OZNÁMKUJTE PROMĚNU ZUZANY PAROUBKOVÉ
Zároveň k sobě přiláká pár psů, kteří jí radostně skáčou po nové sukni.
* Co je váš manžel premiérem, pracuje prý od nevidím do nevidím. Z toho asi velkou radost nemáte...
Tenhle jeho workoholismus se neobjevil v posledním měsíci, trvá už dvacet let. Dávno jsme se synem zvyklí, že ho vídáme málo.
* Nemrzí vás to?
Víte, pro něj je práce hlavní koníček.
* Dobře, ale co si o tom myslíte jako manželka?
Přeju mu, že teď dokázal něco, o čem možná ani nesnil, a nestěžuju si. Vždycky jsem věděla, že právě on zajistí rodinu, a v tom na něj byl absolutní spoleh. Na rozdíl ode mě - já jsem se nikdy netoužila realizovat v nějakém zaměstnání.
* Takže jste manželův pravý opak?
Ano, úplný opak workoholika. Spíš domácí typ. Vždycky bylo jasné, že si moc peněz nevydělám. Byla jsem moc ráda, že se toho ujal on, a nakonec nám peníze opravdu nikdy nechyběly.
* Nezanedbával váš muž kvůli práci jediné dítě - dnes dvacetiletého Jirku?
Když byl syn malý, tak té práce ještě tolik neměl a chodili jsme do zoologické, na matějskou, do dětského divadýlka... A později jsme na tyhle dětské akce začali chodit spíš s ostatními maminkami.
* Právě proto se ptám: Nevyčetl Jirka nikdy tátovi, že ho málo vídá?
Z legrace říkal: "Vystavím si tvoji fotografii, abych věděl, jak vypadáš," ale nikdy v tom nebyla výčitka, protože na to byl opravdu zvyklý odmalička. Tenhle tatínek nebyl jako většina ostatních, nikdy nekončil v práci už ve čtyři, ale syn věděl, že si to vynahradíme jinak.
* Že dostane drahé dárky?
To ne. Ale že třeba pojedeme na pěknou dovolenou. Naposledy jsme takhle byli společně na Madeiře.
Ochranku nechci, klavír beru
* Když se loni stal váš muž ministrem, prý jste říkala: "Dobře, ale mě na veřejnost nedostaneš." On-line s autorem
To jsem mu říkala z legrace, my se takhle popichujeme. Věděl, že budu rozumná a když mě někdo požádá o rozhovor, tak nebudu proti. A že když někdo bude chtít, klidně mu dám i fotografii s podpisem.
* Najednou vás zná celý národ - chovají se k vám lidi jinak než dřív?
Znám dva druhy lidí. Zaprvé ty, co mají pejsky - těch je většina a chovají se jako vždycky předtím. Povídáme si jenom o psech a nikdo z nich politiku a práci mého muže nekomentoval.
* A ti, kteří psy nemají?
Ti jsou v menšině, protože u nás ve Stodůlkách bydlí hrozně moc pejskařů. Ale to víte, že se teď za mnou na ulici občas někdo otočí - tuhle jsem si dávala u Kotvy párek v rohlíku, kolem šel pán a povídá: "Jste to vy?" Já na to, že jsem, a on, "nevadí, že jsem vás oslovil?" Tak říkám, že ne, on si poodstoupil a zavolal kamarádovi: "To bys nevěřil, s kým já tady jsem. S Paroubkovou. Fakt je pár kroků ode mě..." A tohle mi vůbec nevadí.
* Chovají se teď vaši sousedi jinak k manželovi, když je tím premiérem?
Vždyť oni ho nevídají. Manžel přijíždí v noci, kdy už všichni spí, a ráno zmizí o půl sedmé, takže se nanejvýš s někým pozdraví.
* Nechodí ráno běhat? Nedávno sebekriticky uznal, že by potřeboval shodit pár kilo...
... to potřebujeme všichni.
* I váš syn?
Ten ne, ale stejně mu říkám, ať si dá pozor: "Jsi po nás, tak sportuj." A on chodí na florbal, do posilovny, na kickbox...
* No a co ten pan premiér?
Neumím si představit, že zalehne v jednu a v pět ráno půjde běhat. To by ho odrovnalo. Zatím drží dietu, ale stejně si myslím, že by toho měl nechat a pořádně se najíst, aby byl v pořádku. Má teď příliš práce na to, aby se trápil dietami, nemůže jíst pořád zeleninu.
* A co vy, už jste si zvykla na ochranku?
Nic takového nechci, necítím se být ohrožená. Mně stačí tady Lucie (směje se na tiskovou mluvčí svého muže) nebo někdo takhle příjemný. Proto jsem ochranku odmítla.
* Stejně jako bydlení v Kramářově vile. Platí to?
Platí, ale v té už jsem se byla třikrát podívat.
* Vy tam teď pořádáte večírky?
Syn by chtěl, ale dovedete si to představit? Jestli se tam někdo odstěhuje, tak to bude on, a to teda Kramářova vila zažije dosud nepoznané časy. Ale zatím jsme tam měli jenom oběd s manželovými spolužáky ze střední.
* Líbí se vám ta vila?
Hlavně je v ní krásný klavír, na který se chci naučit. Hodiny mi bude dávat dcera mé dávné kamarádky, začneme tam spolu dojíždět. A jinak budu do vily zvát ambasadorky, protože třeba tuniská nebo rakouská mě už pozvaly k sobě, tak jim to chci oplatit.
* Vás tyhle diplomatické dýchánky lákají?
Baví mě mluvit francouzsky a tyhle dámy jsou velmi vzdělané, takže to půjde. Navíc třeba rakouská velvyslankyně má dva retrívry, tak proč by mě to nebavilo?
Bude to dobrý otec!
* Kde jste se narodila? V Praze?
Ano, ale když mi byly tři roky, tak jsme odjeli do Guineje. Táta byl pediatr a odborník na plicní nemoci a v Africe tehdy bylo hodně tuberkulózy.
* Jak dlouho jste tam žili?
Naštěstí jenom dva roky. Všichni jsme tenkrát měli malárii, pamatuju si ty vysoké horečky a jak jsem blouznila.... Spali jsme pod moskytiérama a vůbec - Guinea v té době, to byla hrozná chudoba a špína, všude infekce.
* A po dvou letech jste se vrátili domů?
Jen jsme se přemístili do Tunisu, kde následovalo krásných osm roků. Nastoupila jsem do první třídy, aniž bych uměla slovo francouzsky, ale naučila jsem se za půl roku. A životní úroveň, ta tam byla slušná - v obchodech jste sehnal všechno, mohl jste si vybrat ze šesti kin...
* Takže tam možná bylo líp než v Československu.
Tady jsme nežila, tak nevím.
* Jak vás v Africe přijímaly ostatní děti?
Krásně. Jako děti jsme dělali to samé, co děti v Čechách - skákali jsme gumu, panáka, hráli kuličky, jezdili na kole. Nebo jsme u nás na zahradě pod banánovníky hráli kroket.
* Jaký byl pro čtrnáctiletou dívku návrat do střední Evropy?
Těžký, protože v Tunisku měly děti jinou mentalitu. V naší škole studovalo hodně Francouzů a snad proto byli mí spolužáci velkorysejší, nezáviděli si. Takové vlastnosti jsem zažila až v Čechách, kde jsem navíc nikoho neznala, dokud jsem na dětském táboře nepoznala dvě kamarádky, které mi zůstaly dodneška.
* Myslíte, že se africké dětství promítá do vašeho života dodnes?
Možné to je. Většina žen v mém věku se zaobírá věcmi, které mě vůbec nezajímají - lítají po obchodech nebo stráví tři hodiny u kadeřníka, což mě přímo otravuje. Jsem jiná a obvykle si s nimi nemám co povídat. Mě zajímají často i dětské věci - kreslím, sbírám plyšáky...
* ... viděl jsem dokonce, jak si s jedním malým pacientem na chirurgii v Motole povídáte o počítačových hrách.
No vždyť jo, hraju ráda chodící hry anebo ty, ve kterých se stavějí města. Proč bych si nezahrála?
* To dá rozum. Co na vaše záliby říká manžel?
Každý se zajímáme o něco. Syn o auta a počítač a muž, ten sbírá třeba lahve od vína nebo kravaty - těch má tolik, že už ani neví, kam je dávat...
* Vzpomínáte si na den, kdy jste ho potkala poprvé?
To bylo před sedmadvaceti lety ve Slovanském domě. Šla jsem tehdy s kamarádkou na kávu a on tam seděl mezi svými a oslavoval nějakou zkoušku. My dvě jsme hodnotily, kdo z nich je asi tak nejhezčí...
* ... a váš muž?
Vypadal hezky.
* Byl mánička?
Ne. Máničku bych si nikdy nevybrala. Vždycky měl krátké vlasy.
* Čím vás zaujal?
Hned mě napadlo, že by to byl velmi dobrý otec. Že bude pro rodinu. Tohle je ženská intuice.
* Měli jste nějaké společné hobby?
Syn se narodil až pět let po svatbě a do té doby jsme si užívali - chodili do divadel, do vináren, tancovat... Ale zatímco manžel je výborný tanečník, tak já ho většinou pošlapala. Taneční pro mě byly v mládí za trest, zajímaly mě spíš diskotéky.
* Jakou muziku dnes poslouchá váš syn?
Třeba Landu a Kabáty, což se mi líbí taky. Klidně se synem zajdu na koncert anebo do divadla, když teda zrovna nejde se svojí dívkou. Já jsem nikdy nechtěla dceru. Chtěla jsem syna a teď si s ním výborně rozumím. Vyplnilo se mi, co jsem si vysnila.
* Mělo někdy vaše manželství sicilské rysy?
Dovedete si mě představit jako hysterku, které křičí na manžela?
* Hlavně si vás neumím představit jako fanynku Kabátů.
Jsem ráda, že vás překvapuju, ale "sicílie" u nás opravdu nikdy nebyla. V žádném případě.
Spoléhám na svůj vkus
* Měla jste právo veta, když se manžel rozhodoval, jestli funkci premiéra vezme?
oficiálních portrétů
Zuzany Paroubkové.
ZDE
Jistě, zajímal ho můj názor. A já mu řekla, ať do toho jde. Byl u toho i náš syn, když jsem to shrnula: "My ti oba přejeme, aby to vyšlo, a máme upřímnou radost."
* Opravdu má radost i syn?
Určitě, protože vidí tátovo každodenní snažení.
* Manžel se tedy stal premiérem a vy jste se dostala na titulní strany.
Jo, vyfotili mě, jak smrkám...
* Nejen to. Jak vám bylo, když jste se dočetla, jak nevkusně chodíte oblíkaná a jak nemoderní máte účes?
Musím vám říct, že mi bylo velmi smutno. Takové věci mě dokážou rozbrečet.
* Volala jste svému muži?
Ano, a ten mi řekl, že se všechno urovná. Že to zařídí.
* Všímáte si od té chvíle víc módy? Nakoupila jste nové šaty?
Chci zůstat svá. Když vidím něco hezkého, tak si to koupím, ale nedám na pozlátko a nebudu na sebe navlékat něco za třicet tisíc.
* Kolik stálo to nové sáčko, které dnes máte na sobě?
Patnáct set. Ale mě nakupovat oblečení nebaví, mnohem radši zajdu do knihkupectví.
* Kdo vám radí, co si vzít na sebe?
Nikoho takového nemám. Ne. To není můj styl. Spoléhám na vlastní vkus.
* Omezíte teď jako manželka premiéra kouření cigaret na veřejnosti?
Ne. Vím, že už není nejvhodnější chodit se zapálenou cigaretou na ulici, a tak se občas schovám do průchodu. Tam si zapálím a všechno snad bude v pořádku.
* Povězte - na co se teď hodně těšíte?
Jedu do Paříže. Jenom na tři dny, ale i to je důvod k radosti.
* Co tam chcete stihnout?
Památky nebo hřbitovy už znám všechny, tuhle jsme třeba koupili našim padlým vojákům hned u vchodu na Pere-Lachaise kytku... Ale teď se těším, že zajdeme na Rivoli, což je dlouhá ulice plná obchůdků, a ty prolezeme jeden po druhém.
* Co chcete kupovat?
Rozhodně levandulovou aviváž, která u nás není k sehnání. Té si musím přivézt plný kufr.
* Hodláte s manželem jezdit i na oficiální cesty do ciziny?
Ráda bych, když nebudou moc dlouhé. Náš trpasličí jezevčík totiž ještě není dokonale čistotný, ale až bude, tak ho vždycky vezmu s sebou. Tuším, že se manžel chystá třeba do Japonska, a to mě zajímá, tak snad tu hygienu pes rychle zvládne.
Muž by Zemana porazil
* A co vy a politika - věříte sociálním demokratům?
Fandím hlavně manželovi, jinak o politice moc nepřemýšlím. Ale sociální demokracii volím, to ano. Chtějí pomoct nižším vrstvám, o což třeba ODS nejde.
* Jaký vztah máte ke komunistům?
Žila jsem v jejich režimu, ale vztah jsem k nim neměla žádný. Všichni jsme se tehdy měli stejně, mezi lidmi nebyly rozdíly, ve čtvrtek se stály fronty na knížky a já ani neprotestovala, ani se z toho neradovala.
* A o dnešních komunistech, o těch si myslíte co?
Dokud mi neškodí, tak mi nevadí. A nebojím se, že by si vybudovali příliš silnou pozici. Komunismus se už nevrátí. Ale ještě jednou vám opakuju - politika, to není moje parketa.
* Váš muž si naopak věří. Říká, že by klidně vyzval Miloše Zemana ve znalostním kvizu. Vyhrál by?
Miloš Zeman je velmi chytrý, sečtělý člověk, ale můj muž taky. Jen tak někdo by ho neporazil.
* Takže kdybyste si měla vsadit...
... tak rozhodně na manžela.
* A kdybyste soutěžili vy dva proti sobě?
Tak to samozřejmě taky vyhraje on, hlavně na politice by mě dostal. I když je pravda, že když hrajeme se známými "země město", tak jsem na tom dobře.
* Paní Paroubková, vy mi nepřipadáte jako introvert, za kterého vás označuje manžel.
Neumím to posoudit, ale taky si myslím, že introvert jsem. Jenže... Muž má politiku, syn studuje a zároveň chodí do práce, a tak jsem teď ráda, že si s někým můžu popovídat. To se mi často nestává.
|
Zuzana Paroubková |
 Zuzana Paroubková a mluvčí vlády Veronika Skořepová. |
 Zuzana Paroubková |
 Manželka premiéra Zuzana Paroubková na návštěvě v Motole. (12. května 2005) |
 Manželka premiéra Zuzana Paroubková na návštěvě v Motole. (12. května 2005) |
 Manželka premiéra Zuzana Paroubková na návštěvě v Motole. (12. května 2005) |
 Manželka premiéra Zuzana Paroubková na návštěvě v Motole. (12. května 2005) |
 Manželka premiéra Zuzana Paroubková na návštěvě v Motole. (12. května 2005) |
 Zuzana Paroubková navštívila dětskou ortopedii v nemocnici Motol. (12.5. 2005) |
 Zuzana Paroubková navštívila dětskou ortopedii v pražské nemocnici Motol. (12.5. 2005) |
 Manželka premiéra Zuzana Paroubková. |
 Zuzana Paroubková prošla změnou účesu i líčení. |
 Zuzana Paroubková je v nové image k nepoznání půvabná. |
 Zuzana Paroubková je krásná, další změny ještě přijdou. Mezi nimi nebude jistě chybět ani manikúra. |
 Zuzana Paroubková |
 Zuzana Paroubková - její dětství bylo nezvyklé: většinu let strávila v Africe. |
 Svatební foto manželů Paroubkových. |
