Klid a pohoda jsou stavy, které hysterka rozhodně nepřipustí. Hypochondři jsou hodní, většinou až moc, což bývá jejich chyba.
Rodinný klid a pohoda s hysterkou? Zapomeňte!
Jirka je lékař-internista, jeho bývalá manželka inženýrka ekonomie. Jirka popisuje, jak vypadalo jejich manželství: "Samozřejmě, že vím, co je to hysterie, ona také, protože jsme o tom mnohokrát zcela otevřeně mluvili, máme k tomu doma literaturu.
Dávala si pozor na to, aby se projevovala v těch klasických hysterických projevech, na které už platí pouze pár facek nebo kýbl se studenou vodou. Ale nebylo to nic platné. Náš běžný život vypadal tak, že přišla domů a vynadala mi, že ležím a čtu noviny. Řekl jsem jí, že jsem unavený, načež ona mi řekla, že je taky unavená a musí ještě jít nakoupit.
Tak jsem jí řekl, že dočtu článek, ať mi napíše seznam a já pro nákup dojdu. A už to jelo: "Seznam? To už si tam dojdu sama." "Ale já nevím, co potřebuješ nakoupit." "Snad potřebujeme, ne?" "Tak potřebujeme." "A co víš, co vlastně víš, když tě nic nezajímá. Fuj, mně se udělalo špatně, úplně se mi zatočila hlava." "Tak si lehni, já dojdu nakoupit a něco uvařím, na večer máme ty lístky do kina." "Ne, vůbec nemám náladu jít do kina na ňákej dementní americkej film." "Tak mám vrátit ty lístky?" "Jo, klidně, dělej si co chceš."
Vrátil jsem tedy lístky do kina, nakoupil a přijdu domů s tím, že alespoň něco dobrého uvařím. Manželka se v nejlepší náladě obléká před zrcadlem. "Myslíš, že si do toho kina mám vzít tyhle šaty?" "Ale já jsem vrátil lístky, když jsi říkala, že je ti špatně a ještě ten blbej film..." "Ty jsi ale skutečnej debil!" "Práskla dveřmi a odešla do svého pokoje. Dva dni se mnou nemluvila a pak to začalo pomalu znovu."
Hypochondra má rád každý, jen ne manželka
Jirka je můj spolužák z vysoké školy. Seznámil se s asistencí naší agentury, oženil se a po pěti letech se vrátil rozvedený k nám. Je velmi příjemný, pohledný, vtipný a společenský člověk. Vyrůstal jako nejmladší dítě se dvěma staršími sestrami. "Byl jsem taková třetí holčička, a ještě k tomu o deset a dvanáct let mladší než sestry. Takový neplánovaný, chráněný mazánek celé rodiny a příbuzenstva. Tam to asi začalo," říká.
A má pravdu. Na střední i na vysoké škole byl Jirka vždycky plnohodnotnou součástí party, ale v okamžiku, kdy se parta často ve dvojicích rozcházela, zůstal sám. Pro holky z party byl vynikajícím kámošem, kterému svěřovaly i holčičí tajemství, která jiné mužské uši nemohly slyšet, ale ta tajemství se vždy týkala někoho jiného.
Pro kluky, na které holky nezbyly a kteří si třeba ještě zašli na pár piv, aby se pak odvážně pustili na zteč dívčích pokojů na koleji, nebyl dostatečným partnerem. Moc toho nikdy nevypil a budit rozespalé studentky s vidinou, že některou ukecá na noc, to nebylo jeho gusto. Jirka v mládí nesportoval, ale na vysoké škole začal dělat judo. Neúspěšně. Sice ho měli ve sportovním oddílu rádi, byla s ním legrace, ale na skutečné soutěžní zápasy stavěli jiné borce.
Ve třiceti letech se oženil, po třech letech manželství s ním manželka přestala spát a našla si milence. Přesto s ní žil a věřil, že se všechno urovná. V ařil, uklízel, pral, zatímco ona se pod nejrůz nějšími záminkami vracela pozdě v noci domů. Měl ji rád. U rozvodu jeho žena řekla upřímně, že si ho váží jako spolehliv ého, tolerantního partnera, ale nedokáže vysvětlit, proč s ním nemůže žít a proč k němu má nepřekonatelný fyzický odpor, nesnese jeho dotek, nedokáže si už vůbec představit intimní život.
Přiznala, že má jiný vztah, který ji plně uspokojuje. Protože neměli děti a Jirka s návrhem manželky nakonec vyslovil souhlas, byli rozvedeni v prvém stání. Když za mnou Jirka po pěti letech přišel znovu do kanceláře, přečetl jsem mu na očích vše, ještě než promluvil. Zašli jsme spolu na piv o a tam jsem mu to vmetl.
Žádné uklízení, vaření, žehlení, žádné ťuťuťu ňuňuňu, žádné oddané psí oči. Každé tvrdší slov o, každá neústupnost, každé nevyplněné přání partnerky je pro hypochondra malá živ otní výhra. Jít do nejhorší putyky a tam se s chlapama bavit u stolu. Pochytat od nich tu tvrdost, to, jak dají "tý svojí starý" pár přes držku (většina z nich to samozřejmě neudělá, přijdou domů jako vzorní manželé a ještě si vezmou žvýkačku, aby z nich nebylo cítit piv o).
A nedělat té svojí, ať už b ude jakákoli, hned, co jí uvidíš na očích. To je jediná šance. Jirka se opravdu trochu změnil. Ale víc než má promluva jistě k jeho změně přispěla změna v jeho pracovním živ otě. Vyhrál manažerský konkurs a nyní má na starosti velké oddělení jedné významné zahraniční firmy.
Je trochu tvrdší, suverénnější, naučil se rozhodovat, řídit. Chodí už půl roku s klientkou, která se rozvedla se skutečným hrubiánem. Když jsme se naposledy náhodně setkali na jedné společenské akci, přitočila se ke mně Jirko v a partnerka a řekla: "Tu vaši agenturu navrhnu na Nobelovu cenu, že mi nahrála tak o výho chlapa. On je tak hodnej!" Podív al jsem se na Jirku velmi přísně a Jirka se zapýřil jako žáček nachytaný při kouření na záchodě. Pak jsme se začali smát...
