„Ano, ale když jsem to někde řekl, všichni to odbyli s takovým tím no jo, dobře, a co jinýho? Tehdy to bylo dané: Kdo se nedostane na DAMU, nebude herec. Brali každý rok asi osm lidí z celé republiky. Bylo jasné, že je to nereálné. Musel jsem si psát i další povolání,“ řekl Ondřej Sokol.
Aby v případě nezdaru neztratil kontakt s herectvím, uvažoval i nad prací kulisáka. „Říkal jsem si - budu dělat u divadla, někdo onemocní, já ho zaskočím a ukáže se...,“ zavzpomínal.
Kdyby mu prý nevyšlo hraní, které si zamiloval už jako malý, když chodil s maminkou do divadla, toužil stát se letcem. „Ale nevidím na jedno oko,“ prozradil v rozhovoru pro čtvrteční Magazín DNES.
Nakonec se mu však povedlo na DAMU dostat. „To byly ty první porevoluční přijímačky. Na našich přijímačkách byla snad celá Praha. Stál tam Barťák, herci se chodili dívat jen tak, protože se prostě najednou všem chtělo žít,“ dodal.
Později donutil podat si přihlášku na DAMU také svého kamaráda ze Šumperku Martina Fingera. Kromě něho nakonec vzali i Igora Chmelu, který se Martinem seznámil na vojně a šel na zkoušky s ním, aby mu nahazoval texty.
16. října 2015 |
