„Můj muž je zaujatý proti hospodám. Jirka tam odmítá jíst, protože tvrdí, že si není jistý, co do toho dali. Zato když vařím já, chutná mu to nejvíc. Ví, že vařím na olivovém oleji a že tam nedávám žádné zbytky. Už to trochu hraničí s fobií, protože když už výjimečně v nějaké restauraci jsme, tak já se cpu a on na mě kouká,“ nechala se slyšet Černocká.
„Všichni se potom ptají, když u stolu jeden nejí. Chtějí vědět proč. Tohle ho trápí také, proto do hospod o to víc nerad chodí.“
Chaloupku v Kytlicích koupili hereččini rodiče po válce a ona říká, že zde s bratrem vyrostla. Teď sem začíná jezdit také její vnučka Olivie Coco.
„Má přijet znovu příští týden. Docela se těším, na těch pár dnů je to milé oživení. Je zde ve vsi strašně málo dětí, když jsem sem jezdila jako dítě, byly jich tady tlupy. Kvůli tomu jí musíme od rána do večera vymýšlet program my. Kdyby měla další holčičku, zabaví se,“ postěžovala si Černocká.
„Až bude starší, dá mi ji sem dcera na delší dobu a já budu moci zapracovat na její dětské duši. Ještě pořád se zde dají sbírat luční květiny. Chtěla bych ji naučit tyhle květinky pojmenovat a bude si to lisovat do herbáře. To mě jako holku moc bavilo,“ vzpomíná herečka a dodává, že se jí příčí závislost dnešních dětí na technice.
„Tyhle věci já jí vždycky zapřu. I když je u mě v Praze, předstírám, že televize se rozbila. Je blbý dětem lhát, ale výsledek je fajn! Má skvělé sociální cítění a krásně mluví.“
Hereččina roubenka je vybavena zajímavými skvosty z dob dávno minulých. Čas odměřují hodiny, které má Černocká po tátovi a které se samy od sebe zastavují jednou za čtrnáct dnů. Výzdobu na dřevěné skříňce ve chvílích volna malovala sama Černocká. Tajuplně také říká, že se zde dokonce s manželem pokoušeli vyvolávat duchy.
