Obchod s lidskými ledvinami na Filipínách kvete

- Roční syn chudého přístavního dělníka Romeo Roga měl spalničky a na zaplacení lékařských účtů podle týdeníku Newsweek nebyly peníze. Zoufalý otec vydělával 1,25 dolaru denně nošením pytlů s rýží v manilském přístavu, což na obživu ženy a pěti dětí nestačilo. Roga tedy navštívil svého nevlastního otce. "Žádný problém," řekl mu příbuzný. Roga by si mohl snadno vydělat 2125 dolarů prodejem své ledviny. "Byl jsem nucen to udělat, protže šlo o přežití" říká šestatřicetiletý Roga.

Tento příběh a zprávy o obchodu s lidskými orgány vyvolaly na Filipínách velký rozruch.

Římskokatolická církev odsuzuje tento obchod jako nemorální a vykořisťovatelský. Vláda ho chce zakázat a  lékaři usilují o kompromis.
Římskokatolická církev odsuzuje tento obchod jako nemorální a vykořisťovatelský. Vláda na tuto skutečnost reagovala v říjnu zákazem na dárcovství orgánů od osob, které nejsou v příbuzenském vztahu s jejich příjemcem. Lékaři a pacienti, kteří čekají na ledvinu, však lobují za zrušení zákazu, místo něj navrhují předpisy, které by zakázaly zprostředkovatele a zpřísnily by dárcovství lidských orgánů.

Vláda chce tento obchod zakázat nadobro, lékaři však usilují o kompromis. "Možná bychom mohli umožnit jistou náhradu v naturáliích," uvádí Juan Flavier, který v říjnu zahájil senátní vyšetřování obchodu s orgány. "Cílem je zabránit lidem, aby komercionalizovali dárcovství,"říká Flavier.

Podle lékařů japonští zprostředkovatelé platí nejvíce za ledviny pro japonské pacienty, kteří přicházejí na Filipíny - podle jednoho chirurga až 25 tisíc dolarů. "Chamtivost skrytá za touto praxí je nemorální," říká mluvčí filipínské biskupské konference monsignore Pedro Quitorio. "Chudoba, která nutí lidi prodávat své orgány, je také nemorální,"dodává Quitorio.

"Co je špatné na odškodnění dárců?" ptá se pětadvacetiletá pacientka Johanne Reyes, která čeká na novou ledvinu. "Pacienti jsou ochotni zaplatit jakoukoli cenu, jen aby žili a pro dárce je to šance vybřednout z chudoby," podotýká Marilou Garciová, představitelka Filipínského sdružení pro transplantaci ledvin.

Spory propukly v červnu poté, co úkladní vrazi zabili dvaadvacetiletou dceru bývalého ředitele Národního ústavu pro ledviny a transplantace Filotea Alana. Ozbrojenci údajně pokropili jeho dům kulkami již loni v prosinci a vyšetřovatel tvrdí, že vražda má něco společného s obchodem s ledvinami. Alano se z obavy o svůj život začal skrývat. Ačkoli do případu jsou zřejmě zapleteni zločinci, jejich trestní stíhaní je obtížné: obchod s orgány není nezákonný. Ministr zdravotnictví Alberto Romualdez soudí, že někteří lékaři mohou být domluveni s mafiemi obchodujícími s orgány.

V Tondu je prodej ledviny pouze další způsob, jak si vydělat. Do moratoria měl Dalmacio Zeta, Rogův sedmačtyřicetiletý nevlastní otec, z každé ledviny 300 dolarů. Od roku 1990 pracoval jako hledač dárců pro jistého Japonce a Filipínku, kteří nakupují ledviny. "Pokládám to za podnikání a nikoho z nich jsem nenutil, aby prodali," říká. Lidé stále žádají Zetu, aby jim pomohl prodat ledviny. Ty údajně již prodalo přibližně 100 mužů z Tonda.

Roga prodejem ledviny mnoho nezískal. Jeho syn umřel. Peníze mu došly přede dvěma lety. Se zbývající jednou ledvinou se v přístavu snadno unaví. "Alespoň jsem někomu pomohl," říká si. Orgánů je málo a chudoba se rozmáhá: jak by mohl tento obchod vůbec někdy skončit?