»Přibývá rodičů, kteří diskutují o nutnosti základního očkování, ačkoli je povinné ze zákona, a přitom po nás chtějí, abychom dítě očkovali na hepatitidu, chřipku, klíšťovou encefalitidu a já nevím co ještě. Je to paradoxní,« soudí Petr Karger, praktický dětský lékař z Prahy 4, jenž má za sebou třicetiletou praxi.
Jedna paní povídala
»Někde jsem četla, že to má nebezpečné vedlejší účinky...« Právě tato věta nejčastěji odstartuje dialog, v němž ovšem věcné argumenty zaznívají obvykle pouze na jedné straně. Tím nejpádnějším je samozřejmě světová statistika. »Pravděpodobnost, že vakcína dítě zdravotně poškodí, je u obrny, spalniček a zarděnek jedna ku milionu, u dávivého kašle pak jedna ku půl milionu. Je to tedy riziko nesrovnatelné s poškozením, které by mohlo vzniknout, pokud by dítě příslušné onemocnění opravdu prodělalo,« říká Jitka Škovránková, která vede ambulanci očkování Fakultní nemocnice Motol v Praze - jediné speciální poradenské pracoviště v tomto oboru v České republice. Už více než dvacet let poskytuje odborné informace jak všem praktickým dětským lékařům, tak i dětským onkologům, neurologům, alergologům a dalším specialistům, kteří konzultují způsoby očkování svých většinou chronicky nemocných pacientů. Sem také posílají lékaři ty děti, jejichž organismus reagoval na to či ono očkování jinak, než předpokládají učené knihy. »Očkování vždycky představuje zásah do imunitního systému dítěte, na který organismus reaguje po svém,« vysvětluje doktorka Škovránková. »Teplota, horečka, někdy dokonce febrilní křeče patří spolu s nechutenstvím a vyrážkou k projevům, které k očkování náleží, ale rodiče samozřejmě polekají. Měli by však vědět, že má-li lékař sebemenší pochyby, zvedá telefon a radí se s námi, případně k nám dítě pošle.« Stává se ovšem, že zdejší lékař odhalí úplně jiného viníka potíží, nejčastěji defekt imunity nebo zcela běžné virové onemocnění. »Jestliže existuje nějaký rozdíl v názoru na očkování v minulosti a dnes, pak v tom, že očkování už nepokládáme za triviální úkon,« míní Jitka Škovránková. »Víme už, že u každého dítěte je naopak nutné postupovat obezřetně a vycházet z jeho zdravotního stavu. Teď už to není problém: vakcín se totiž nabízí několik typů, navíc u některých očkování můžeme dávku rozložit.« Pokud před sebou mají odborníci z ambulance pro očkování skutečně zavilé odpůrce vakcinace, snaží se přesvědčit je aspoň o nezbytnosti očkování proti tetanu. Ani ten nejbdělejší rodič totiž není schopen zabránit dítěti v tom, aby se dotklo země a něčím se škráblo.
Vakcíny, co nejsou pro každého
»Mohl byste mu dát, pane doktore, tu injekci proti tomu, jak zemřeli ti kluci na Moravě?« I tuto větu zná důvěrně většina praktických dětských lékařů. Ať už se ale týká meningitidy, klíšťové encefalitidy nebo chřipky, signalizuje jedno: k lidem stále ještě neproniklo dost informací o tom, že vakcíny, za něž se platí, nejsou vhodné pro každého. »Jako lékař vždycky mamince vysvětlím to nejpodstatnější: totiž že takové očkování je určeno těm, kteří jsou příslušnou nemocí ohroženi více než ostatní,« konstatuje pediatr Petr Karger. »Vykládám jim o tom, že meningitida je sice strašná nemoc, ale postihuje hlavně teenagery, kteří se fyzicky oddělali na vodáckém puťáku nebo diskotéce, a ne předškoláky. Navíc tato vakcína není účinná proti všem typům meningokoka, a tak by se mohlo stát, že následkem plošného očkování by nám začaly dělat obtíže typy, proti nimž očkovací látky nemáme. Říkám jim i to, že smrtelná je pouze hepatitida B, ale v prostředí, v němž se rodina pohybuje, se jí bát nemusí.« Dospělí, kteří vstoupí do ordinace doktora Kargera, se dozvědí třeba i to, že vakcína proti klíšťové encefalitidě je zbytečná pro mrně mladší než dva roky, pokud je nenechají batolit na louce u lesa v zamořeném území, nebo pro dítě, které prázdniny tráví s rodiči u moře, ne pod celtou se skauty. »Naopak bych rodičům doporučil očkování proti hemofilu, který způsobuje nebezpečné onemocnění zánět příklopky hrtanové nebo zánět mozkových blan - a postihuje právě děti od půl roku do pěti let. V neposlední řadě připomínám, že injekce se opakují a je tedy třeba počítat s dalšími výdaji. Upozorním prostě na všechna rizika, kontraindikace a termíny. Konečné rozhodnutí je však na rodičích.« To je také důvod, proč v rozhodování o tom, zda se vyplatí, či nevyplatí vystavit organismus dítěte dalšímu zásahu zvenčí, hraje značnou roli důvěra v lékaře. Důvěryhodný není však v tomto případě ten, kdo vám na vaši žádost přeochotně přikývne, aniž by vám předtím položil pár zvídavých otázek, uvedl vás stručně do problému a prozradil, co si o celé věci myslí on.
Počty přenosných onemocnění hlášených v České republice (1950-1995)
Rok Onemocnění
Obrna Záškrt Dávivý kašel Tetanus Spalničky Zarděnky Zánět příušnic
Očkováno od 1957 1946 1951 1958 1969 1986 1987
1950 444 6260 60688 nesledováno nesledováno nesledováno nesledováno
1955 133 1594 30788 38 42246 nesledováno nesledováno
1960 33 429 5668 90 53446 nesledováno nesledováno
1965 0 56 671 49 22849 41559 nesledováno
1970 0 4 362 62 48168 17722 nesledováno
1975 0 3 17 9 1854 105539 nesledováno
1980 0 1 19 1 2069 91164 42449
1985 0 0 36 4 31 74381 61691
1990 0 0 48 1 2420 1307 3922
1995 0 1 22 2 5 764 5821
Pramen: Praktický lékař, 1996, č. 12
Povinný očkovací kalendář pro děti
4. den až 6. týden TBC
9. až 12. týden záškrt, tetanus a dávivý (černý) kašel
10. týden až 18. měsíc dětská obrna (přeočkování za 12 měsíců)
13. až 16. týden záškrt, tetanus a dávivý kašel
14,5 měsíce až 30. měsíc dětská obrna (přeočkování)
15. měsíc spalničky, příušnice a zarděnky (přeočkování za 6 až 10 měsíců, možno i později)
18. až 20. měsíc záškrt, tetanus a dávivý kašel
21. až 25. měsíc spalničky, příušnice a zarděnky (přeočkování)
2. rok TBC (přeočkování)
5. rok záškrt, tetanus a dávivý kašel (přeočkování)
11. rok TBC (přeočkování)
12. rok zarděnky (u neočkovaných dívek)
13. rok dětská obrna (přeočkování)
14. rok tetanus (přeočkování, další vždy po 10 letech)
Pramen: Lékařské listy
Jedna paní povídala
»Někde jsem četla, že to má nebezpečné vedlejší účinky...« Právě tato věta nejčastěji odstartuje dialog, v němž ovšem věcné argumenty zaznívají obvykle pouze na jedné straně. Tím nejpádnějším je samozřejmě světová statistika. »Pravděpodobnost, že vakcína dítě zdravotně poškodí, je u obrny, spalniček a zarděnek jedna ku milionu, u dávivého kašle pak jedna ku půl milionu. Je to tedy riziko nesrovnatelné s poškozením, které by mohlo vzniknout, pokud by dítě příslušné onemocnění opravdu prodělalo,« říká Jitka Škovránková, která vede ambulanci očkování Fakultní nemocnice Motol v Praze - jediné speciální poradenské pracoviště v tomto oboru v České republice. Už více než dvacet let poskytuje odborné informace jak všem praktickým dětským lékařům, tak i dětským onkologům, neurologům, alergologům a dalším specialistům, kteří konzultují způsoby očkování svých většinou chronicky nemocných pacientů. Sem také posílají lékaři ty děti, jejichž organismus reagoval na to či ono očkování jinak, než předpokládají učené knihy. »Očkování vždycky představuje zásah do imunitního systému dítěte, na který organismus reaguje po svém,« vysvětluje doktorka Škovránková. »Teplota, horečka, někdy dokonce febrilní křeče patří spolu s nechutenstvím a vyrážkou k projevům, které k očkování náleží, ale rodiče samozřejmě polekají. Měli by však vědět, že má-li lékař sebemenší pochyby, zvedá telefon a radí se s námi, případně k nám dítě pošle.« Stává se ovšem, že zdejší lékař odhalí úplně jiného viníka potíží, nejčastěji defekt imunity nebo zcela běžné virové onemocnění. »Jestliže existuje nějaký rozdíl v názoru na očkování v minulosti a dnes, pak v tom, že očkování už nepokládáme za triviální úkon,« míní Jitka Škovránková. »Víme už, že u každého dítěte je naopak nutné postupovat obezřetně a vycházet z jeho zdravotního stavu. Teď už to není problém: vakcín se totiž nabízí několik typů, navíc u některých očkování můžeme dávku rozložit.« Pokud před sebou mají odborníci z ambulance pro očkování skutečně zavilé odpůrce vakcinace, snaží se přesvědčit je aspoň o nezbytnosti očkování proti tetanu. Ani ten nejbdělejší rodič totiž není schopen zabránit dítěti v tom, aby se dotklo země a něčím se škráblo.
Vakcíny, co nejsou pro každého
»Mohl byste mu dát, pane doktore, tu injekci proti tomu, jak zemřeli ti kluci na Moravě?« I tuto větu zná důvěrně většina praktických dětských lékařů. Ať už se ale týká meningitidy, klíšťové encefalitidy nebo chřipky, signalizuje jedno: k lidem stále ještě neproniklo dost informací o tom, že vakcíny, za něž se platí, nejsou vhodné pro každého. »Jako lékař vždycky mamince vysvětlím to nejpodstatnější: totiž že takové očkování je určeno těm, kteří jsou příslušnou nemocí ohroženi více než ostatní,« konstatuje pediatr Petr Karger. »Vykládám jim o tom, že meningitida je sice strašná nemoc, ale postihuje hlavně teenagery, kteří se fyzicky oddělali na vodáckém puťáku nebo diskotéce, a ne předškoláky. Navíc tato vakcína není účinná proti všem typům meningokoka, a tak by se mohlo stát, že následkem plošného očkování by nám začaly dělat obtíže typy, proti nimž očkovací látky nemáme. Říkám jim i to, že smrtelná je pouze hepatitida B, ale v prostředí, v němž se rodina pohybuje, se jí bát nemusí.« Dospělí, kteří vstoupí do ordinace doktora Kargera, se dozvědí třeba i to, že vakcína proti klíšťové encefalitidě je zbytečná pro mrně mladší než dva roky, pokud je nenechají batolit na louce u lesa v zamořeném území, nebo pro dítě, které prázdniny tráví s rodiči u moře, ne pod celtou se skauty. »Naopak bych rodičům doporučil očkování proti hemofilu, který způsobuje nebezpečné onemocnění zánět příklopky hrtanové nebo zánět mozkových blan - a postihuje právě děti od půl roku do pěti let. V neposlední řadě připomínám, že injekce se opakují a je tedy třeba počítat s dalšími výdaji. Upozorním prostě na všechna rizika, kontraindikace a termíny. Konečné rozhodnutí je však na rodičích.« To je také důvod, proč v rozhodování o tom, zda se vyplatí, či nevyplatí vystavit organismus dítěte dalšímu zásahu zvenčí, hraje značnou roli důvěra v lékaře. Důvěryhodný není však v tomto případě ten, kdo vám na vaši žádost přeochotně přikývne, aniž by vám předtím položil pár zvídavých otázek, uvedl vás stručně do problému a prozradil, co si o celé věci myslí on.
Počty přenosných onemocnění hlášených v České republice (1950-1995)
Rok Onemocnění
Obrna Záškrt Dávivý kašel Tetanus Spalničky Zarděnky Zánět příušnic
Očkováno od 1957 1946 1951 1958 1969 1986 1987
1950 444 6260 60688 nesledováno nesledováno nesledováno nesledováno
1955 133 1594 30788 38 42246 nesledováno nesledováno
1960 33 429 5668 90 53446 nesledováno nesledováno
1965 0 56 671 49 22849 41559 nesledováno
1970 0 4 362 62 48168 17722 nesledováno
1975 0 3 17 9 1854 105539 nesledováno
1980 0 1 19 1 2069 91164 42449
1985 0 0 36 4 31 74381 61691
1990 0 0 48 1 2420 1307 3922
1995 0 1 22 2 5 764 5821
Pramen: Praktický lékař, 1996, č. 12
Povinný očkovací kalendář pro děti
4. den až 6. týden TBC
9. až 12. týden záškrt, tetanus a dávivý (černý) kašel
10. týden až 18. měsíc dětská obrna (přeočkování za 12 měsíců)
13. až 16. týden záškrt, tetanus a dávivý kašel
14,5 měsíce až 30. měsíc dětská obrna (přeočkování)
15. měsíc spalničky, příušnice a zarděnky (přeočkování za 6 až 10 měsíců, možno i později)
18. až 20. měsíc záškrt, tetanus a dávivý kašel
21. až 25. měsíc spalničky, příušnice a zarděnky (přeočkování)
2. rok TBC (přeočkování)
5. rok záškrt, tetanus a dávivý kašel (přeočkování)
11. rok TBC (přeočkování)
12. rok zarděnky (u neočkovaných dívek)
13. rok dětská obrna (přeočkování)
14. rok tetanus (přeočkování, další vždy po 10 letech)
Pramen: Lékařské listy
 Za jeden z důvodů, proč očkování může vyvolat u dítěte bouřlivější rekci, považuje Zuzana Urbanová z kliniky dětského a dorostového lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze nedodržení předepsaného časového postupu. |
