Nejdříve pohanka kralovala většině polí, pak upadla v nemilost a do téměř úplného zapomnění. Dnes se jí opět dostává pozornosti odborníků i laiků. Jsou k tomu dobré důvody: je lehce stravitelná, plná vlákniny, brání kornatění tepen a dalším civilizačním chorobám a pečivo z ní nevadí lidem, kteří jsou alergičtí na lepek z běžné obilné mouky.
»Výskyt civilizačních chorob je tak vysoký, že jim říkáme epidemické neinfekční nemoci,« připomněl na nedávném pražském sympoziu věnovaném pěstování pohanky profesor Petr Hrabák z Centra pro poruchy metabolismu a výživu v Praze - Vysočanech. Chemické látky, které brání kornatění tepen, a tedy následné ischemické chorobě srdeční, infarktu či mozkové mrtvici, se jmenují flavonoidy a jsou obsaženy v některých potravinách. Pohanka se může pyšnit bohatým obsahem flavonoidu zvaného rutin. Ten kromě ochrany tepen navíc zvyšuje účinnost vitaminu C z další potravy, je tedy skvělou zbraní proti civilizačním chorobám.
Bezlepkový sen
Podobně jako jiné rostliny, i pohanka dodává tělu tolik potřebnou vlákninu, na rozdíl od obilovin však neobsahuje lepek. Poruchou trávení lepku (celiakií) trpí nyní v Evropě průměrně jeden až dva lidé z tisíce. Děti postižené tímto typem alergie pomaleji rostou, špatně se jim vyvíjejí kosti, a pokud se celiakie včas nepozná, jejich zdraví poznamenají trvalé následky. Kdo touto poruchou trpí, musí se celý život úzkostlivě vyhýbat všem potravinám z pšenice, žita, ječmene a ovsu. Má tak zakázáno prakticky všechno pečivo, kaše a těstoviny. Právě jídlo z pohankové mouky však může nemocnému rozšířit bezpečný jídelníček. Není to ovšem tak jednoduché.
»Při přípravě bezlepkových jídel je nutné používat stroje, které se předtím nedotkly jiných obilovin,« varuje Anna Michalová z pražského Výzkumného ústavu rostlinné výroby. »Pokud se do pohanky dostane třeba jen mikroskopické množství pšenice, pořád to stačí na vyvolání alergické reakce na lepek.« »Pohanka se zřejmě vyvinula v Himáláji a Číně. Tam totiž existují její různé formy s největší genetickou variabilitou, jaká odpovídá přírodním poměrům,« uvádí Anna Michalová, která se pohance věnuje už léta. Z Asie se pak šířila do světa. Do Evropy se dostala nejspíš při nájezdech Turků a Tatarů, kteří si ji vzali s sebou jako potravu. Pro Slovany se stala společně s prosem nejdůležitější zemědělskou plodinou. Podle historických záznamů se zdá, že ji předkové upravovali především jako kaši. Někdy k ní jedli maso, častěji ale jednotvárně servírovali samotnou pohankovou kaši. Ještě v druhé půlce minulého století měla tato zemědělská plodina v Čechách vyšší průměrné výnosy než pšenice, pak ovšem přišel zlom: pšenice si díky šlechtění zemědělci odváželi z pole stále více, dnes čtyři až pět tun z hektaru. Oproti tomu pohanka má výnos pouze kolem tuny, maximálně dvou tun z hektaru. Pšenice se navíc stala atraktivnější jako surovina pro pečivo. Pohance také přibyli dva silní konkurenti brambory a dovážená rýže. V českých zemích se pěstovala ještě za první republiky, mat dostala teprve v době kolektivizace. Zájem o ni začali mít až v 90. letech - podobně jako v USA či Kanadě - téměř výlučně ti, kteří nakupují v prodejnách zdravé výživy. Ve světě se dnes tato zemědělská plodina pěstuje hlavně v Rusku, Indii, Polsku, Japonsku a ve Spojených státech.
Co z pohanky do kuchyně
V prodejnách zdravé výživy lze už najít pohankové kroupy, krupici i mouku pro přípravu kaší či karbanátků. Jako příloha může pohanka konkurovat rýži. »Nemá výraznou chuť, takže je možné upravit si ji s různými chuťovými přísadami podle toho, jakou ji chceme mít,« říká Anna Michalová. Chleba čistě z pohankové mouky je zatím vzácností, častěji je možné koupit bochník ze směsi pohankové a pšeničné mouky, který ovšem obsahuje lepek. Na policích některých obchodů najdete také pohankový čaj v sáčcích: jeden obsahuje 20 miligramů rutinu, tedy téměř celou doporučovanou denní dávku (ta by měla být 25 miligramů). Kdo se rozhodne naložit si pohanku na talíř, musí počítat s tím, že ho to vyjde o něco dráž než třeba rýže. Jak ale upozorňuje Martin Hutař ze společnosti PRO-BIO, pohanka při vaření zvětší svůj objem o třetinu víc než rýže.
Česká pohanka v číslech
rok sklizeň (v tunách)
1994 108
1995 208
1996 263
1997 325
»Výskyt civilizačních chorob je tak vysoký, že jim říkáme epidemické neinfekční nemoci,« připomněl na nedávném pražském sympoziu věnovaném pěstování pohanky profesor Petr Hrabák z Centra pro poruchy metabolismu a výživu v Praze - Vysočanech. Chemické látky, které brání kornatění tepen, a tedy následné ischemické chorobě srdeční, infarktu či mozkové mrtvici, se jmenují flavonoidy a jsou obsaženy v některých potravinách. Pohanka se může pyšnit bohatým obsahem flavonoidu zvaného rutin. Ten kromě ochrany tepen navíc zvyšuje účinnost vitaminu C z další potravy, je tedy skvělou zbraní proti civilizačním chorobám.
Bezlepkový sen
Podobně jako jiné rostliny, i pohanka dodává tělu tolik potřebnou vlákninu, na rozdíl od obilovin však neobsahuje lepek. Poruchou trávení lepku (celiakií) trpí nyní v Evropě průměrně jeden až dva lidé z tisíce. Děti postižené tímto typem alergie pomaleji rostou, špatně se jim vyvíjejí kosti, a pokud se celiakie včas nepozná, jejich zdraví poznamenají trvalé následky. Kdo touto poruchou trpí, musí se celý život úzkostlivě vyhýbat všem potravinám z pšenice, žita, ječmene a ovsu. Má tak zakázáno prakticky všechno pečivo, kaše a těstoviny. Právě jídlo z pohankové mouky však může nemocnému rozšířit bezpečný jídelníček. Není to ovšem tak jednoduché.
»Při přípravě bezlepkových jídel je nutné používat stroje, které se předtím nedotkly jiných obilovin,« varuje Anna Michalová z pražského Výzkumného ústavu rostlinné výroby. »Pokud se do pohanky dostane třeba jen mikroskopické množství pšenice, pořád to stačí na vyvolání alergické reakce na lepek.« »Pohanka se zřejmě vyvinula v Himáláji a Číně. Tam totiž existují její různé formy s největší genetickou variabilitou, jaká odpovídá přírodním poměrům,« uvádí Anna Michalová, která se pohance věnuje už léta. Z Asie se pak šířila do světa. Do Evropy se dostala nejspíš při nájezdech Turků a Tatarů, kteří si ji vzali s sebou jako potravu. Pro Slovany se stala společně s prosem nejdůležitější zemědělskou plodinou. Podle historických záznamů se zdá, že ji předkové upravovali především jako kaši. Někdy k ní jedli maso, častěji ale jednotvárně servírovali samotnou pohankovou kaši. Ještě v druhé půlce minulého století měla tato zemědělská plodina v Čechách vyšší průměrné výnosy než pšenice, pak ovšem přišel zlom: pšenice si díky šlechtění zemědělci odváželi z pole stále více, dnes čtyři až pět tun z hektaru. Oproti tomu pohanka má výnos pouze kolem tuny, maximálně dvou tun z hektaru. Pšenice se navíc stala atraktivnější jako surovina pro pečivo. Pohance také přibyli dva silní konkurenti brambory a dovážená rýže. V českých zemích se pěstovala ještě za první republiky, mat dostala teprve v době kolektivizace. Zájem o ni začali mít až v 90. letech - podobně jako v USA či Kanadě - téměř výlučně ti, kteří nakupují v prodejnách zdravé výživy. Ve světě se dnes tato zemědělská plodina pěstuje hlavně v Rusku, Indii, Polsku, Japonsku a ve Spojených státech.
Co z pohanky do kuchyně
V prodejnách zdravé výživy lze už najít pohankové kroupy, krupici i mouku pro přípravu kaší či karbanátků. Jako příloha může pohanka konkurovat rýži. »Nemá výraznou chuť, takže je možné upravit si ji s různými chuťovými přísadami podle toho, jakou ji chceme mít,« říká Anna Michalová. Chleba čistě z pohankové mouky je zatím vzácností, častěji je možné koupit bochník ze směsi pohankové a pšeničné mouky, který ovšem obsahuje lepek. Na policích některých obchodů najdete také pohankový čaj v sáčcích: jeden obsahuje 20 miligramů rutinu, tedy téměř celou doporučovanou denní dávku (ta by měla být 25 miligramů). Kdo se rozhodne naložit si pohanku na talíř, musí počítat s tím, že ho to vyjde o něco dráž než třeba rýže. Jak ale upozorňuje Martin Hutař ze společnosti PRO-BIO, pohanka při vaření zvětší svůj objem o třetinu víc než rýže.
Česká pohanka v číslech
rok sklizeň (v tunách)
1994 108
1995 208
1996 263
1997 325
