Pátrání po Noemově arše pokračuje

Dva mořští geologové z kolumbijské univerzity ve Spojených státech nedávno vystoupili s teorií, že Černé moře zalilo před 7600 lety obrovské množství vody ze Středozemního moře. Hladina Černého moře postupem času rostla a jeho vody zaplavovaly okolní rovinu až do současné podoby. Následkem toho byli lidé nuceni z oblasti uprchnout.

Tato událost by podle vědců mohla vysvětlovat rychlé rozšíření raného zemědělství ve východní a severní Evropě a mohla dokonce vstoupit do lidové slovesnosti jako mýtus o velké potopě v babylónském eposu o Gilgamešovi nebo v biblickém příběhu o Noemově arše.

William Ryan a Walter Pitman v uplynulých deseti letech posbírali a prozkoumali vzorky usazenin ze dna a pobřeží Černého moře a Bosporské úžiny, která spojuje Středozemní, Egejské a Černé moře.

Objevili přitom jasné důkazy toho, že hladina Černého moře se zvýšila o stovky metrů a že jeho vody zaplavily více než 155.000 kilometrů čtverečních okolní země. Rozloha jezera se tak zvýšila asi o 30 procent.

Ulity nalezené v potopených oblastech prý patřily středomořským živočichům, kteří zahynuli před 7600 lety, tedy v období 5600 let před naším letopočtem. Přestože mnoho geologů shledalo výzkum Ryana a Pitmana přesvědčivým a teorii o záplavě v oblasti Černého moře považuje za přijatelnou, archeologové a historici byli od počátku skeptičtí.

Geologické důkazy o povodni sice podle nich mohou být reálné, avšak událost pravděpodobně nemohla zanechat tak výrazné stopy v antické kultuře a mytologii. Historička britské oxfordské univerzity a specialistka na mytologii starověkého Babylónu Stephanie Dalleyová soudí, že "domnělá podobnost mezi záplavou Černého moře a tou v příběhu o Gilgamešovi je náhodná a mylná".

Podle jejího názoru je sporné, že by taková událost přetrvala v paměti národa po více než 4000 letech. Pokud by o ní lidé z oblasti přesto zanechali zprávu na hliněných destičkách nalezených na Blízkém Východě, proč tomu tak nebylo i v případě uprchlíků, kteří se dostali do východní Evropy?

Velká část vědců se domnívá, že inspirací pro potopu v babylónském eposu se stalo pravidelné rozvodňování řek Eufrat a Tigris, v jejichž povodí se rozvinuly starověké civilizace Sumeru a Mezopotámie.

Naproti tomu Černé moře bylo zaplaveno v důsledku stoupající mořské hladiny a lidé měli dostatek času k útěku. Podle Dalleyové američtí geologové "špatně pochopili význam mezopotámského mýtu o povodních a měli by proto upustit od jeho použití ve své hypotéze".

Ryanovu a Pitmanovu teorii o obrovské záplavě by však mohl podpořit nález pozůstatků lidského osídlení na dně moře poblíž tureckého města Sinop loni v létě.

"To ukazuje, že bychom mohli najít usedlosti podél celého potopeného pobřeží," soudí Pitman. Při dalších výzkumech usazenin z Černého moře chtějí vědci použít přesnější metody pro určení data velké katastrofy. Podle Ryana je jejich teorie pouze pracovní hypotézou, která "je sice dobrá, avšak není prokázaná".