Oba moderátoři, jak Adela Banášová, tak Leoš Mareš, jsou známí spíše ve svých rodných zemích. České publikum Banášovou zažilo jen při Česko - slovenském Testu národa, kde ale absolutně neměla prostor k tomu, aby předvedla své moderátorské schopnosti. Mareš pak byl pro Slováky naprosto neznámý. Vedle Adely byli zvyklí na Martina Rauscha zvaného Pyco.
Kdo jiný, když ne Mareš?
Adela s Pycom vždy tvořili velmi konzistentní dvojici s podobným smyslem pro humor. V Česko Slovenské Superstar ale produkce chtěla, aby za českou stranu kopal český moderátor a, přiznejme si to, nikdo jiný než Leoš momentálně nepřipadá pro tento typ pořadu v úvahu. Z těch zkušených možná ještě Libor Bouček. Ale tím to končí a na nepovedené experimenty typu Něrgešová a Holík už raději nebudeme ani vzpomínat, abychom to nepřivolali.
Mareš i Banášová jsou velmi rozdílní ve stylu humoru. Leoš sází na prvoplánové vtípky pochopitelné skutečně každému, Adela má sofistikovanější humor a na rozdíl od Leoše nemá potřebu složitější vtipy vysvětlovat. Díky tomu ale mezi nimi funguje zvláštní pnutí, jako mezi starší rozumnější sestrou a mladším rozjíveným bratříčkem.
Podobné rozdíly u dvojic z hlediska humoru vždy dobře fungovaly. Na Slovensku známá dvojice Lasica-Satinský, u nás Grosmann-Šimek a později Šimek-Sobota. Vždy jeden v roli chytřejšího, druhý jako podstatně primitivnější jedinec.
Adela s Leošem mají, soudě alespoň podle ohlasů, své role dobře podchyceny a oslovují díky tomu opravdu široké spektrum diváků. Tam, kde se vzdělanější divák stydí za Leoše a jeho trapný vtip, to dožene Adela vtípkem, nad kterým je třeba se zamyslet. A na jinou skupinu diváků zase výborně fungují lehce buranské marešoviny.
Rozdíl je i v tom, z koho si kdo dělá legraci. Leoš má vtípky spíše útočné, i když ze sebe si také umí udělat legraci, zejména když o něm právě píše bulvár. Zatímco Adela vtipkuje často na téma "můj vzhled" a nekompromisně si dělá legraci ze svého většího nosu a nepříliš bujného poprsí.
Empatie je vlastní spíše ženám
Kdy ovšem Leoš oproti Adele těžce selhává, jsou chvíle, kdy je soutěžící podroben ostré kritice poroty a od moderátorů je nutno projevit empatii. Z těch chvil přímo čiší Leošova bezradnost. Snaží se, dělá smutný obličej, naoko peskuje porotu, drží soutěžícího kolem ramen, ale působí to nevěrohodně a trochu teatrálně.
Adela je úplně jinde. Naprosto přesně vystihne náladu soutěžícího a když vidí, že dotyčný nebude schopen ani pořádně mluvit, nežene ho do žádných projevů a vkusně na něm vyzdvihne jeho klady. Učinila tak například v jednom ze semifinálových kol, kdy utěšovala Leo Machalu. A podařilo se jí vyloudit na jeho tváři úsměv, i když o několik vteřin dříve slyšel zdrcující kritiku na svůj zpěv.
Při pohledu na uplynulé dva měsíce se SuperStar je potřeba říci, že výběr moderátorů se produkci povedl. Svéráznější moderátory, kteří přitom budou vhodní pro mladé publikum, by se najít nepovedlo a výborně s nimi pracuje i režisér, který jim dává velký prostor pro improvizaci a v castingových dílech dokonce i kreativně využíval nepovedené či opakované záběry.
Pro slovenské diváky to až taková změna nebo velký posun není, Adela s Pycom v uplynulých letech ve slovenské Superstar zářili, ale pro českého diváka je takový styl moderování docela nový, u nás se o něco podobného snaží jen Gondíci, ale ti jsou stále příliš teatrální. Český divák konečně vidí, jak může vypadat svěží a mladistvý styl moderování ve dvou. Při sledování rozhovorů moderátorů se soutěžícími si může oddychnout. Něrgešovsko-Holíkovské stokrát zopakované "Jak se ti zpívalo?" a "Co říkáš na slova poroty?" je zaplaťpámbů v propadlišti dějin. A raději ho tam zadeklujme a užívejme si toho, že nás letos v SuperStar žádný takový moderátorský horor nečeká. Snad.