Oslavil jste 49. narozeniny, padesátka se blíží. Pociťujete to na sobě?
Stále se cítím na pětadvacet, svým kamarádům říkám, že mi je stále třicet, ale pak musím s pravdou ven a říct, že je to třicet odpracovaných. Za rok mi bude padesát.
Takže nemáte pocit, že byste to nejlepší měl za sebou?
Tím, že dělám s mladými, produkuji desky teenagerům a dělám v branži, která je hodně mladá, tak mi to ani nepřipadá. Vždycky si to uvědomím až na srazech gymplu, nebo když vidím svoje vrstevníky v restauracích čtvrté cenové skupiny. Tam mi dojde, že to není, co to bývalo. Ale jak říkám, my repasovaní teenageři, kteří to patřičně maskujeme, tak se nám to celkem daří.
A nějaké zdravotní problémy? Špatné klouby, nebo vysoký tlak?
Spíš vysoká chuť na všechno. Od jídla až po sex. Je neskutečné, jak se to zvyšuje. Je fakt, že o tom víc povídáme, ale zatím je to dobrý. Hlavně jsem rád za každý nový den, kdy vstanu z postele a nic mě nebolí. Hodně mi pomáhá i thajský box, na který chodím třikrát týdně. Kombinuji to s fitness centrem a tím, že hrajeme s kapelou Legendy se vrací dva tři koncerty týdně, tak je to pořádná nálož.
O Petru ŠiškoviPetr Šiška (49) je muzikant, textař a producent. Vlastní firmu Petarda production, jež je vydavatelem desek a DVD Jarka Nohavici. Šiška rovněž pořádá Dny dobré vůle na Velehradě, dřív se podílel na realizaci cen Anděl a Deska roku. Rovněž stál u zrodu Ewy Farne. Rovněž se zaměřuje na krizové PR a politický marketing. |
O svém soukromí moc nemluvíte. Vládne v něm harmonie?
Nedělám to, abych o každé narozené ratolesti posílal zprávy do médií a ukazoval, že jsme šťastně porodili, protože to je především zásluha matky. My jsme rozsévači a ti, kteří prožívají patnáct minut slávy jen v okamžiku, kdy se to dítě tvoří. Jinak mám tři dcery, jsem naprosto spokojený, protože mám naprosto harmonizovaný vztah. Nejstarší dceři Kláře je devatenáct, Tereze čtyři a nejmladší Rozárce jsou dva měsíce.
Takže jste se v tichosti stal potřetí otcem, gratuluji. Jak se u té nejstarší projevují hudební nebo producentské geny?
Jistě, pořád přemýšlí, jak prodat nějakého mladého zpěváka bez práce. Ale jinak je pracovitá, teď se chystá na vysokou, minuly ji špatné věci jako drogy a podobně, takže to nejhorší jsme přežili a teď je ten vztah velice pěkný. Držím jí palce, aby se jí všechno povedlo. Kdo ví, třeba jednou přebere naši akciovku a já si budu užívat na zápraží, ideálně někde u moře.
Co vás vlastně nejvíc živí?
Jsme vydavatelství, které už deset let vydává prakticky všechny desky Jarka Nohavici. Jsem moc rád, že jsme ho tehdy přesvědčili, aby šel na volnou nohu a oprostil se od nadnárodních vydavatelství. Z něj mám velkou radost, dokonce jsme se dostali i na polský trh, kde v češtině vycházejí všechny Jarkovy desky. Prodávají se v desítkách tisíc kusů, což je úspěch. Jinak pod sebou mám stále Markétu Konvičkovou nebo Elišku Elis Mrázovou, která teď zaznamenala velký úspěch v Hlasu Česko Slovenska. U ní bych řekl, že je to talent, který se rodí jednou za padesát let. Předpovídám jí velkou budoucnost. A protože jsme rockoví bardi, tak jsou pod námi i Láďa Křížek, Argema nebo třeba mladý zpěvák Daniel Mrózek. Pečlivě si vybíráme, ti lidé nám musí sednout i lidsky.
Morava a Slezsko tedy dokážou fungovat i bez Prahy?
Nemám úplně tenhle pocit, ale je pravda, že lidé, kteří to mají do Prahy dál, musejí projevit víc než dvě stě procent energie navíc, aby se v branži nějak prosadili. Je vždycky snazší sedět v baru, kam přijde slavný pražský producent, vytáhne člověka za límec a udělá z něj hvězdu. Stejně kvalitní zpěvák ve Zlámané Lhotě takové možnosti mít nebude. Obdivuju všechny, kteří se dokázali z venkova implantovat do pražské sféry. V době globalizace si ale stejně říkám, že v trojúhelníku pod horama - Česko, Slovensko, Polsko, kde žiju, je to dneska strategicky lepší než celá Praha. Pamatuju si, jak jsme řešili jedno vystoupení Jarka Nohavici pro jednu nejmenovanou firmu a jistý bankéř se naštval, že Jarek nechce přijet. Říkal mu: ´Ale pane Nohavico, vždyť by pro vás měla být obrovská čest, že vystoupíte v hlavním městě.´ To Jarek nehnul ani brvou a jen dodal: ´Nezlobte se, ale do dalších tří hlavních měst to mám blíž než k vám.´ V době iPadů, počítačů a všeho je ta Evropa hrozně malá. Člověk dnes může sedět kdekoliv a je to jen o tom, jak je kreativní, co umí a jak se mu chce pracovat.
A vy chcete pracovat?
Já chci pracovat, nedokážu si představit, že bych byl bez práce, i když přiznávám, že už bych nemusel pracovat. Jsem zabezpečen stejně jako moje děti, ale mě práce baví. Nedovedu si představit, že bych se ráno vzbudil a nevěděl, co dělat.
