Ondřej Vetchý před pár dny viděl pracovní verzi snímku. Ale těsně před koncem projekce se rozčílil. Vztyčil obě ruce (nemusel vstávat, protože při projekci jako jediný stál a nervózně přešlapoval) a zaburácel: "Tak to teda ne. To se vám nepovedlo. Takhle to tam být nemělo."
Vetchému, který je znám svou pečlivostí a perfekcionismem, vadily dva kraťounké záběry z konce filmu. V jedné sekvenci mu chyběl "delší" výraz tváře, v druhé mu naopak scházel ostřejší střih, když zvedal hlavu od hrudi nahoru. Byly to jen naprosté "detailíčky", které by snad obyčejný divák ani nepostřehl, ale Vetchý trval na svém. A slušně, ale přitom velmi důrazně žádal jejich opravu. Pak se omluvil, že musí jít kouřit, odešel na ulici a už se nevrátil.
Lukáš Vaculík, Ondřej Vetchý a Jan Vondráček při natáčení filmu Příběh kmotra na pražském Senovážném náměstí.
"To ten rozhovor asi fakt nebude procházka růžovým sadem," říkal jsem si v duchu, když Vetchý naštvaně odešel z projekce. Byl jsem s ním totiž domluven, že mi poskytne rozhovor do čtvrtečního Magazínu DNES. A vybavily se mi zvěsti o tom, jak nerad dělá interview, jak se nad ním schází třeba i půl roku, a jak si nebere servítky a klidně chytne novináře i pod krkem.
Jenže Vetchý má i jinou tvář. Sešli jsme se sice osmkrát a trvalo to dva měsíce. Párkrát se také stalo, že zvýšil hlas, když vysvětloval své argumenty, ale pod krkem jsme se nechytili. A většinou byl naopak milý a vstřícný.
Čtěte ve čtvrtek
Rozhovor s Ondřejem Vetchým, kde prozradí, komu fandí v politice a proč ho děsí Facebook, najdete ve čtvrtek v Magazínu DNES.
Jeho skutečná povaha byla nejlépe vidět na detailech. Tak třeba, když jsem od něj odjížděl jednou pozdě večer z rozhovoru domů, podíval se na mě a řekl: "A vy fakt teď jedete autem 50 kilometrů domů? Tak mě potom jen prozvoňte, abych věděl, že jste v pořádku dorazil."
Nebo momentka z chvíle, kdy se na jedné schůzce předčasně rozloučil s fotografy, kteří ho přijeli fotit do kavárny (neměl dobrý den, tak je odmítl). Když je pak viděl, jak se ověšují těžkými aparáty, světly, deštníky a jinou technikou, a kráčí pryč z kavárny, tak na ně omluvně zavolal: "Ježiš, nemáte to těžký? Nechcete někam svézt? Jo, vy tady máte auto, tak jo. Tak se omlouvám. A příště to už uděláme."
Drží slovo. Rozhovor vznikl a fotky také. I filmaři nakonec Vetchému vyhověli a detaily upravili. Jak tedy snímek jeho hlavní hrdina hodnotí? "Je hrozně těžké se na sebe koukat a ještě to navíc hodnotit. Ale ověřil jsem si, že když si nevadím, tak to většinou funguje. Při projekci jsem si většinou nevadil. A druhá půlka pak docela už sviští. I to mě uklidnilo," říká v rozhovoru.
Podívejte se na trailer k filmu Příběh kmotra
3. září 2013 |
