Pomoc, mám depku!

- Také máte plné uši řečí o bezstarostném mládí? Možná existovalo kdysi dávno, když ještě nebyla škola a každý, do koho se člověk zakoukal, mu hned skočil kolem krku. V těch bájných časech také neřádila depka, odborně deprese čili smutek ze života.


Deprese jako vysloveně chorobný stav sklíčenosti, úzkosti a méněcennosti patří plně do kompetence lékařů. Trpí jí ovšem jen asi pět lidí ze sta, zatímco depresi ve smyslu špatné nálady, rozladění, smutku na duši zná snad každý. A každý se jí také může zbavit sám. Zvlášť když ví, jak na to.

Co, kdo, proč?
"Nejdříve ze všeho si musíte ujasnit, co váš smutek způsobilo," vysvětluje psycholožka Renata Rynešová. "Popovídejte si pěkně sami se sebou. Zcela otevřeně, nijak se nešetřete. Někdy bývá mnoho povyku pro téměř nic. Když vás maminka zpražila, že jste přišli pozdě domů, že se na vás nemůže v ničem spolehnout, není to náhodou proto, že měla strach, kde se touláte?"
Totéž platí, když táta přepnul televizi na fotbal, přestože na druhém programu zrovna dávali váš oblíbený seriál. Stojí to za smutek, nebo se prostě v klidu podíváte na opakování? Podrazil vás kamarád? No dobrá, jsou takové krysy, ale není jediný a vy za to přece nemůžete.
Jakmile si to všechno poskládáte a ujasníte, přestanete se cítit tak mizerně.

Udělejte si radost
"Máme s kamarádkou takovou dohodu," říká gymnazistka Gábina. "Víme, že normální debina, špatná nálada, přejde sama od sebe. Když ale dojde na to, čemu říkáme 'dabl dý' neboli dvojnásobná depka, vyšleme SOS a ta druhá musí za všech okolností nastoupit. A jdeme spolu třeba do kina nebo na aerobic."
Písnička o dělání, které smutky zahání, je totiž hluboce pravdivá. Pokud složíte ruce do klína a budete jen tupě zírat z okna, všechno se jen zhorší. Spíš byste měli podniknout něco pro sebe. Odreagovat se, trochu se rozmazlit. Existuje řada speciálních relaxačních metod, ale obejdete se i bez nich. Stačí pustit muziku, vyjet si na kole, napustit bublinkovou koupel, jít třeba spát. Nebo si zkuste koupit dárek. Sami pro sebe a právě teď.
"Vzpomínám na babičku, která kdykoliv ji doma někdo rozčílil, práskla dveřmi, sedla na tramvaj a jela si dát do cukrárny dort," vypráví budoucí překladatelka Soňa z Brna. "Když jsem se rozešla se svým klukem, zdálo se mi, že se hroutí svět. Vzpomněla jsem si ale na babičku a šla do cukrárny, přestože mi pod slunečními brýlemi do jahod se šlehačkou kapaly slzy. Pleskalo to tak legračně, až jsem se začala nahlas smát - a zjistila jsem, že svět tak strašný není."

Ptačí perspektiva smutku svědčí
"Ve skutečnosti mívá každá situace, která vypadá na první pohled bezvýchodně, několik řešení," připomíná psycholožka Rynešová. "Chyba je v tom, že člověk je často ponořen do svého problému příliš hluboko, lituje se a chybí mu nadhled. Může vám pomoci někdo zdánlivě nezasvěcený, kamarádka, příbuzný. Nebo si alespoň vezměte papír a tužku a zkuste sepsat všechny možnosti, které vás napadnou, přestože nejsou právě stoprocentní. Jedna z nich vám může přece jen napovědět správné řešení."


Máte sklon k depresím?
Zkuste zatrhnout věty, se kterými souhlasíte:
1. Měl bych být vždy a za všech okolností šťastný.
2. Každý mě musí mít rád. Když mi lidé neprojevují lásku, jsem nešťastný.
3. Nesmím se na nic moc ptát, protože tak prozradím, jak jsem hloupý.
4. Nesmí nikdy vyjít najevo, že něco nezvládám, je to pokaždé ostuda.
5. Za nic na světě nesmím zůstat sám, osamělý a opuštěný.
6. Je-li někdo v něčem lepší než já, znamená to, že je celkově lepší člověk.
7. Je lepší nic nedělat než riskovat chybu.
8. Jsem tak dobrý, jak si myslí lidé kolem mne.
9. Vždycky musím s každým souhlasit. Jakmile projevím nesouhlas, je jasné, že mě ten druhý musí nenávidět.
10. Pokud něco děláme společně a dopadne to špatně, je to určitě moje vina.

Každá zatržená věta pro vás znamená špatný bod a stahuje vás k okraji ošklivé propasti. Ještě je ale čas. Zkuste si věty projít ještě jednou a formulovat je zcela opačně. Napište si je a řiďte se jimi. Zajistí správné dioptrie v růžových brýlích, jimiž koukáte na svět!