"Jsem velice šťastný, když můžu mít takovou ženu," rozplýval se ženich v tmavěmodré plátěné košili a bílých kalhotech. "Jsem nejšťastnější na světě," přidala se nevěsta s bílou minisukní a drobným topem.
"Když jsme se poprvé potkali na karlovarském filmovém festivalu, měl jsem právě tuhle svou oblíbenou newyorskou košili na sobě. Takže je to taková nostalgie," svěřil se čerstvě ženatý sochař.
"Měl jsem žízeň a u jednoho stolku seděla osamělá dívka. V ruce třímala knihu Egona Hostovského. Na pána mého věku ta jistá dávka vzdělání působí. Tak jsem si přisedl," prozradil.
V Rytířském sálu byli ženich s nevěstou, svědci, oddávající a zhruba tři desítky novinářů. Extravagantní hranaté snubní prsteny z křemene předávané za tónů písně "Já dívce prstýnek z lásky dám" pro svého přítele dělal šperkař Karel Votýpka.
"Mají symbolizovat kostky cukru, aby byl náš život pořád sladký," smála se Julie Opočenská – Bergmannová. "Doma si je schováme do cukřenky," dodala.
Bílý kvádřík z křemene na prsteníčku si chce Pavel Opočenský nechat i zpátky za mřížemi. "Hodlám ho nosit. Zkusím se domluvit. Podle vězeňského řádu ale snubní prsten mít můžu," řekl.
Kde novomanželé stráví svatební noc, neprozradili. "Budeme konečně sami. Ráno si dáme snídani a pak ho odvezu zpátky do Všehrd. Za rok si ho snad vyzvednu už nadobro," doufá jeho manželka v možnost podmínečného propuštění.
Slavný sochař pro svou lásku vyrobil ve vězeňské dílně kovovou svatební brož. Při svatbě jí ale nemohla mít – její váha totiž vysvlékala krásku z horní části oblečení.
"Při práci ve vězení jsem objevil duši v kovu," řekl. Rád by tam ale vytvořil i velkou sochu. "Ozvala se chomutovská nemocnice. Chtěl bych jí něco hravého udělat. Zatím to jsou jen plány," uvedl.
 Pavel Opočenský se oženil s třiadvacetiletou Julií Bergmannovou. (28.5. 2005) |
 Pavel Opočenský se oženil |
