Je to zhruba deset let, co jste začala být slavná. Co pro vás znamená sláva?
Když mám deprese, říkám si, že jsem se o tohle nikoho neprosila, že na to nejsem stavěná. Vždyť mě pořád někdo podrobuje nějakému hodnocení a já přece nestojím o to, aby mi lidé říkali, co si o mně myslí a jestli vypadám dobře, nebo špatně. Dotýká se mě to. Proto se mi líbí v cizině. Tam nevycházím z hotelu s pocitem, že jsem Halina Pawlowská, a zklamu lidi tím, jak vypadám a jak se chovám. Na druhou stranu jsem si zvykla na určitou privilegovanost. Když někam přijdu, neostýchám se. Když si myslím, že je nějaké nařízení blbé, tak to řeknu. Ale na úřadech nepředbíhám, to ne, jsem hodná Pawlowská.
Před šesti lety jste se prý vsadila o milion korun, že z vás do roku 2000 bude mezinárodní hvězda. Jak to dopadlo?
No vidíte, na to jsem asi zapomněla. Ale jo, vsadila jsem se. Ale s kým... S Fleischmannem (Michel Fleischmann je šéfem Frekvence 1 a Evropy 2 - pozn. aut.), nebo se svým producentem? Mohli by to být oba. Mezinárodní hvězda stejně nejsem, i když pozor, mohl by o to být soudní spor. Vyšly mi knížky v zahraničí a taky bych to mohla uhrát na Slovensko.
Cestu ke slávě jste začala hodně prostě a nemyslím tím roli uklízečky ve filmu Vrať se do hrobu. Úspěch televizních pořadů V žitě a Žito jste postavila na větách typu: Lidé seděli. A jedli. A pili. A bavili se. Věděla jste, že tohle zabere?
Film Vrať se do hrobu jsem ale napsala, ne? V Žitě jsem říkala jen to, co ti lidé dělali. Prostě někam přišli, něco řekli, něco snědli a zase odešli. Když někde slyším, že Lucerna praskala ve švech a nebylo místečka, jak všichni dychtivě naslouchali, tak omdlívám. To je příšerný balast slov.
S ňadry jsem prošla i v Hollywoodu
Řekněte pět důvodů, proč je fajn být slavná.
Zaprvé, mohou vás pustit do nemocnice mimo návštěvní hodiny. Zadruhé, jako pozornost na úřadě můžete dát vlastní knihu nebo vstupenku na představení. Zatřetí, můžete uvěřit lichotkám, dopisům a aplausu od lidí, kteří říkají, že se jim líbí to, co děláte, a pak můžete mít příjemný pocit. Začtvrté, můžete mít ctitele, kteří by jinak neexistovali. Zapáté, můžete mít nabídky, které byste jinak neměl.
Teď já řeknu pět důvodů, proč jste slavná.
To mě zajímá.
Máte hezké jméno.
Částečně svojí zásluhou! Vzala jsem si Pawlowského.
Vyprávíte a píšete zvláštní historky. "Mám jednu kamarádku. A ta má manžela..." Vy musíte mít tisíce kamarádek.
Kamarádek mám pár, ale historek tisíce. Většinou se snažím říkat to, co se opravdu stalo. A když už nevím, tak to nějak zkroutím. Existují takové knihy podivných příběhů, ze kterých si nechávám psát rešerše. Třeba že jedna žena v Hyde Parku zemřela proto, že jí sjel blesk po drátě z podprsenky.
A jste taková ta kamarádka, co říká: Neboj, to bude dobrý, to se spraví?
V tomhle jsem bohužel po matce. Když má mít kamarádka rande, jsem nejdřív optimista: Vidíš, tak tě chce vidět, to je báječný. Ona říká: No, ale až zítra. A já už nejsem optimista: Tak to se může stát spousta věcí, to určitě nevyjde. Nebo když jde o muže: To je ale hroznej proutník, příšernej, tomu bych nevěřila ani jméno.
Třetí důvod, neuražte se, je vaše postava. Když si třeba Bartoška vezme sluneční brýle a klobouk, tak ho nikdo nepozná. Ale vy přehlédnout nejdete.
A to se snažím celý život!
Řekl bych, že vám divačky hodně psaly, abyste nehubla.
Docela dost - a ještě víc muži.
Na nic si nehrajete. Klidně mluvíte o tom, že jste tlustá a že neumíte zacházet s myší u počítače.
To ano, vždycky jsem měla hrozné problémy s koordinací pohybů.
A nakonec, střídáte účesy, nosíte výstřední oblečení a hluboké výstřihy.
Ono je to těžké, na mně vypadá všechno jako výstřih. Nemám pocit, že nosím přehnaný výstřih, to spíš ostatní mají přehnané výstřihy. Já ho mám jen brzo pod krkem.
A patří ke slávě mluvit do tisku o velikosti poprsí?
Ale já bych o tom nemluvila, kdyby se mě neptali. To je právě to: ptá se někdo nějaké autorky, kolik má kolem prsou? Neptá. Ale fakt je, že když jsem byla v Hollywoodu, má prsa hrála velkou roli. Všude mě pustili. Říkali si: Má rysy jako žena z Východu, relativně pravidelné, ta by mohla něco znamenat. A ještě má prsa, takže je buď bohatá a má plastiku, nebo je to bývalá pornohvězda. Tehdy měl hrozné problémy Phil Collins, a to dostal Oscara. Uvaděčka ho nechtěla pustit na večírek. Já v klidu - s těmi ňadry - prošla.
Moc těm číslům a písmenům nerozumím, ale připomenu, co jsem si jednou přečetl v novinách: Nyní mám velikost F/70, řekla hrdě Halina.
No, určitě jsem to neřekla hrdě, ale ano, mám to tak nějak. Klidně vám to vysvětlím: čím je písmeno dál v abecedě, tím jsou větší prsa. A to číslo je obvod těla pod nimi. Když to je neúměrné, tak je to dobré. Pornohvězdy se tím chlubí, tak si někdy říkám: Do Prčic, taky bych mohla. Ale obávám se, že by mi to nepomohlo.
Dcera to má v náklaďáku hezký
V Banánových rybičkách každý týden vyprávíte, co zase provedli vaše děti a manžel. Nevadí jim to?
Vy si to vůbec neumíte představit. Když někdo vyroste v rodině, kde má tatínka zámečníka a maminku prodavačku, tak nic jiného nezná. Když jsou rodiče herci, dítěti nepřijde divné, že nejsou večer doma. U otce zámečníka to divné je.
Jestli to dobře chápu, tak vašim dětem nepřijde divné, že o nich v televizi mluvíte.
Oni nic jiného neznají. Je to pro ně svým způsobem norma. Stejně se na to nedívají a ani nečtou moje knížky. Syn teda určitě ne. Dcera občas něco přečetla a docela se jí to líbilo.
A to se jí líbilo i to, když jste řekla, že má v autě blechy?
Tak pozor! Jestli je tam má, tak proč bych to tajila. Tak je tam nemá mít, když nechce, aby to národ věděl. My máme čtyři psy, chápejte, otázka blech je u nás velmi aktuální. Ale Natálie má čisté auto, nikdy jsem netvrdila, že tam má blechy. Použila jsem to jako nadsázku. Prohlašuju veřejně: O blechách v Natálčině autě nevím! Předpokládám, že neexistují!
O vaší dvaadvacetileté dceři se říká dost věcí. Třeba že s vámi nežije a má žlutý náklaďák, ve kterém bydlí...
Chvíli je tam a chvíli doma. Tou chvílí myslím dva tři dny. Má to tam hezký.
Hezký? Já jsem si přečetl, že ten náklaďák stěží prošel technickou kontrolou, že vaše dcera žije mezi kelímky od piva a vajgly od cigaret.
To mě hodně naštvalo, to nebyly její kelímky. Jako by vás někdo vyfotil s někým, koho míjíte na ulici, a napsal, že k vám patří. Navíc kelímky nejsou nic hrozného, na koupališti jich je daleko víc. Moje dcera ani nesmí pít alkohol, má totiž spící vir v játrech.
Taky se prý vdala za Iva Mathého, syna bývalého ředitele České televize a kancléře prezidenta Havla.
Nevzali se.
Mladý Mathé, mladá Pawlowská. Není to zvláštní, že děti tak známých lidí se vrhly na úplně odlišný způsob života?
Ona je otázka, jestli to vůbec je úplně odlišný způsob života. Já byla v devatenácti servírkou na horách. Odešla jsem z domova, abych si vybudovala samostatnou existenci. Tehdy - to bylo taky zvláštní - tam všichni byli dětmi vysokoškoláků. Odklonili jsme se a rodiče šíleli, protože z nás chtěli doktory a inženýry. My jsme na to kašlali a odešli do hor.
Mluvíte, jako byste dceři ten způsob života trochu záviděla.
No ano. Já jsem byla v roce 1990 v Africe a tam byla taková móda, že lidi jezdili náklaďákem napříč z východu na západ. Já se na to chystám, ale nevím, jestli Afrika není moc nebezpečná. Chtěla bych jet spíš v Americe po "jedničce", po dálnici shora od Seattlu až dolů do Mexika. Ale na to asi nikdy nebudu mít peníze.
Neříkejte, že zrovna vy strádáte. Vždyť jste si koupila vilu za dvacet milionů korun!
Já jsem si ji nekoupila, mám na ni dvě hypotéky. A právě kvůli nim už asi nikdy nebudu mít žádné peníze. Každé ráno mi maminka říká, že jsem žebrák. (smích) Mám slušné příjmy a platím k nim adekvátní daně. Nenabyla jsem žádného dědictví, mé výdělky jsou hrozně přehledné. Mám jen to, co napíšu, vymyslím, natočím, odehraju a narežíruju.
A taky to, co dostanete za reklamu. Myslím tu na největší český autobazar.
Přijala jsem nabídku, protože to byla dobrá nabídka a dostala jsem slušné peníze. Pro mě to jsou příjemně vydělané peníze, protože jsem sama nemusela nic dlouze vymýšlet.
Mám několik známých, kterým ta reklama připadá hloupá. Měli vás rádi, ale tímhle jste u nich hodně klesla.
To je takový krátkozraký pohled na věc, typicky český. Proč se povyšovat nad reklamu, když na ni stejně každý kouká? Tak ať ji ten člověk vypne! Tenista Agassi taky nemá žádnou reklamu zapotřebí. Je to dárek za to, co dělá. Myslím, že když někdo reklamu odsuzuje, je to ze závisti.
Nechtěl jsem tak rychle utéct od vaší rodiny. Proberme manžela. Asi by musel mít velké štěstí ten, kdo by vás spolu chtěl potkat na nějakém večírku.
Můj muž by tam nešel. Musela bych ho všem představovat a on by trpěl. Má svůj kolektiv a je v něm oblíbený.
Vám ten kolektiv asi nesedí, že?
Podsouváte mi tuhle myšlenku. Nejde o to, sedí - nesedí, ale představte si, že já s někým někam jdu! Okamžitě strhnu pozornost na sebe, protože jsem známá. Svým způsobem kazím zábavu. Vždycky jsem chodila mezi famáky a on mezi inženýry. Inženýři byli jaksi osvícenější a chtěli pořád mluvit o umění. Poučovali mě o něm a mně to lezlo na nervy. Ale nic proti inženýrům! Díky za ně!
Jaký je váš manžel?
Dobrý společník, mlčí a pak vtipně glosuje. Nechodí do barů, kde jsou všichni načinčaní, a nechodí ani do ortodoxně folklorních hospod. Zkrátka - technik.
A syn?
Je po manželovi v tom, že málo mluví. Ale jinak je podobný mně.
Jak to, prosím vás, zvládáte doma? "Maminka v sirotčinci, děti v chudobinci, muž na záchytce, pes chcípl hlady a já se sprchuju se špinavým nádobím." To vždy byla vaše oblíbená odpověď...
Rozhodla jsem se, že tu otázku zabiju hned v úvodu. Co mám jako zvládat doma? Na to se mě ptají novinářky, které mi chtějí podsunout, že něco musím zanedbávat a že je to určitě rodina. A už jsem o tom zase přemýšlela. To vás zajímá, jestli umývám nádobí?
A umýváte? A co okna?
To nedělám. Na okna si někoho objednáme a na nádobí máme myčku. Ale ani naskládat do ní nádobí není moje povinnost. Nebudu mít výčitky z toho, že to neudělám. Ale nepovažuju se ani za hrdinku národa, když tam to nádobí šoupnu.
Psala jsem si s tenisovým idolem Borgem
Je z vás úspěšná spisovatelka, šéfredaktorka, autorka pořadu... Ale proč z Haliny Pawlowské není slavná tenistka? Vždyť jako dorostenka hrála první ligu. Halina Pawlowská
Nešlo mi to. V tenise jsem pochopila jednu věc: že mi nepomůže ani vůle, ani snaživost. Jen jeden rok jsem měla úlet a vyhrála jsem mistrovství Prahy. To byl nějaký slabý rok a já jsem v žebříčku skočila strašně dopředu... Najednou jsem byla ve stejné kategorii jako Navrátilová, Tomanová, ale byla jsem tam ze všech absolutně nejhorší. S tím se nedalo nic dělat, ani kdybych se zbláznila. Neměla jsem takový talent.
V čem jste byla jako tenistka dobrá?
V servisu a ve forhendu po lajně, to mi šlo. A taky taktika. Roman Vopička, který má po republice tenisové kurty a hrál první ligu dorostu se mnou, prý všem vypráví, že jsem všechno doběhla. A já mám pocit, že právě v tom byla moje slabina, že... nedoběhla!
Zamilovávala jste se do tenistů? Myslím těch slavných.
Dva roky jsem si psala s Borgem.
Cože? S tím někdejším idolem žen?
On tu vyhrál turnaj, když mu bylo šestnáct a mně tehdy taky bylo šestnáct. Seznámili nás a já mu napsala dopis, on odepsal, ale po dvou letech napsal, že už si se mnou nebude dál psát. Že už si píše se spoustou žen a že si koupil ostrov a má málo času. Byla jsem z toho taková rozrušená.
Dívky občas mívají kvůli svým láskám problémy ve škole. Vy taky?
U mě to už ale nebylo kvůli tenistovi. Byla jsem tenkrát tak zamilovaná, že jsem do té školy vůbec nemohla chodit. Bylo to příliš vyčerpávající.
A ten tenis pořád sledujete?
Jistě, baví mě. A mám pořád takovou představu, že někdy, až se přestanu stydět, budu denně hrát. Někde, nejlépe v cizině. Už jsem s tím i začala, ale praskla mi achilovka. Ortoped Bartoníček mě pak lehce vykolejil, když mi řekl: Tahle šlacha je o. k., ale může vám prasknout ta druhá.
Když si s vámi povídám, je vidět, že máte dobrou náladu. Mohl bych vám ji něčím zkazit?
Kdybyste mi řekl, že jsem veselá kopa.
Nejste snad?
Ráda se směju, někdy mám depresivní pohled na svět, ale snažím se ho vidět optimisticky. Veselá kopa, to ne.
A co tedy jste?
Můj producent tvrdí, že Marťan. Ale já už začínám být docela ráda, když mi někdo řekne, že jsem normální. Dřív byla moje roztržitost roztomilá, ale s přibývajícím věkem už roztomilá není, už je nebezpečná. Zaprvé už by to mohl být alzheimer a zadruhé jsem nebezpečná i sama sobě. Třeba nechám puštěná elektrická kamínka a na nich něco suším. Nebo jdu a nevím kam. Jsem schopna dojít bůhvíkam anebo vůbec nikam.
Jako dorostenka hrála - ještě pod dívčím jménem Kločurková - první ligu v tenise. Dokonce vyhrála mistrovství Prahy. "To byl tenkrát slabý ročník, já neměla talent," směje se. Divák ji zná hlavně z televizních pořadů V žitě, Žito a v současnosti Banánové rybičky. Je šéfredaktorkou časopisu Štastný Jim, píše knihy a za scénář k filmu Díky za každé nové ráno dostala Českého lva. Narodila se 21. března 1955, má manžela Zdeňka, dceru Natálii (22 let) a syna Petra (17 let).
 |
 Halina Pawlowská s cenou TýTý za pořad Banánové rybičky. |
 |
 Halina Pawlovská při udílení cen TýTý 2001. |
 |
 |
 Halina Pawlowská |
 |
 Halina Pawlowská se smála i bála - že na vysokých podpadcích upadne.(15.2. 2003) |
 Halina Pawlowská |
 Halina Pawlovská předává zlatou desku za album Největší hity Haně Zagorové. |
 Hana Zagorová, Karel Vágner a Halina Pawlovská při předání zlaté desky za album Největší hity. |
