Památkáři zachrání káhirskou fontánu

- Ve středověku, kdy Egyptu vládli mamlúci, se každodenní život obyvatel Káhiry odehrával hlavně na nárožích u fontán s pitnou vodou. Jednu z nejkrásnějších - fontánu sabíl - architektonický skvost z 15. století s ozdobným sloupovím a klenutými zákoutími, se památkáři pokusí zrekonstruovat v celé její původní kráse.
Na rekonstrukci se bude podílet mimo jiné newyorský Světový památkářský fond, který se snaží zachránit 100 nejohroženějších kulturních památek na světě.

Se žádostí o pomoc se na fond obrátilo egyptské středisko pro záchranu islámského

Světový památkářský fond od roku 1996 přispěl na záchranu egyptských památek 7,4 miliony dolarů a z jiných zdrojů do Egypta přinesl téměř 18 milionů dolarů. Na finacování oprav pamítek přispívají vládní agentury, soukromé skupiny i jednotlivce z celého světa.

architektonického dědictví Sáliha Lameího. Dvouleté restaurační práce budou stát 200 tisíc dolarů, a newyorský fond bude hradit čtvrtinu.

Fontána sloužila Káhiřanům 500 let, dokud ji nezanesla špína, splašky a odpad. Nachází se v objektu na rohu jedné z káhirských ulic. Místnost je rozdělena kovovou mříží podobnou okénkům, jimiž ve starých bankovních budovách hovořili se zákazníky bankovní úředníci. Obsluha Káhiřanům mosaznými hrnky podávala vodu nabíranou z vnitřní mramorové nádrže.
Tam vodu z Nilu dopravovali v sacích z kozí kůže na hřbetech velbloudů a přelévali je do cisteren. Odtud voda přitékala do nádrže lehce se svažujícími kanálky, na jejichž dnu se usazovala nečistota.

Nad fontánou byla dvoupatrová budova a místo bylo v provozu až do začátku 20. století. Ve stejnou dobu zanikla i škola pro sirotky, která se nacházela v druhém poschodí. Obojí bylo zavřeno pro nedostatek peněz na údržbu.

Za desítky let jsou kovové tepané mříže zanesené zplodinami z olovnatých výfukových plynů aut, vápencové stěny popukaly při zemětřesení a voda unikající z městské kanalizace poškodila podlahy z mramoru. Určitou dobu zde byla také skládka.

Světový památkářský fond se v Egyptě podílel v minulosti na záchraně napajedla nacházejícího se nedaleko fontány sabíl. Napajedlo je ve velké místnosti s vysokými vchody pro osly, koně a velbloudy. Zvířata se napájela z koryta umístěného u desetimetrové zdi.

Fontánu i napajedlo nechal v roce 1477 jako součást většího komplexu postavit sultán Kaitbájí, čerkeský otrok, který usedl na trůn, když mu bylo 60 let. Období jeho třicetileté vlády, jež skončila v roce 1498, je považováno za zlatý věk mamlúckých sultánů. V té době bylo zahájeno mnoho náročných stavebních projektů.

Mamlúci, neboli bílí otroci, byli bojovníci nakoupení v jihozápadní Asii či Evropě a prodávaní na trzích v Egyptě a Sýrii. Tam byli zaměstnaní v armádě, kde postupovali v hierarchii hodností a postupně nabývali velkého vlivu a moci. První mamlúk se stal sultánem v polovině 13. století. Despotická, krutá a bezohledná vláda mamlúků trvala 300 let. Mamlúčtí sultáni nevytvářeli dynastie. Po smrti panovníka, který byl většinou zavražděn, byl na jeho místo dosazen jiný otrok-bojovník.

Světový památkářský fond od roku 1996 přispěl na záchranu egyptských památek 7,4 miliony dolarů a z jiných zdrojů do Egypta přinesl téměř 18 milionů dolarů. Na finacování oprav pamítek přispívají vládní agentury, soukromé skupiny i jednotlivce z celého světa. Každé dva roky odborníci fondu zveřejňují 100 ohrožených památek, jejichž záchrana je pak zajišťována z prostředků organizace.