Ten poslední, anglický král William, ležící na podobném loži jen v několik mil vzdáleném Windsorském paláci, zvolna odesílá svoji hříšnou duši Bohu.
V časných hodinách následujícího jitra 20. června 1837 dorazili arcibiskup canterburský s lordem komořím Conynghamem do Kensingtonu. Bylo pět hodin. V šest vzbudila maminka, vévodkyně z Kentu, svoji holčičku. Vstala z lože a s rozpuštěnými vlasy vešla do komnaty, kde na ni čekali poslové. Lord Conyngham padl na kolena a úředně oznámil, že král zemřel. Arcibiskup dodal několik pikantních osobních podrobností.
Osmnáctileté děvče se náhle stalo vládkyní říše, nad kterou "slunce nezapadá". Z Britských ostrovů přes Kanadu, državy v Jižní Americe, Africe, celou Austrálii a řadu tichomořských ostrovů s několika jihovýchodními asijskými oblastmi se mohl majitel britského pasu pohybovat, aniž spatřil tmu. Bohužel, vzhledem k neexistenci nadzvukových letadel byl o tuto podívanou okraden.
Veřejnosti téměř neznámá dívka se záhy stala všemi obdivovanou a milovanou panovnicí. Brzy však vycenila své drobné zoubky. Nejprve udělala pořádek doma. Nechala odstěhovat matčinu postel ze své ložnice a za měsíc přenesla královské sídlo z Kensingtonského do Buckinghamského paláce. Zbavila se všech oblíbenců a rádců své matky a ve spletitostech společenského i politického života se začala řídit radami svého milovaného strýce, belgického krále Leopolda. A protože byla velice inteligentní, citlivá a noblesní, získala si záhy všeobecnou vážnost a úctu.
Když se však Leopoldovy snahy ovlivňovat prostřednictvím příbuzenských vztahů celoevropskou politiku staly neúnosnými, uchyluje se pod rádcovská křídla svého ministerského předsedy, lorda Melbourna.
Osmapadesátiletý světák, cynik, Byronův přítel, proutník a požitkář se stává jemným a obdivovaným učitelem a přítelem devatenáctileté královny. Sedá po jejím levém boku u dvorských večeří, jezdí vedle ní při každodenních dlouhých vyjížďkách celého dvora. Melbourne se pro ni stává dost možná i něčím víc než jen nepostradatelným rádcem a přítelem. Pod silným politickým i společenským tlakem se však Viktorie 10. února 1840 vdává za svého o tři měsíce mladšího bratrance Alberta, prince ze Saska-Coburgu-Gothy.
Dalších šedesát let jejího panování vstoupí do dějin jako období viktoriánské Anglie. Alexandrina Viktorie, pokřtěná roku 1819 podle svého kmotra ruského cara Alexandra, zemře 22. ledna 1901 ve věku 82 let.
V časných hodinách následujícího jitra 20. června 1837 dorazili arcibiskup canterburský s lordem komořím Conynghamem do Kensingtonu. Bylo pět hodin. V šest vzbudila maminka, vévodkyně z Kentu, svoji holčičku. Vstala z lože a s rozpuštěnými vlasy vešla do komnaty, kde na ni čekali poslové. Lord Conyngham padl na kolena a úředně oznámil, že král zemřel. Arcibiskup dodal několik pikantních osobních podrobností.
Osmnáctileté děvče se náhle stalo vládkyní říše, nad kterou "slunce nezapadá". Z Britských ostrovů přes Kanadu, državy v Jižní Americe, Africe, celou Austrálii a řadu tichomořských ostrovů s několika jihovýchodními asijskými oblastmi se mohl majitel britského pasu pohybovat, aniž spatřil tmu. Bohužel, vzhledem k neexistenci nadzvukových letadel byl o tuto podívanou okraden.
Veřejnosti téměř neznámá dívka se záhy stala všemi obdivovanou a milovanou panovnicí. Brzy však vycenila své drobné zoubky. Nejprve udělala pořádek doma. Nechala odstěhovat matčinu postel ze své ložnice a za měsíc přenesla královské sídlo z Kensingtonského do Buckinghamského paláce. Zbavila se všech oblíbenců a rádců své matky a ve spletitostech společenského i politického života se začala řídit radami svého milovaného strýce, belgického krále Leopolda. A protože byla velice inteligentní, citlivá a noblesní, získala si záhy všeobecnou vážnost a úctu.
Když se však Leopoldovy snahy ovlivňovat prostřednictvím příbuzenských vztahů celoevropskou politiku staly neúnosnými, uchyluje se pod rádcovská křídla svého ministerského předsedy, lorda Melbourna.
Osmapadesátiletý světák, cynik, Byronův přítel, proutník a požitkář se stává jemným a obdivovaným učitelem a přítelem devatenáctileté královny. Sedá po jejím levém boku u dvorských večeří, jezdí vedle ní při každodenních dlouhých vyjížďkách celého dvora. Melbourne se pro ni stává dost možná i něčím víc než jen nepostradatelným rádcem a přítelem. Pod silným politickým i společenským tlakem se však Viktorie 10. února 1840 vdává za svého o tři měsíce mladšího bratrance Alberta, prince ze Saska-Coburgu-Gothy.
Dalších šedesát let jejího panování vstoupí do dějin jako období viktoriánské Anglie. Alexandrina Viktorie, pokřtěná roku 1819 podle svého kmotra ruského cara Alexandra, zemře 22. ledna 1901 ve věku 82 let.
 Mladá královna si ze všeho nejdříve uspořádala poměry doma. |
