K režii autorské opery Jaroslava Duška a Martina Smolky se Ondřej Havelka dostal v roce 2004 prý náhodou, když dvojici vypadl režisér.
„Jarda Dušek se o tom nějak zmínil ve společnosti mé ženy Alice po divadelním představení jeho Vizity, kam jsme chodívali, a Alice povídá: Ondřej je vystudovaný operní režisér, tak se ho zeptejte,“ zavzpomínal Havelka. „Já byl spíš opatrný, dlouho jsem váhal. Jít dělat svůj režijní operní debut rovnou do Národního divadla? To byla neskutečná drzost.“
Na pochybách prý nejdřív byli také členové opery, kteří na to koukali s despektem. Všichni mysleli, že to vedení divadla stáhne po prvním uvedení. Navíc se do toho zapletl hokejový svaz.
„Nějaký novinář zavolal na hokejový svaz, jestli tam o tom něco vědí. Telefon mu zvedl jakýsi funkcionář, bývalý hokejista, který o tom samozřejmě nevěděl nic, ale strašně se rozčílil, že je to znevažování národních hrdinů, okamžitě to předal ČTK, že hokejový svaz se od opery Nagano distancuje, a spustila se lavina různorodých diskusí,“ řekl režisér s tím, že Jaroslav Dušek byl však z této situace nadšený. „To je ono! A nejlepší bude, říkal, když se o opeře bude psát jen na sportovních stránkách.“
Nakonec se opera Nagano hrála pět let a dočkala se 16 repríz. „Možná byla klika, že jsem to nakonec režíroval já, protože i když se do toho zprvu spoustě kluků ze souboru nechtělo, při zkoušení jsem jim vysvětloval různé detaily, třeba jak Jágr trefil v semifinálovém rozstřelu s Kanadou tyčku, jak mají správně při kličkách kvrdlat rameny. A najednou se všichni začali chytat a šli do toho s velkou chutí,“ prohlásil Havelka.
