Novotný: Potápím se jako Zich

Narodil se v roce 1947 v Olomouci a už jako školák propadl divadlu. Hrál, pracoval v rozhlase, uváděl kapelu Fešáci, psal texty, divadelní hry. Tohle všechno dělá dosud, ale kromě toho ještě píše knížky, má cestovní kancelář, provozuje uměleckou agenturu a novinkou je vlastní divadlo. Je ženatý, má čtyři děti (dcery Lenka a Soňa, synové Pavel a Lukáš) a plánů minimálně na pět životů.

* Co připravujete právě teď?
Pilně se učím, protože za několik hodin odjíždím s velkou částí své rodiny a několika přáteli do Slovinska na katamarán, kde budu skládat kapitánské zkoušky. Ty zkoušky budou několikastupňové a bude nás víc, kdo je bude skládat. Ti chytřejší z naší rodiny, starší dcera, její chlapec a náš rodinný počítačový expert, mají už zkoušky částečně zvládnuté, respektive jejich teoretickou část. Já to zatím nestihl, proto se teď usilovně v každé volné vteřině učím, abych to dohonil a neudělal si ostudu.

* Nač vám tolik zkoušek v rodině bude?
Příští rok chceme vyrazit na moře, podniknout velkou rodinnou cestu. A aby byla posádka soběstačná, musí ovládnout několik profesí. Někdo musí na profesionální úrovni ovládat navigaci, další se zase musí vyznat v plachtách, velmi důležité jsou meteorologické znalosti. Kapitánské zkoušky tohle všechno zahrnují, protože skutečný kapitán se musí vyznat ve všem, aby mohl kohokoliv zastoupit...

* A potom?
Až se vrátíme ze Slovinska, budu chvíli doma, protože dlužím několik scénářů a trochu se za to stydím, protože od druhých vyžaduji dodržování termínů a dochvilnost, takže to musím dohnat. Poté vyrazím na Krétu, kde budu dva týdny se svými nejbližšími, s rodinou a přáteli, s nimiž se často nevídám, ale mám je rád. Už jsme si zvykli, že právě na Krétě se potkáváme a uděláme si tam na sebe čas.

* Vzpomenete si na léto, kdy jste byl nejšťastnější?
Jsem šťastný každé léto, protože tuhle dobu mám hrozně rád. Ale ne kvůli té době, ale proto, že jsou prázdniny, děti mají volno a konečně se můžeme všichni dohromady užít. Jinak období roku nijak nerozlišuji, protože moji náladu čas a počasí neovlivňuje. Dovedu být šťastný kdykoliv a kdekoliv. V zimě stejně jako na jaře nebo na podzim.

* Která vaše dovolená byla nejpodařenější?
Nemyslím, že by některá byla nepodařená, užíváme si vždycky. Ale jedna byla opravdu výjimečná. Před dvěma lety jsem se plavil se ženou a dětmi na superluxusní

Povolání: scenárista, podnikatel, bavič
Oblíbené místo: domov v Řeporyjích
Oblíbené jídlo: servítkové knedlíky
Hobby: světoběžnictví

zámořské lodi a přitom nás to stálo pár korun. Objednal jsem docela obyčejnou plavbu, dokonce jsem vybral ty levnější kajuty, protože jsem si řekl, že stejně budeme přes den na břehu a na lodi budeme jenom přespávat. Navíc nepatřím k lidem, kteří by museli za každou cenu předvádět, na co mají. Jenomže došlo k nějakému politickému incidentu, lodní společnost musela naši plavbu zrušit a jako odškodné jsme dostali nabídku, že si můžeme vybrat jakoukoliv jinou plavbu z jejich nabídky. Kdykoliv a kamkoliv, v jakékoliv třídě. Tak jsem se projevil jako pravý Čech a vzal jsem si to nejdražší, co nabízeli, a bylo to senzační. Pluli jsme obklopeni naprostým komfortem po Středomoří, každé ráno jsme se probouzeli v jiném přístavu. Vždy jsme dostali do kajuty noviny, kde stálo - Vítejte v Tunisu, Vítejte v Provence...

* Jaké jste měl prázdniny v dětství?
Měl jsem bezvadné rodiče, kteří pro mne a mou sestru Soňu vymýšleli senzační prázdninové programy. Jezdili jsme pod stan do Jeseníků, tatínek stloukl vor, plavili jsme se na něm po řece a lovili ryby, hráli jsme celý den hry, sbírali lesní plody. Nikdy jsme se nenudili. Jednou jsme vyrazili v létě na Malou Fatru, kde mi to připadalo neuvěřitelně krásné a dobrodružné... A což když jsme se podívali poprvé do ciziny - do Maďarska k Balatonu. Je to neuvěřitelné, ale já teprve nedávno, asi tak před pěti lety, dospěl k závěru, že jsme vlastně byli chudá rodina. Rodiče neměli peníze a já si toho nikdy nevšiml. Nenapadlo mě, že žijeme skromně, že dostáváme se sestrou skromné dárky... Jenomže to všechno bylo tak skvělé, tak milé a tak láskyplné, že nám prostě bylo dobře a nestrádali jsme. Ostatně maminčiny servítkové knedlíky (vařený závin z kynutého těsta a povidel, sypaný mákem a maštěný sádlem) nic na světě nepřekonalo, a to se považuji za skutečného gurmána a znalce světových kuchyní.

* Nedávno jste prý koupil Divadlo Jiřího Grossmanna.
Ano, pronajali jsme ho společně s Františkem Ringo Čechem. Sice ještě nějaký čas potrvá, než ho opravdu budeme provozovat, ale jsem si jistý, že to bude nejkrásnější divadlo v Praze. Pořád se tam ještě hraje a nějaký čas hrát bude, pak nás čeká důkladná rekonstrukce, která bude trvat nejméně deset měsíců, ale pak se Praha a její návštěvníci mají na co těšit. Otevřeme zábavní centrum, kam budou lidé chodit rádi, protože tam najdou nejen zábavu, ale i neopakovatelnou atmosféru. Vždyť divadlo je v Pasáži Jiřího Grossmanna a založil ho Miloslav Šimek, který tam až do své smrti hrál. Těm dvěma nechceme dělat ostudu, to je jasné.

* Dovedete vůbec být smutný?
Samozřejmě smutek také znám. Právě proto, že jsem si prožil své, dovedu rozlišit, co je a co není podstatné. Netrápím se kvůli hloupostem a dovedu si vážit toho, že jsme v podstatě všichni zdraví a že se máme. Ale jinak dovedu být smutný stejně jako kdokoliv jiný. Stále se nemohu vzpamatovat z odchodu svého kamaráda Karla Zicha. Jsem stejný potápěč jako on, jezdím do stejných míst, potápím se stejným způsobem. Takže jsem po jeho smrti zpytoval sám sebe, jestli touhle svou vášní neohrožuji rodinu, jestli bych to neměl brát jako varování. Ale ve smutku se nikdy dlouho neutápím. Umím si poručit a chmurné myšlenky od sebe odehnat. Také na Karla jsem vzpomněl ve svém pořadu v rádiu optimisticky, vyprávěl jsem veselé příhody, které jsme spolu zažili, protože jsem si jistý, že on by si to tak přál.