře. Například druhá doba porodní může trvat třeba jen deset minut, ale také několik hodin a je to úplně v pořádku. Když někdo rodí pomalu, neznamená to, že bude víc vyčerpaný. Může to být přesně naopak. Dá se říci, že někdo je od přírody spíš ,sprintér' a někdo ,maratonský běžec'. A když někoho nutíte sprintovat na maratonské trati, určitě mu tím neprospějete.« Slova doktora Dvořáka ochotně potvrzuje maminka dvou dětí Magda Kutková, která sama měla možnost vyzkoušet »klasický« i »alternativní« porod. Po porodu prvního syna Marka, který trval (druhá doba porodní) jen asi čtvrt hodiny, se prý cítila doslova »zpráskaná jako pes«. Z celého průběhu porodu byla dost zklamaná, proto se rozhodla, že druhý syn Albert půjde na svět alternativně a aktivně. »Po celkem šestihodinové námaze jsem byla samozřejmě unavená, ale zároveň nabitá energií - něco jako příjemná únava pro práci, která vás těší,« snaží se vyjádřit své pocity z druhého porodu. »Žádné ploužení po chodbě, žádné strhané rysy ve tváři.«

Těhotenství není nemoc

»Ale co když nebude všechno v pořádku?« napadne asi každou maminku, která se připravuje na porod. »Vědět, jaké problémy mohou při porodu nastat a jak se v té které situaci zachovat, je samozřejmě důležité,« připomíná porodní asistentka Štromerová. »I k tomu, mimo jiné, by měly sloužit předporodní kursy, které dnes většina porodnic nabízí. Vždy je důležité nepropadnout panice, protože všechny komplikace, které při porodu přicházejí v úvahu, se dají řešit relativně v klidu. Ze všeho nejhorší je přistupovat už předem k porodu a vlastně k celému těhotenství jako k nějakému nenormálnímu stavu. Těhotenství není nemoc a porod není vyléčení z této ,nemoci'. Z toho je třeba vycházet.« Stejně tak není třeba obávat se alternativního čili aktivního porodu jako příčiny možných komplikací. Alternativy, o nichž zde byla řeč, normální porod nijak zkomplikovat nemohou, v některých případech jej mohou naopak usnadnit (například tlačení ve vertikální poloze je pro mnoho maminek snazší). »Hlavní rozdíl mezi klasicky vedeným a aktivním porodem je asi v tom, že ten klasický nabízí maximální pohodlí lékaři, kdežto aktivní porod se řídí pohodlím maminky,« soudí Magda Kutková. »Já osobně nedovedu ve svých vzpomínkách z porodu vypátrat ani špetku strachu. Řídím se hodně intuicí, prostě jsem věděla, že to dopadne dobře.« To, že se při aktivním porodu méně hledí na pohodlí porodnického personálu, neznamená, že by lékaři měli menší možnost zasáhnout v případě náhlé komplikace. I v nejvážnějších případech, kdy je třeba okamžitě přesunout maminku do polohy na zádech a přibrat na pomoc léky a přístroje, nehraje zpoždění několika vteřin žádnou roli. Aktivní porod musí předem zavrhnout pouze maminky, které mají vážné zdravotní problémy nebo rizikové těhotenství.