Ve věznici v Oráčově na Rakovnicku je různorodé spektrum odsouzených, jsou tady pod pouhým dozorem, ale i vězni s trvalou ostrahou. Sem tedy v úterý večer přijel Václav Noid Bárta se skupinou Red One.
"Do haly přicházely skupinky vždy po padesáti vězních, kteří museli projít důkladnou kontrolou. Když přišla první skupinka začala jsem mít jistý pocit ohrožení, jako jediná žena budila velkou pozornost. Odsouzenci ze mne nespouštěli oči," popsala své zážitky fotoreportérka iDNES.cz.
"Když jsem zjistil, že věznice je normovaná pro 459 vězňů a trest tam vykonává skoro 650 odsouzených, tak si myslím, že je důležité na to veřejnost upozornit," komentoval Bárta své rozhodnutí koncertovat ve vězení.
Zpěvák s vystoupením ve vězení neměl problém. "Je to sice zvláštní pocit, když na vás vypustí 200 vězňů, ale všichni se smáli, podávali mi ruce a reakce publika i vězeňské služby byly kladné, koncert měl úspěch. Přemýšlel jsem, že bychom podobnou akci mohli do budoucna zopakovat," uvedl Bárta, který tvrdí, že hudba má na vězně dobrý vliv. "Hudba a vůbec umění je podle mě dobrý prostředek k nápravě, nebo aspoň k uvědomění si chyb, protože otevírá mysl a srdce," dodal zpěvák.
V minulosti podobnými koncerty proslul například Johny Cash nebo rocková kapela Metallica.
"Vězení má svá specifika a jednou z nejdůležitějších je zaměstnanost vězňů. Jenže nezapomínejme, že jedním z úkolů Vězeňské služby je připravovat odsouzené i na návrat do společnosti. Koncert rockové skupiny jsem uvítal, i když to byla zátěž pro všechny naše zaměstnance. Opravdu si uvědomme, že české věznice jsou přeplněné a pokles nelze očekávat," řekl iDNES.cz ředitel věznice Pavel Třasák.
Koncert ve věznici je také součástí nového filmového dokumentu. "Natáčíme dokument s pracovním názvem Viníci a odsouzenci. Bude hlavně o životě uvnitř věznice. Je potřeba si uvědomit, že propuštěný vězeň má velmi komplikovaný návrat do společnosti a velmi často se vrací zpět za zdi vězení. Příčiny musí hledat sociologové a řešení politici. Film se bude jen snažit ukázat realitu." řekl iDNES.cz jeden z tvůrců filmu Radek Hromuško.
Očima fotoreportérky Soni LechnerovéFotografování ve věznici pro mne bylo velkou výzvou. Nikdy jsem v takovém prostředí nebyla a při rozhodování, zda tam jet, jsem neváhala ani chvilku. Absolvovala jsem velmi důkladnou prohlídku, kdy se před zraky dozorců a nadporučíků neskryly ani baterie do foťáku. Personál věznice ale byl velice příjemný a ve všem mi vyšel vstříc. Vše probíhalo hladce, dozorci začali přivádět první vězně. Do haly, kde koncert probíhal, přicházely skupinky vždy po padesáti vězních, kteří museli projít důkladnou kontrolou. Ve chvíli, kdy šla první skupinka, jsem ale už pociťovala jistý pocit ohrožení, protože jsem jako jediná žena budila velkou pozornost. Odsouzenci ze mne nespouštěli oči, taktéž jako dozorci, kteří věděli, že ostražitost je na místě. Atmosféra samotného koncertu byla úžasná. Noid dav vězňů pořádně rozpumpoval. Dokonce se nebál ani vyskočit na stoly, které tvořily bariéru mezi pódiem a odsouzenými. Po skončení koncertu se s nimi Noid dal do hovoru, všichni se navalili k němu a byli neskutečně šťastní, že se s nimi baví jako se sobě rovnými. Byl to nezapomenutelný zážitek, který ve mně zanechal spoustu dojmů a pocitů. Je to obrovská zkušenost být na té druhé straně, byť jen na pár hodin... |