Petr Jančařík

Petr Jančařík | foto: Herminapress

Petr Jančařík: Svého syna nesmírně obdivuji, jak všechno snáší

  • 1
Dodnes mu mnozí říkají „Magion“ podle někdejšího stejnojmenného televizního pořadu. Petr Jančařík (65) stále moderuje i hraje divadlo a s manželkou Mirkou žije v Plzni, kde se usadil i jeho syn, moderátor počasí Michal Jančařík (41). Ten se teď kvůli komplikacím po transplantaci ledvin pere s ochrnutím dolní části těla a snaží se postavit opět na nohy v rehabilitačním zařízení.

Jaké jsou vaše letošní Velikonoce?
Trochu jiné než obvykle... Letos Michal s manželkou a oběma jejich dcerami vyrazili na výlet ještě společně s přáteli. Ale jsem tomu rád, protože on si potřebuje na chvíli odpočinout od všech těch procedur, které mu teď vyplňují život.

Asi je to složité vyrovnat se s tím, když se člověk najednou nemůže postavit...
Musím říct, že svého syna nesmírně obdivuji, jak všechno snáší. Nestěžuje si, cvičí. Celá jeho rodina drží pohromadě, žena ho podporuje, děti se na něho těší a on na ně.

Když vám tedy odjel syn s rodinou, tak jste Velikonoce z programu vypustili?
To ani náhodou, mám je hrozně rád, dokonce vlastním několik pomlázek, jednu malou, která se dá dobře schovat třeba do rukávu, další naopak velkou, dvoumetrovou, a pak ještě několik v obvyklých velikostech. Nepatřím sice ke generaci, která pomlázku umí uplést, ale mrzí mě to. Dřív to patřilo k základním dovednostem každého kluka, včetně vyrobení píšťalky.

Máte na Plzeňsku nějaké zvláštní velikonoční zvyky?
Nevím o ničem, co by se výrazně odlišovalo od ostatních krajů. Tak jako všude, i my si zdobíme různými jarními symboly byt, barvíme vejce, připravíme nějaké velikonoční speciality a v pondělí chlapi aspoň symbolicky vyšlehají všechny ženy v rodině, samozřejmě pro jejich dobro. Vždycky jsem se těšil na koledníky, kteří k těmto svátkům patřili, ale rok od roku jich ubývalo a loni dokonce už u nás nezazvonil žádný. Přitom je to tak pěkné, když za dveřmi zarecitují malí kluci a pak mají radost z toho, co dostanou.

Říkáte, že barvíte vejce, jak to děláte?
Uznávám pouze barvení v cibulových slupkách, jednak jsou taková vajíčka pěkná, ale hlavně je to ekologické, bez chemie. Děláme to tak celá léta, samozřejmě vejce ještě ozdobíme, třeba obtiskem nebo špendlíkem vyryjeme nějaké obrázky.

Kterou z velikonočních specialit máte nejraději?
Jednoznačně nádivku. Je to pokrm, který patří k tomuto období. Vlastně mi chutná taky proto, že její výskyt je omezen právě téměř jen na tyto sváteční dny. A my dostáváme vzorky od sestřenice, od tety, od sousedů, od návštěv, které přijdou a přinesou. A to je festival chutí. Jeden pokrm se stovkou různých variací! A v tom je jeho půvab. Taky se těším se na ranní kávu a bochánek neboli mazanec. Jenom u požívání beránka jsem na rozpacích. Mám na něj chuť, ale on se na mě vždycky tak trochu vyčítavě dívá. Tak si chuť většinou nechám zajít.

V čem vidíte hlavní smysl Velikonoc?
Pro křesťany je to oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista, pro ateisty svátky jara, ale také by to měl být čas k zamyšlení. Nad tím, jak se my lidé vůbec neměníme, jak jsme nepoučitelní a často krutí. Vždycky si říkám, jak je možné, že tentýž dav, který Ježíše vítal a velebil, za pár dnů volal po jeho ukřižování? V mnoha podobách jsou takovými příběhy zaplněny celé dějiny lidstva, takže v zamyšlení nad námi lidmi vidím hlavní smysl Velikonoc.

,