Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Olga Havlová: veselá jako žiletka

  15:07aktualizováno  27. ledna 13:11
Bručoun. I tak říkal své první ženě Václav Havel. A ona byla opravdu nejvíc ze všeho hubatou, ostrou ženou ze žižkovské pavlače. Ale jaká byla pod touto maskou? Překvapivá fakta o povaze Olgy Havlové, která zemřela 27. ledna 1996, objevil Magazín MF Dnes.

Je začátek osmdesátých let a Václav Havel sedí ve vězení v Heřmanicích. Olga je na čtyři roky slaměnou vdovou. Právě teď má za sebou nepříjemné dopoledne; policisté prováděli u ní na Hrádečku dlouhou domovní prohlídku a vezou ji do Prahy: Jste zadržena. U silnice stojí hospoda, a tak se zastavují na oběd. Následující scéna se skutečně stala a ilustruje Olžinu povahu.

Policisté: My ještě nejedli, tak si dejte oběd s náma, můžete.
Havlová: Pane číšníku, přineste mi k jídlu becherovku.
Policisté (tlumeně): Tohle jsme si nedohodli, jaká becherovka?
Havlová: Číšníku, zpátky! Doneste mi dvojitou!

Policisté byli v civilu a nechtěli dělat rozruch, tak jen sykli: "Vy jste strašná semetrika." Dojeli s Olgou do Prahy a tam, v bytě Havlových, zabavili knížky. Potom ji nechali podepsat protokol a užuž odcházeli, když u dveří zazvonil protirežimní básník Fanda Pánek. Prý nese nové verše, které by Olga mohla vydat v samizdatové edici Expedice. "Pánové, vidíte?" utrousila. "Sotva jste to tady uzavřeli, už mi lidi nosí další knížky."

Taková byla - razantní, přísná, nebojácná. "Na lidi jsem jak bič boží." Tento výrok písničkář Vlasta Třešňák poopravuje: "Byla to prostě inteligentní a praktická žena ze žižkovské pavlače, nepocházela z vilové čtvrti."

Ty, dcera Žižkova
Občas, když byla mezi svými, řekla dokonce i vtip. Tak třeba tomuhle se na Hrádečku smáli:

„Baví se spolu dva kamarádi: Už jsi někdy mluvil před velkým množstvím lidí?
- Mluvil.
- A cos říkal?
- Jsem nevinnej!“

Ale nebylo to typické. "Jestli byla vtipná?" pátrá v paměti její pětapadesátiletá neteř Olina Pešková. Váhá. "Víte, byla taková přísná. Občas nás měla na starosti a v první třídě mě vždycky dloubala do zad, když mi něco nešlo nebo když jsem se křivila."

Vraťme se tedy do padesátých let. Vidíme modrooké děvče z periferie, které ještě donedávna muselo v zimě nahřívat svíčkou trubky, když v nich zamrzala voda.
Má krásnou figuru i úsměv. Zkouší hrát divadlo a výborně tančí. Sama si ale nemyslí, že by byla kdovíjak nádherná - chybějí jí čtyři prsty na levé ruce. Život sotva začíná a ona je v invalidním důchodu.

Co se vlastně stalo? Nebyla zrovna studijní typ, a tak šla v patnácti do učení. Brzy ráno vstávala do obuvnické továrny, byla to nuda, a jednou se rozhodla opravit zaseklý lis. A on se rozjel... Když jí lékaři sundali obvazy a uviděla pahýly, omdlela. Bylo jí šestnáct. Jenže brzy se vzpamatovala.

"Ano," potvrzuje Pavel Landovský, odvěký přítel Václava Havla, "chyběl jí kousíček těla, ale mistrně to přikrývala bílým kapesníkem. Nikdo to neviděl a ona sama to nekomentovala."

Přinejmenším jistému oplácanému blonďákovi Havlovi drobné postižení nevadilo, když se s Olgou roku 1953 seznámil v kavárně Slavia. Inspirovala ho k básni:

Trvalo to půlden, než jsme se domluvili. Ty, dcera Žižkova, já, ještě nezkušený návštěvník spisovatelských kaváren. My dva, kdesi na okraji jara.

O tři léta později spolu začali chodit. Intelektuál z nejlepší rodiny, i když po nástupu komunistů postižené, a hubatá holka z pavlače, která je o tři roky starší, má jenom měšťanku a neumí žádný cizí jazyk.

Vašku, peníze nedostaneš!
S takovou slečnou, která má navíc šmrnc, je radost zajít na kafe, řeklo by se. A přesto se jí hlavně chlapi často spíš báli. Po pravdě řečeno, většinou měli důvod.

V šedesátých letech se ozval telefon v bytě kunsthistoričky Anny Fárové. Olga. Prý má zprávy o slavném výtvarníkovi Liboru Fárovi. "On totiž můj manžel dost pil," vysvětluje Fárová, "a Olga mi volala: Hele, Libor bral prachy a hned šli do hospody za rozhlasem, tak tam zaběhni a vyzvedni si ho... Bylo to před Vánocemi a ona měla starost o naši rodinu. Byla spravedlivá." Ze ženského pohledu jistě. Dle přátel společenského Havla to však byla přísná spravedlnost.

Ale Olga taková byla vždycky. Její Václav často pobíhal po Praze s kamarády, oslavoval, co šlo, a k manželce si klidně posílal mladé poskoky pro peníze. "Když takhle jednou seděli s literárním kritikem Lopatkou v hospodě a Vaškovi došly peníze, tak tomu poskokovi řekla, ať pan Lopatka vrátí, co si půjčil před rokem," směje se Olžina blízká přítelkyně, knihovnice Olga Stankovičová.

Havlová byla ostrá, a proto není divu, že se nikdy úplně nesblížila s divokým sukničkářem Landovským. Zůstávala ve střehu, protože vycítila, že ti dva se kryjí. Když Václav tvrdí, že propovídal noc s Lanďákem, tak pravděpodobně hýřil v dámské společnosti.

"Kdykoli jsem se objevil na Zábradlí," vzpomíná Landovský, "byly v jejích očích blesky. Bála se, abych Vaška někam neodtáhl. Považovala mě za vometáka, jakých je Praha plná, a až později se ukázalo, že nás spojuje nenávist k režimu."

Pomalu končí šedesátá léta a Olga Havlová už nikdy nebude šťastnější. Z Václava se v Divadle Na zábradlí (kde sama dělala biletářku, aby mu byla nablízku) stal známý dramatik, takže domů už jim chodí tuzexové bony ze světa. S penězi není problém. Ve Viole se často flámuje až do rána a ona si upíjí svou becherovku. Poprvé letí společně do Ameriky. S Václavem jdou na demonstraci proti válce ve Vietnamu, poznávají hippies...

Jenže to už je rok osmašedesátý. Oba odcházejí ze Zábradlí. Končí jim klidný život a začíná cosi, co popíše Ludvík Vaculík několika slovy: "Je to hrůza obludná jak válka."

Salám od fízlů
V lednu 1969 objevili Havlovi ve stropě dejvického bytu první odposlouchávací zařízení. Olga popadla ramínko na šaty a vyběhla po schodech k půdě, aby zničila toho, kdo vyjde ze dveří. Naštěstí tam už nikdo nebyl, ale válka začala. Havlovi byli pod policejní kontrolou všude - jak v Praze, tak na Hrádečku u Trutnova, kde jim režisér Andrej Krob sehnal chalupu.

Marta Kubišová se ještě dnes baví při jedné vzpomínce: "Naproti té chalupě si policajti postavili hlídací budku na kuřích nohách a Olžina milovaná kníračka Aida na ni vždycky upřeně hleděla. Olga mi říkala: Já bych se propadla do pekla, když vidím, jak Aidu lákají na salám a ona si ho vezme. Jak mám vysvětlit psovi, že režim rozdal karty tak, že jsou lidi, od kterých si může vzít, a pak lidi, od kterých nemůže?"

Jméno Václav Havel bylo v první půli sedmdesátých letech tabu, a tak ti dva žili osaměle na Hrádečku svůj pomalý život pod dohledem. Olga prý nikdy nepřečetla tolik knih jako tenkrát, ale Václav, ten se trápil. Byl víc do světa. Dokonce prohodil slovo i s těmi, kteří ho drželi na uzdě, což Olgu rozčilovalo.

Jednou nevydržel pohled na své hlídače, kteří v zimě mrzli v autě, a přinesl jim grog. Olga by se v tu chvíli nejraději rozvedla: "Chápeš to?" vyprávěla kamarádům. "Já se klepu v kuchyni vztekem, je mi nanic od žaludku a on je obskakuje!"

Ona své nepřátele ignorovala. Při jednom z výslechů na konci sedmdesátých let se jí policista na chodbě zeptal, co čte, a ona mu odpověděla: "Knihu." Ačkoliv si nestěžovala, občas se potřebovala uklidnit, a to si vyšlápla na několikahodinovou výpravu se psem. Aida brzy porodila štěně, ostrého vlkodlaka Goldu - otcem byl policejní vlčák z Hrádečku.

Vím o jeho ženských
"Olga byla Vaškův velice přísný kritik," říká Landovský. "Byla starší, tak ho měla jako dítě. Ochraňovala ho, hlídala, kritizovala a mírnila. To ho často štvalo."

Havel Olgu potřeboval, ale potřeboval taky jiné ženy - nikdy nebyl svatý. Vystihuje to další historka z Hrádečku; přiopilá dvojice, herec a režisér, jednou sledovala Havla, jak si nenápadně vede nahoru do chalupy jakousi slečnu. Režisér se podíval na herce a řekl, podívej, teď uplyne minuta a pak se ozve: Olga?! Jak se rozepínaj ty podprsenky, co maj knoflíčky vepředu?!

To sedí. Sama Olga jednou řekla své přítelkyni Stankovičové: "Na Václavovi není nejstrašnější, že má ty svoje ženský, ale že mi o nich musí hned povědět. Tentýž den." Mrzelo ji to, ale při své inteligenci věděla, že tohle z chlapa nevymlátí. Jen by si zbytečně kazila vztah.

I Olga si našla velmi blízkého přítele, o dvacet let mladšího herce Divadla Na tahu Jana Kašpara (dnes z Divadla Járy Cimrmana), který má její velkou fotografii dodnes v kuchyni na zdi.

Stalo se to v době, kdy byl Havel ve vězení. Po propuštění nesl tu novinku těžce. Vyváděl. Nicméně po Praze brzy chodila zvláštní čtveřice - Václav s psycholožkou Jitkou Vodňanskou, Olga s Janem Kašparem. Byl to však neudržitelný čtyřúhelník, který se nakonec, ve druhé půli osmdesátých let, rozpadl.

Olze bylo padesát a o nevěře říkala: "Zaplať pánbůh, že jsem stará a že už mi ty ženský můžou bejt ukradený!" Zůstávala hrdá. Olga Stankovičová to po letech shrnuje takto: "Vašek byl svérázný, ale ona při něm vždycky hrozně stála"

Všechno mělo smutnou dohru, když roku 1988 skončil Jan Kašpar po úrazu páteře na vozíku. "Olga mi od začátku pomáhala," vzpomíná, "protože tu některé pomůcky nebyly k dostání. S Vaškem mi koupili třeba první pořádný vozík."

Ghetto v ghettu
V květnu 1979 byli zatčeni členové Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Václav Havel byl odsouzen na čtyři a půl roku. Olgu rozsudek zdrtil, samozřejmě. Do učebnic se však nedostane, že tehdy něco ztratila, ale něco taky objevila.

Ožila. Najednou si mohla organizovat čas podle svého. Vždycky ráda skládala puzzle, ale Václav to neměl rád: "Nechápu, jak můžeš tolik času marnit takhle pitomou zábavou." Teď mohla.

Konečně se ukázalo, kolik humoru ta žena v sobě má - obklopila se totiž společností, která si říkala Hrobka. A básník Fanda Pánek mohl zaveršovat:

Jde to s námi nýčko z kopce, scházíme se tejdně v Hrobce, protistátní skupinka, dvě Olgy a Jarmilka.

Jarmilka, to je psycholožka Bělíková, a Olgy jsou Havlová a Stankovičová, manželka dnes už zesnulého básníka Andreje Stankoviče. Poslední jmenovaná vypráví: "S Olgou jsme zjistily, že máme strašně společných zájmů, třeba čtení sci-fi, detektivek a brakové literatury vůbec, že obě fotografujeme a podstrojujeme psům..."

A tak se stalo, že tři přítelkyně založily roku 1981 Stolní debatní společnost Hrobka, o níž dnes všeuměl Vlastimil Třešňák říká, že nebyla o nic méně důležitá než Charta 77: "To byla oáza v těch průserovejch letech. Bez toho bychom se zbláznili. Tam se nevymýšlelo, jestli budeme psát Husákovi nebo Obzinovi, nic. Budeme vymýšlet křížovky a učit se mariáš! Bylo to takové naše ghetto v ghettu."

Přátelé Olgy Havlové se začali scházet každý čtvrtek u Stankovičů. Drbali nepřítomné a pili pivo z obrovského džbánu. Když přišel dopis z vězení, tak koloval. "Představte si," stěžovala si jednou Olga, "že mi ten Vašek napsal a dává mi devatenáct úkolů: opravit plot na Hrádečku a podobně!"

V Hrobce vznikla taky knihovna brakové literatury, v níž bylo k vypůjčení pět set knih: "Julča" o dobrosrdečné služebné, "Několik prokletých" o tragické lásce, "Irčin románek" o čisté lásce...

Protistátní skupinka začala vydávat i časopis Nový brak, z jehož stránek se dozvídáme o mnoha akcích, které organizačně schopná Olga Havlová vymýšlela. Například o "milionářském" Silvestru ’83 se dočítáme, že prý se velkostatkářka z Hrádečku dostavila v průsvitné empírové róbě čokoládového zbarvení. "Její hrdlo až chlípně ovíjelo boa ze spousty malých ubohých norků. Půlmetrová cigaretová špička jí zjednávala uctivý odstup davu..."

Právě v těchto letech se ukázalo, že je Olga schopná udělat pro dobrou zábavu cokoli. Jednou vymyslela, že bude na Hrádečku oslava na lázeňské téma, že se bude tančit v dobových kostýmech z třicátých let. Podala si inzerát, že odkoupí prvorepublikové šaty, dostala čtyřicet odpovědí a pak všechny adresy objížděla, aby získala od babiček šaty pro své kamarády.

U vás že se nekouří?
V pátek 17. listopadu 1989 byli Havlovi na Hrádečku, ale už devatenáctého Václav založil Občanské fórum a na Nový rok šel jako prezident na slavnostní představení Libuše. Olga odešla už o přestávce... S manželovou kandidaturou nesouhlasila, ale - jako vždy - loajálně ho obhajovala. Brzy to bylo třeba, protože se Havel kontroverzně rozhodl vyhlásit amnestii.

"Ale pořád byla sama sebou," říká Anna Fárová. "Přišla jsem do jejich bytu na Rašínově nábřeží, říkám, Olgo, já tě obdivuju, a ona hned: Prosím tě, neblbni, chovej se normálně."

Hned tu zimu chtěla Olga Havlová pozvat přítelkyni Stankovičovou do hotelu U tří pštrosů na večeři. "Byla ve svetru, měla naraženou čepici a číšník řekl: Je obsazeno... A Olga se zachovala přesně jako kdykoli předtím; viděla, že je volno, tak mu podklouzla pod rukou.

Číšník už se nadechoval, ale jeho kolega ji poznal: Ježišmarja, paní Havlová, to je strašný, pojďte, jste hosty podniku! Nechtěl si od ní vzít peníze, ale Olga se strašně rozčilovala a skutečně všechno platila."

Nezměnila se, snad jen víc jezdila po světě. Založila Výbor dobré vůle, tak sháněla kontakty a peníze. Ale ani v této roli se nikomu příliš nepřizpůsobovala. Jednu cestu do Spojených států s ní prožil i Jan Kašpar, který do smrti nezapomene, jak Olga rozkouřila americké paničky: "Tehdy už Američani blbli s kouřením. Když si někdo zapálil na ulici, tak přecházeli na druhý chodník. A my chodili na slavnostní večírky v těch luxusních hotelích, kde se nekouřilo. Olga vždycky hned vytáhla petry, chvíli bylo ticho, ale pak přiběhl číšník s popelníkem a ostatní dámy si najednou chodily k Olze pro cigaretu... Ona tím upozornila na tu trapnou pokryteckost nekuřáků."

Ty si vůl!
Její životospráva byla vůbec zvláštní - ke snídani káva a cigareta, k obědu polévka, teprve večer pořádné jídlo. A to málokdy zdravé.

Koncem léta 1994 objevila na těle tuhou bulku, ale neřekla o tom přátelům, dokonce ani neteři Olině. Rakovina. Podstoupila operaci hlavy, začala nosit paruku. Ona, která vždycky měla nepoddajnou hřívu po mámě.

"Hezké setkání bylo i to naše poslední, na podzim pětadevadesátého v Divadle Archa," vzpomíná Třešňák. "Já tam hrál s Cikány a ona v zákulisí řádila - měla z té hudby radost. I když už byla vážně nemocná."

Kolem Vánoc si k sobě zvala přátele a dávala jim dárky. Stankovičové například hodinky, Krobovi knihu, Kašparovi švýcarský nůž... Pozvala i herce Marka Šimona, který netušil, že jde o rozlučku. Poznamenal: "Ty máš ale pěkný vlasy..." A Olga vybuchla: "Ty si vůl!"

O měsíc později, v sobotu 27. ledna 1996, zemřela u sebe v ložnici, v pražské Dělostřelecké ulici.

Co měla ráda
Jako studentka se naučila ping-pong a ráda ho hrála celý život. Výborným protihráčem na Hrádečku jí byl třeba Ivan Magor Jirous, který hodně trénoval ve vězení.

Od mládí milovala film: roku 1955 měl přijet do Prahy Gérard Philipe a ona znala všechny jeho filmy, které u nás šly. Před hotelem Flora od něj dostala podpis.

Milovala píseň Massachusetts od Bee Gees, ta byla zvukovou kulisou Hrádečku. A pak taky Vlastu Třešňáka a Psí vojáky -když se první rozhodl emigrovat, odkoupila od něj aparaturu a dala ji těm druhým.

Výborně a ráda tancovala. Jednou si na Hrádečku ve čtyři ráno pustila Prodanou nevěstu v němčině a sama začala tančit na dvoře, v měsíčním světle.

Nejpozději od poloviny sedmdesátých let neexistovalo, aby byla vyrušena před desátou ráno. Dlouho snídala (kafe a cigarety), k tomu četla noviny.

Měla svůj rituál - becherovku v pět odpoledne.

Byla vášnivá houbařka, ale po revoluci ji rozčilovalo, když si bodyguard v Lánech odkašlal: "Paní Havlová, kdybyste se podívala doprava, tam je hřib..."

Václav Havel (napsáno pro Magazín DNES, leden 2006)
Má první žena pocházela z dělnického prostředí, prožila drsné dětství a od mládí měla vypěstovaný velmi silný cit pro každý falešný tón a každý patos. Dovedla si dělat legraci z mnoha lidí včetně mě, jakmile jsme se stali patetičtí, sentimentální nebo podobně. Když jsem třeba měl všelijaká důležitá vyjádření a tak trochu se jako krocan naparoval svou důležitostí, tak ona byla přesně ten, kdo první se mi posmíval a usvědčoval mě. Byla tím, kdo mě měl pod kontrolou a s ohledem na nějž jsem - řekněme - nepřesáhl určitou míru. "Byla strašně hubatá."

Autoři: ,





Nejčtenější

Paris Hiltonová (Cannes, 20. května 2014)
Paris Hiltonová: Zveřejnění nahrávky sexu mi zničilo život

Dědička hotelového impéria Paris Hiltonová (36) říká, že mohla být druhou princeznou Dianou, kterou miloval celý svět.... celý článek

Heidi Janků a její manžel Ivo Pavlík
Zemřel hudebník Ivo Pavlík, manžel Heidi Janků

V sobotu zemřel hudebník Ivo Pavlík (†84), manžel zpěvačky Heidi Janků (54) a první manžel nedávno zesnulé Věry... celý článek

Lukáš Krpálek, jeho syn Antonín a manželka Eva (2016)
Manželé Krpálkovi: Hlavně ať druhé dítě není divočák

Je to rok, co Lukáš Krpálek (26) získal olympijské zlato. Krátce před tím se mu narodil syn Antonín, a také proto si... celý článek

Jennifer Anistonová (Los Angeles, 7. prosince 2016)
Anistonová: Nechápu, proč se řeší moje bradavky, stojí mi od přírody

Když hrála Jennifer Anistonová (48) v seriálu Přátelé, snad v každé scéně jí stály bradavky. Tehdy ji podezřívali, že... celý článek

Paris Jacksonová na Met Gala (New York, 1. května 2017)
Jacksonová: Jsem normální člověk s celulitidou, jizvami a kily navíc

Dcera krále popu Michaela Jacksona se stále častěji objevuje na fotografiích v předních světových módních magazínech.... celý článek

Další z rubriky

Paris Hiltonová (Cannes, 20. května 2014)
Paris Hiltonová: Zveřejnění nahrávky sexu mi zničilo život

Dědička hotelového impéria Paris Hiltonová (36) říká, že mohla být druhou princeznou Dianou, kterou miloval celý svět.... celý článek

Otakar Brousek
Moje manželka si se mnou nezatančí, přiznává Otakar Brousek mladší

Herec Otakar Brousek mladší (60) má díky své nesmělé povaze z dětství přezdívku Ťulda, ale manželka mu tak doma neříká.... celý článek

Helen Mirrenová (Paříž, 29. listopadu 2016)
Helen Mirrenová: Záviděla jsem Twiggy její štíhlou postavu

Byla jednou z nejžádanějších hollywoodských krásek, ale přesto si o sobě Helen Mirrenová (72) v mládí myslela, že je... celý článek



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.