"Nechce se tomu věřit, ale o výstavu mají zájem také pánové. Nejčastěji jsou to kutilové a studují a zkoumají, jak jednotlivé druhy praček pracovaly, v čem vězí vývoj a zdokonalení. Často uvažují, jak by sami pračku vylepšili. Ptají se, z čeho se vyráběly prací prášky a co všechno bylo třeba k tomu, aby prádlo bylo skutečně vyprané. Také vyjádřili názor, že ženy při bělení louhem si mohly poškodit svoje zdraví," řekla dnes ČTK pracovnice muzea Blanka Rašticová.
Kuriozitami, které lákají nejvíc děti, jsou mosazná žehlička "napařovačka" z poloviny minulého století, kamínka "vincky" a skleněná hladítka na hlazení nebo žehlení prádla. Rády si vyzkoušejí způsob mandlování na stolovém bednovém mandlu s kamením.
"Nejvíc pokrok v praní a žehlení oceňují ženy, protože právě ony tyto práce většinou doma zajišťují. Teď už jen čekají, kdy se podaří zkonstruovat samožehlící žehličku," uvedla s nadsázkou Rašticová.
Upozornila na plynovou žehličku, muzejní exponát, který se nepodařilo uchovat kompletní. "Ve své době byla významným objevem, neboť byla po řadě žehliček první, která prádlo nešpinila. Není nám znám ani princip přívodu plynu. Kdyby se tedy našel někdo, kdo nám může poradit, budeme rádi, když se nám ozve," uzavřela Rašticová
- čtvrtek 8. července 1999
