Aby se k ohni vešly alespoň dvě lavičky, mělo by kolem ohniště být volné 'náměstíčko' o průměru nejméně jeden a půl až dva metry. Kromě místa k sezení je dobré mít na dosah zásobu paliva a stolek nebo odkládací pult na pokrmy, přísady a grilovací náčiní. Na přírodně pojaté zahradě zastane funkci ohniště obyčejný kruhový otvor v trávníku, ohraničený věnečkem z kamenů. Ale tam, kde se posezení u táboráku nebo u grilu stávají každotýdenní zvyklostí, se brzy v trávníku objeví vyšlapaná místa. Ta nejsou ozdobou ani za krásného počasí - a stačí malá přeháňka, aby se proměnila v blátivou klouzačku. Nejjednodušší "podlahovou krytinou" je pak vrstva štěrku: lze ji nejen snadno položit, ale na konci sezony také snadno odstranit. Pískový koberec už tak vhodný není, protože za vlhka se jemná zrnka nalepí na podrážky a roznosí po domě. Pro trvalejší pokrytí existuje řada druhů zahradních dlaždic - nejlépe se zdrsněným povrchem, který neklouže ani za ranní rosy.
"Než vyberete místo, kde bude hořet oheň, uvědomte si, z kterého směru na zahradě převážně vane vítr," upozorňuje zahradní architekt Matouš Jebavý. "Kouř by neměl odcházet nejen proti těm, kdo u ohně sedí, ale ani k vašemu domu nebo k domu sousedů." Oblakům kouře by neměly stát v cestě ani koruny ovocných stromů, abyste při srpnové party mimoděk nevyudili také úrodu letních jablek. (Není nutné zdůrazňovat, že v dosahu plamenů by nemělo být ani proschlé křoví, zaparkované auto nebo kůlna, kde se skladují zahradní stroje a chemikálie.)
Ani večerní vítr v zádech není příjemný - a do druhého dne se může v těle rozležet do pořádného nastuzení. Proto je dobré lavičky kolem ohně rozestavět tak, aby alespoň ze zadní strany byly zakryté větrolamem z hustých stromů nebo stěnou domu.
Chcete-li táborové místo z návětrné strany obroubit zelenou stěnou na rozrážení větrů, zvolte do první linie - tedy blíž k plamenům - raději listnaté keře. Zelené listy totiž obsahují víc vody než jehlice, takže skupinka dřišťálů, tavolníků nebo mochen křovištních bude kromě větrolamu tvořit i přirozenou protipožární stěnu.
"Než vyberete místo, kde bude hořet oheň, uvědomte si, z kterého směru na zahradě převážně vane vítr," upozorňuje zahradní architekt Matouš Jebavý. "Kouř by neměl odcházet nejen proti těm, kdo u ohně sedí, ale ani k vašemu domu nebo k domu sousedů." Oblakům kouře by neměly stát v cestě ani koruny ovocných stromů, abyste při srpnové party mimoděk nevyudili také úrodu letních jablek. (Není nutné zdůrazňovat, že v dosahu plamenů by nemělo být ani proschlé křoví, zaparkované auto nebo kůlna, kde se skladují zahradní stroje a chemikálie.)
Ani večerní vítr v zádech není příjemný - a do druhého dne se může v těle rozležet do pořádného nastuzení. Proto je dobré lavičky kolem ohně rozestavět tak, aby alespoň ze zadní strany byly zakryté větrolamem z hustých stromů nebo stěnou domu.
Chcete-li táborové místo z návětrné strany obroubit zelenou stěnou na rozrážení větrů, zvolte do první linie - tedy blíž k plamenům - raději listnaté keře. Zelené listy totiž obsahují víc vody než jehlice, takže skupinka dřišťálů, tavolníků nebo mochen křovištních bude kromě větrolamu tvořit i přirozenou protipožární stěnu.
