Změnil infarkt váš pohled na život?
Ano, hodně. Žiju teď. Už si neříkám, že budu žít až... Prostě teď.
A co padesátka na krku, jak ta vás poznamenala?
Tak ta myslím, že nijak. To je úplně v pohodě. Oslavil jsem ji vlastně v autě, když jsme se vraceli z dovolené. Po půlnoci jsem si uvědomil, že je mi padesát, všichni spali. Tak jsem si to v hlavě utřídil, co mě baví, co ne, jak chci dál postupovat a řekl jsem si, že si budu vážit svého času a podle toho budu žít. Že bych se hroutil, že je mi padesát, to ne.
Přemýšlíte vůbec o stáří?
Ne, o svém stáří jsem vlastně vůbec nepřemýšlel. Já si myslím, že to stáří ani nepřijde. Člověk bude pořád svůj, asi ani nepozná, že je starej. Asi záleží, jak je kdo vnitřně naladěný, a já jsem hodně aktivní a neselektuju lidi na mladý a starý.
Vy jste si k Ordinaci v růžové zahradě 2 a Radám ptáka Loskutáka přidal pořad Hvězdná párty. K tomu hrajete v divadlech, dabujete, moderujete. Co na to váš kardiolog?
Jó, jsem workoholik a jiný už nebudu. Já naštěstí kardiologovi neukazuju svůj diář. Můj ošetřující lékař pochopil, že se měnit nebudu.
Sám doktora hrajete už dvanáct let, ale od skutečného lékaře si poradit nenecháte?
Ale nechám. Poslechl jsem ho a zavedl jsem dny volna. Ty jsem před mou srdeční příhodou nemíval. Můj doktor to shrnul tak, že jsem se k tělu choval jako k tanku. To už nedělám. Plánuju si práci tak, abych stihl přecházet z jedné do druhé a neměl třeba dvě náročné práce za sebou, ale aby náročnou střídala nějaká méně těžká. Já workoholik jsem, ale herec, o kterého je zájem, je spokojený. Sebevědomí jde nahoru, psychika je lepší. Ale čím jsem starší, tím víc oddychových dní mám.
Co v těch volných dnech děláte? Umíte vůbec ještě odpočívat?
To byste se divila. Rád si přispím a pak jdu na zahradu. Jsem tím ptákem Loskutákem, který rád zvelebuje okolí. Dělám okrasné záhony, posekám si trávu, podívám se, co je potřeba ve skleníku. Jsem hrozně rád venku. Pro někoho to nevypadá jako odpočinek, ale pro mě to je velký relax. Občas taky jen tak sedím na terase, absolutně se uvolním a vypnu hlavu. Čekám na děti, až se vrátí ze školy. Ty jsou celé šťastné, že tátu vidí doma, můžou si s ním zahrát pinčes, zablbnout, zastřílet ze vzduchovky a tak.
Vy jste i hodně rybařil. Proč už nenahazujete udičky?
Nevím, už mě to opustilo. Teď mám období, kdy jsem radši doma na zahradě než u vody. Nemám na rybaření teď chuť. Vlastně jsem tam ani nikdy nechodil proto, abych domů přinesl rybu. Když ji ulovím, změřím si ji, ale pak ji zase pustím. Můj největší kapr měl 57 centimetrů, dál jsem se do toho nepouštěl. Nemám na to trpělivost.
Takže díky Loskutákovi místo prutu vezmete do ruky rýč a sekačku?
No jo. Dřív jsem měl bezúdržbovou zahradu, všude jen trávu. Díky tomuto pořadu moje zahrada pěkně rozkvetla, mám na ní už tři okrasné záhony, skleník, v něm okurky, rajčata, na zimu dám ředkvičky a polníček. Makám kolem zahrady jako blázen. Když jsme točili reportáž o švestkách, šup, hned jsem ji zasadil. Budou vynikající na vaření a na slivovici.
Petr Rychlý
Když vás kutilský pořad naučil lásce k zahradě, copak užitečného jste se naučil od gynekologa Čestmíra Mázla z Ordinace?
Stal jsem se expertem na onemocnění všeho druhu (smích). Ale dost jsem měl pochyceno i před Mázlem. Můj bývalý tchán byl sexuolog a gynekolog v motolské nemocnici, můj švagr je výborný kardiolog v Hradci Králové. V lékařském prostředí jsem se pohyboval a nemám problém někomu dát injekci.
Dvanáct let s jednou postavou. Jak vůbec s Mázlem vycházíte?
S Mázlem vycházím dobře. Kdyby to tak nebylo, asi bych tady dvanáctým rokem nebyl. Za tu dobu mi ta postava přirostla k srdci. Máme společné body, ať jsou to děti, nahromadilo se tam spoustu dětí, Magdička, Miki, Jakub, syn ve Švédsku. Sblížila mě s ním jeho dojemná starost o rodinu. A přitom to původně ani nebyla hlavní postava, bylo s ní počítáno jenom do desátého dílu. Měl rozehrát trojúhelník mezi Gitou a psychologem, kterého hrál Tomáš Krejčíř. Ale pak se z nějakých důvodů rozhodli ho tam nechat.
Co si tak obvykle herci povídají v šatně?
Většinou texty obrazů, které nás čekají. Tady není moc času na nějaké povídání. Občas probereme to, co kdo kde zkouší, postěžujeme si, kolik máme každý ten den obrazů. Na blbnutí moc čas není. A když dotočíme, každý se rozutečeme do divadel, do dabingu, domů.
Hodně jste toho dosáhl. Máte ještě nějaké sny?
Samozřejmě a jsou hrozně jednoduché. Chtěl bych, aby všechny moje děti a moje žena byli zdraví a měli se rádi. A také bych se rád odstěhoval na Sardinii. Milujeme ten ostrov, rád bych žil půl roku tam a půl tady. Ale zatím to není možné. Rychlého na Sardinii ještě neznají a já bych nevydržel nepracovat.
