Dělali jsme jen jedno oko, to druhé už bylo ztraceno," vysvětlila veterinářka Pavla Trnková. Její tým, v němž kromě asistenta-veterináře byl také oční lékař, ustoupil od možnosti vložit Polly do oka umělou čočku, která se používá u lidí.
Operatéři došli k názoru, že by pro opici byla příliš velká. Jinak všechno proběhlo podle plánu a bez komplikací. "Podařilo se nám vyjmout zákal čočky, takže by měla vidět. Zornice zůstala otevřená a sítnice vypadala dobře," uvedla těsně po skončení operace Pavla Trnková. Veterinářka se specializuje na oční operace psů a koní.
Polly byla její první opičí pacient. Nejen pro Trnkovou však byl riskantní zákrok mimořádným okamžikem: v celé republice se zatím o něco podobného nikdo nepokusil. "Pokud mám srovnávat, u opice to je lepší než u psa, protože duhovka lépe reaguje a oko je podobné lidskému. Koňské oko má zase jinou výhodu - je větší."
Rozhodování, zda se vůbec do operace s nejistým výsledkem pouštět, trvalo asi půl roku. Slepota sice nebránila Polly v pohybu po důvěrně známé kleci, ale nevidomé zvíře nebylo schopno postarat se o svá mláďata. Opice Polly selhávala jako matka.
"Řešili jsme v podstatě otázku, zda ji vykastrovat, aby už mladé nemohla mít, nebo zda jí léčit zrak," řekl veterinář brněnské zoologické zahrady Stanislav Mazánek. I částečné zlepšení zraku opici nyní pomůže. "Polly dříve patřila mezi vůdčí samice paviání tlupy. Kvůli oslepnutí však byla poslední rok ostatními členy skupiny diskriminována.
Byl to pro ni malér," popsal tiskový mluvčí zoologické zahrady Petr Urbánek. Paviáni se v průměru dožívají až pětadvaceti let, takže opičí pacientka má před sebou kus života.
Teď bude muset zůstat ještě čtrnáct dní v klidu, aby si nepoškodila ránu. Dnes ji čeká první kontrola a pak zřejmě ještě několik dávek sedativ a bedlivé pozorování ošetřovatelů. Ke svým paviánům se vrátí, až bude zcela zdráva.
 |
 |
 |
 |
