Akio Morita, m už, který vymyslel ideu walkmana, zemřel letos 3. října ve věku 78 let. Noviny po celém světě poznamenaly, že právě jeho jméno symbolizuje japonský hospodářský zázrak. Za jeho životem se však skrývá ještě mnohem víc. Svými obchody ovlivňoval celosvětovou ekonomiku a elektronickými výrobky každodenní život lidí v desítkách zemí. Byl geniálním spolutvůrcem konzumní společnosti, jejíž potřeby, tužby a přání uměle vytváří reklama. "Naším plánem je vést veřejnost novými výrobky, místo abychom se jí dotazovali, jaké výrobky chce," uvedl ve své autobiografii s názvem Made in Japan. Ještě v roce 1945 by do něj takové sebevědomí nikdo neřekl. Japonsko právě prohrálo válku a kapitulaci oznamoval v rozhlase císař. Čtyřiadvacetiletý důstojník Akio Morita pracoval ve vojenské vývojové laboratoři, kam se přihlásil, aby se vyhnul nasazení do bojů. Při císařově projevu byl právě doma. Nikdo cizí ho nemohl vidět, ale on si přesto oblékl uniformu, připjal meč a po celou dobu vysílání stál v pozoru. S lámáním tradic začal o rok později. Tehdy spolu s šikovným technikem Masurou Ibukem společně založili společnost, jíž nakonec dali snadno zapamatovatelné jméno Sony. Morita však nejdřív musel poprosit svého otce,aby jej zprostil zděděné povinnosti vést rodinnou firmu vyrábějící rýžovou lihovinu saké. Tatínek souhlasil a Akio se dal na zcela nové podnikání. Začátky byly typické pro nově se rodící japonskou ekonomiku. Nejdříve se pokoušeli vyrábět jednoduchý vařič rýže. Nikdy se jim nepovedl. Pak zkusili adaptér, který umožnil, aby běžná rádia mohla přijímat i krátkovlnné vysílání. To bylo o něco lepší. Poté zkoušeli štěstí s magnetofonem. Vážil třicet pět kilo a stál sumu, kterou vysokoškolsky vzdělaný člověk pracující v průmyslu vydělal za půldruhého roku. Takový přístroj v Japonsku roku 1950 téměř nikdo nechtěl. Morita z toho vyvodil dva závěry. Výrobky musí být na technologické špičce, a nasazení na trh musí být řízeno stejně pečlivě jako jejich vývoj. To první tehdy zajistily zahraniční licence. O to druhé, promyšlený marketing, se staral sám. První koupená licence byla na americký tranzistor. Tuto součástku používali pro výrobu radiopřijímačů, jež už s využitím vlastních nápadů a vlastní tvrdé práce stále vylepšovali. V roce 1957 Sony oznámila, že vyrobila kapesní tranzistorové rádio. Bylo sice nejmenší na světě,ale pořád o něco větší než je kapsa u pánské košile. Akio Morita si věděl rady. Nechal pro prodavače ušít košile s větší kapsou, do níž rádio při předvádění přesně vklouzlo. Tehdy ještě Sony tiskla na obaly svého zboží povinný nápis Made in Japan - vyrobeno v Japonsku - velice malým písmem, aby to nedůvěřivého zákazníka neodstrašilo. Pak Sony prorazila do světa také s novou technologií televizorů, se stereopřehrávači či kompaktním diskem (CD), který vyvinula společně s nizozemským Philipsem. Ani Morita samozřejmě nebyl neomylným prorokem. Například v roce 1975 Sony představila první video použitelné v domácnostech, nazvané Betamax, avšak odmítla licenci prodat jiným. A tak konkurenti podpořili jiný technický systém a Betamax vytlačili z trhu. Akio Morita, pobývající často v zahraničí, se stal neopakovatelnou slitinou japonského patricije a západního byznysmena, jemuž Evropan ne vždy porozumí. Stejně jako v jiných japonských korporacích, i v Sony vytvářel systém, v němž zaměstnanci zůstávají u jednoho zaměstnavatele až do penze, jsou placeni podle odpracovaných let a zaměstnavatel je může kdykoli bez diskusí poslat tam, kde je potřebuje. V zahraničních pobočkách sice Sony respektuje místní zvyklosti, přesto Morita ve svých pamětech s překvapením vzpomínal na Angličana, který se odmítl přestěhovat, protože by musel opustit svou zahrádku. O jiném zaměstnanci Sony, Američanovi, který odešel k jiné firmě, protože mu nabídla podstatně vyšší plat, Morita ve svých memoárech nekompromisně mluví jako o zrádci. Sám ovšem neváhal přetahovat do Sony lidi z jiných společností. Začátkem devadesátých let nabízeli šéfové japonských korporací, aby se stal předsedou Keidanrenu. "To je velice vlivná federace velkých japonských společností," vysvětluje Jiří Kuliš, obchodní rada z českého velvyslanectví v Tokiu. "Mnozí komentátoři soudí, že kdyby se jím stal, byla by dnes japonská ekonomika mnohem dál." To však byla zřejmě jediná šance, kterou Morita nevyužil, protože už nemohl. V roce 1993 jej při hraní tenisu postihla mozková mrtvice. Připravila ho o schopnost mluvit a navždy posadila na kolečkové křeslo. Už jen jezdil na vozíčku na tenisový kurt, kde si nechal proti sobě tréninkovým automatem vystřelovat míčky, jež se snažil raketou odrážet. Dožil se však ještě loňské zprávy jednoho amerického výzkumného ústavu, podle nějž Američané zařadili Sony na první místo mezi nejrespektovanějšími obchodními značkami (i před Coca-Colu). To už nápis Made in Japan tiskli v Sony větším písmem, protože se mezitím stal zárukou kvality.
 Akiu Morita, spoluzakladatel a od sedmdesátých let šéf firmy Sony, muž, který nasadil světu na uši sluchátka od Walkmanna. |
