Čtěte ve čtvrtek
Velký dvojrozhovor s Petrem a Pavlem Novotnými čtěte ve čtvrtečním Magazínu DNES.
"Sám vidíte, že je celkem dobrej. Jenže zároveň je umělec, živí se mluvením, a to mu ještě moc nejde. Chtěl by pracovat, ale nedopustím, aby se vracel jako kdysi Neckář. Viděl jsem Neckářovo první vystoupení po mrtvici a bylo to šíleně smutné, nedalo se to vydržet," říká bulvární novinář, moderátor, ale také provokatér a recesista Pavel Novotný.
Jeho otec se mezitím vrací s kávou, velký dvojrozhovor pro čtvrteční Magazín MF DNES může začít. Po hodině je zřejmé, že si musí od televizní práce ještě na chvíli odpočinout. Špatně hledá slova a ve druhé půlhodině ho povídání zjevně vyčerpává.
Takto jejich rodinný dialog vypadá:
Pavel: Když táta zkolaboval, manželka si dohledala příčiny jeho kolapsu a začala je číst: obezita, přepracovanost, cukr, stres...
Petr: A všechny body seděly i na tebe, viď?
Pavel: No jo. A tak jsem si řekl, že musím v životě trochu zpomalit. Víte, když jsem byl malý, táta věčně nebyl doma, ale nevysedával v hospodě. S Fešáky měli třicet kšeftů do měsíce. Tehdy jsem si říkal, že takový nikdy nebudu, ale už se vezu. Ráno pozdravím dítě a kdovíkdy večer se vrátím jako hvězda. Ale můžu si v dnešní době stěžovat, že mám spoustu práce?
Petr: Nemůžeš. Já už pracuju opatrně, ale je to těžké, prací jsem vždycky odpočíval.
Pavel: Polovina blízkých přátel říká: "Teď ho musíš hlídat, ať odpočívá," ale druhá půlka tvrdí opak: "Potřebuje pracovat – když přestal hrát Karel Höger divadlo, tak hned umřel!"
Petr: Moc nemluvím, ale jinak jsem zdráv. Každý den snad budu mluvit víc a víc.
Pavel: Sranda byla, že mi dal táta k loňským narozeninám logopeda, ale já se zasekl: "Nejsem moderátor! Živím se velmi dobře psaním bulváru, ale mluvit neumím, mám nepříjemnej hlas, jsem ošklivej a lidi mě nemají rádi – už je mi dvaatřicet, tak mě neměň."
Petr: Vždyť jsi moderoval plesy...
Pavel: Nastal říjen a táta dorazil k volbám, kde jsem seděl v komisi. Vzal si mě ven a říká: "Prosím tě, já slyšel, že teď budeš moderovat živě na Nově." Odpovím: "To jsou magoři, viď?" A táta: "Nechtěl bys přeci jen zajít k tomu logopedovi?" Za čtrnáct dnů zkolaboval a logopeda jsem sháněl já jemu.
Petr: Je to pořád lepší. Potrvá to ještě třeba týden…
