V divadle hrála už jako dívenka, na Slovensku ji obsadili ve třech muzikálech a v Praze uspěla v Pomádě, Kleopatře i Rebelech.
Tvrdí o sobě, že má ráda divadlo. Nevěří si jako zpěvačka, přesto natáčí vlastní album. Navenek plná rozporů, nepochybně však svá.
Teď jste se trochu nečekaně objevila v muzikálu Rebelové. Máte za sebou i hlavní roli v jeho filmové verzi. Co vás víc bavilo a baví?
Mě baví obojí, ale je dobře, že se to takhle střídá. Ve filmu do toho nemusíte naživo zpívat, na divadle to bývá těžší. Zpívat a tančit je těžké, pokud člověk nemá fyzičku, a já jsem byla poslední dobou pořád nemocná.
Vy jste však roli v muzikálu Rebelové už jednou odmítla. Na samém počátku. Co se změnilo?
Poprvé jsem to odmítla kvůli svému účinkování ve Švandově divadle, nechtěla jsem pustit tu činohru. Navíc jsem natáčela seriál České televize Strážci duší. A když mě z muzikálu před Vánocemi znovu oslovili a já měla čas, tak jsem na to kývla.
Seriál, muzikál, televize, divadlo. Co vy teď vlastně všechno děláte?
Ještě ke všemu teď pracuju na svém cédéčku. Pravděpodobně vyjde na podzim. Už se připravuje strašně dlouho, jenže vždycky do toho něco vlezlo.
A dál to bude co?
Měla bych nastoupit do dalšího muzikálu, který se snad rozjede od července. Mám si taky zahrát v jednom filmu. To bude taková menší rolička, ke konci budu dokonce hodně stará, hodně nalíčená a vycpaná, tlustá a alkoholička.
Nejsou ty muzikály už trochu nuda?
Jak pro herce, tak pro diváky? Zdá se mi, že teď se s muzikály roztrhl pytel. Máte pravdu, je jich docela hodně. Ale mně to jako nuda nepřipadá. Já navíc miluju tanec i zpěv a v muzikálech to můžu spojit dohromady. Mě to opravdu baví, ale netvrdím, že to tak musí cítit i divák. Jde o to, jaký ten muzikál je. Špatný muzikál může být těžká nuda.
A co v hledišti - nepozorujete, že by chodilo méně diváků?
Máte pravdu, nějaká představení se rušila. A nejen muzikály, dokonce i v činohře. Mám pocit, že je nějaký špatný rok nebo možná lidé na kulturu nemají peníze.
Jaká role byla vaše nejtěžší?
Muzikálové role jsem zatím příliš těžké neměla. Já si myslím, že nejsem taková zpěvačka, abych si mohla střihnout třeba Kleopatru. Na to nemám hlas a ani se na to necítím. Teď je ale pro mě dost těžké zvládat ty Rebely. Ani ne tak na jevišti jako v zákulisí. Tam je spousta propadel, schodů a já nevím kolik výběhů, odkud ta Tereza vždycky vystoupí na jeviště. Já tam vždycky zmatená běhám, nevím, kam jdu, kde se mám převlékat. Je to strašný chaos.
Kde vidíte svoji budoucnost?
Bude to u těch muzikálů, ve filmu, v divadle, nebo se budete živit jako zpěvačka? Tak různě. Já vlastně ani nevím. Zdá se mi, že na Slovensku je to daleko běžnější, že si herci a zpěváci míchají role, dělají třeba muzikál a do toho klidně taky činohru. Tady se to všechno příliš řeší. Alespoň se mě na to lidé stále ptají. Ale nedovedu si vlastně ani představit, že bych dělala jen jednu věc.
Rebelové byli náhoda
Pojďme k tomu seriálu. Tam hrajete takovou českou obdobu inspektorky Sculiové. O čem to bude?
No já doufám, že se to vůbec dotočí. Mělo to mít třináct dílů, ale je jich jen šest, a protože nejsou peníze, tak se teď netočí. Akta X jsem nikdy neviděla, takže to nemůžu srovnat, ale je to o tajemnu. Lukáš Vaculík je antropolog a spisovatel a já studentka antropologie. Ta role mi připisuje nadpřirozené schopnosti. Mívám různé vize a jsem takové médium.
Věříte v takové věci?
Já takové schopnosti nemám, ale věřím, že je někdo má. Já vlastně věřím na spoustu věcí. Že jsou tu třeba kolem nás mimozemšťani, možná, že jste to i vy. V Boha samozřejmě taky věřím.
A co na osud?
To snad výjimečně ani ne. Věřím, že se některé věci nedějí jen tak náhodou a že mají skrytý význam, který třeba ani nevidíme. Myslím, že každý člověk má milion možností a je na něm, jakou si vybere.
Já tím narážím na váš osud. Ten mi připadá sám o sobě dost krkolomný. Na taneční konzervatoř vás nevzali, ze zpěvu jste měla trojky, když jste přišla ze Slovenska, roznášela jste v Praze pivo. Teď excelujete jako herečka v divadle, zpíváte v muzikálu, připravujete cédéčko, hrajete ve filmech...
Tanec nebo herectví jsou asi opravdu můj osud. To jsem chtěla dělat vždycky, odmalinka. Doma jsem si hrávala sama různé scénky a tančila snad na všechno. A ty začátky nebyly tak strašné. Já jsem pak šla na hereckou konzervatoř a měla jsem štěstí, protože mě v pohodě vzali. Už od šestnácti jsem nějaké divadelní role měla. Pak přišly muzikály. Přijali mě taky na vysokou školu, obor herectví, a moc jsem se na ni těšila. Jenže přišla nabídka do muzikálu do Prahy, a tak jsem vysokou školu musela obětovat. No a pak to bylo různé. Před premiérou jsem si zvrtla nohu, čtyři měsíce jsem ležela a měla do toho ještě potíže se zády. Dokonce jsem kvůli tomu přemýšlela i o jiném povolání.
Vidíte, to by mě zajímalo. Na co jste přišla?
Uvažovala jsem o nějakém sedavém zaměstnání - kvůli těm zádům. Bavilo mě vždycky malování, takže bych zkusila asi to. Nebo něco se zvířaty. Ale na úřadě si sama sebe představit neumím.
Nechci se vás dotknout, ale nemyslíte, že jste tak trochu produktem zábavního průmyslu?
Možná ano, ale já nechci být zaškatulkovaná - třeba v těch Rebelech. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem napoprvé tu účast v muzikálu odmítla.
A proto taky děláte tu svoji desku?
Možná. Hlavně mě to ale baví. Já nechci vydat něco jenom proto, aby se to prodávalo a hrálo. Proto mi ta příprava tak dlouho trvá. Už to bude přes dva roky. Nakonec mi firma Sony dala čas a řekli, ať je po mém. Což je dobře, protože se nerada nechávám do něčeho tlačit.
To, co říkáte o svém cédéčku, jen potvrzuje moji teorii. Jste hezká, líbivý hezký hlas, a tak si firma vzpomene, že by na vás mohla vydělat, a nabídne vám obchod. A to přesto, že se jako zpěvačka spíše podceňujete.
Když mi tu možnost nabídli, tak jsem nad tím dlouho přemýšlela a dokonce jsem to chtěla odmítnout. Původní návrh byl, že dostanu hotové písničky, texty a jen je odzpívám. To jsem ale nechtěla. Jenže pak si můj bývalý přítel doma něco brnkal, mně se to líbilo a on mi ty své písničky nabídl. Takže jsme na tom začali dělat společně. A hrozně mě to chytlo. No, a teď už přemýšlím nad dalším albem.
A když už mluvíme o showbyznysu - co říkáte na soutěž Česko hledá SuperStar? Možná budete brzy s vítězem zpívat v nějakém muzikálu.
Já jsem zahlédla jen kousek té soutěže. Neodsuzuju to, je to také cesta ke kariéře, ale pro mě tohle není. Já radši chodím jinudy.
Kudy?
Vždyť to často bývá především o náhodě. Na tom začátku to možná náhoda byla. Já jsem zaskakovala za nějakou zpěvačku na filmovém plese v Karlových Varech. A tam mě pozval právě Adam Novák s Jánem Ďurovčíkem, kteří později dělali Pomádu. Rebelové byli taky náhoda. Původně jsem myslela, že budu dělat nějaké křoví, a nakonec z toho byla hlavní role. Já se na to tehdy vůbec necítila. Bylo mi dvacet, chvilku v Praze. Ale když jste se ptal, co dělám, jsem taky patronkou Českého svazu ochránců přírody.
O politiku se vůbec nezajímám
Vy nějak k ochraně přírody tíhnete?
To jo. Dělám to asi rok a ráda jim pomáhám s propagací. Já tyhle sklony mám. Když bývám v přírodě, tak ji většinou začnu čistit a sbírám odpadky. Naši se ze mě kvůli tomu mohli zbláznit.
Tak já si vás vyzkouším. Třídíte odpad?
To bohužel ne. Tam, kde bydlím, žádné ty barevné kontejnery na tříděný odpad nejsou. Navíc mi říkal kamarád, že viděl, jak i ten vytříděný odpad odvážejí "smetiari" na skládku. Jak se to řekne česky?
Popeláři. Ale zpátky k vám. Když se tak angažujete, co třeba válka v Iráku?
Proti té se většinou umělci vymezují. To je jednoduché. Já jsem proti každé válce, proti každému násilí. Nechápu to a mrzí mě to.
Politiku sledujete? Českou, slovenskou, zahraniční...?
Moc ne, nějak se o to vlastně skoro vůbec nezajímám.
Proč jste ze Slovenska vůbec odešla?
Táhlo mě to dál. A navíc - tady jsou určitě lepší příležitosti. Na Slovensku se moc filmů netočí a kultuře se tam daří hůř. Praha pro mě znamenala příležitosti a práci. A kromě toho se mi strašně líbí jako město. Bydlela jsem na Malé Straně a pracovala v baru na Staromáku. Vždycky ráno jsme se s přítelem vraceli přes Karlův most domů, a to bylo vážně nádherné. Bratislava se mi tak nelíbí, ale teď je mi zase vzácnější.
Když jste přijela do Prahy kvůli hlavní roli v muzikálu, proč jste roznášela pivo?
Nám totiž slibovali, že do tří měsíců budeme hrát, ale nakonec to trvalo rok a půl. A to už mi došly našetřené peníze. A nejen mně, ale všem kolegům, takže jsme pak pracovali po barech. A jaké to bylo? Těžká práce? Mnohem těžší než herectví. Ale někdy mě to bavilo. Pracovala jsem v irské hospodě, takže jsem si cvičila i angličtinu. A když nebylo mnoho hostů a v televizi nedávali fotbal, tak to šlo. Když byl nátřesk, bylo to hrozný. Já jsem třeba neunesla čtyři talíře, takže o to víc jsem se naběhala.
Jste už srdcem Pražačka? Kde se plánujete usadit?
Tady v Praze si chci koupit byt, ale zatím nepřemýšlím, jak to bude dál. Každopádně bydlím tady, chci tu bydlet a na Slovensko jen dojíždím. A už se mi tam občas ani nechce. Tedy spíš se mi tam chce jen občas.
O novém příteli mluvit nebudu
Máte poradce na image? Na oblékání a tak?
Ne, to ne! Do toho já bych si nenechala mluvit. Mám jen vizážistu, který mě občas líčí, když se dělají fotky. V tom mi možná trochu pomohl bulvár - na image nedbám a je mi jedno, co si o mně kdo myslí.
Jaké s ním máte zkušenosti, obtěžuje vás?
Oni mě už ani neobtěžují, oni si to všechno jen tak prostě vymýšlejí. Já to naštěstí ani nečtu, ale kupuje to tatínek. A to mi přitom sliboval, že už s tím přestane. Teď naposledy se zase někde objevilo, že jsem nemocná, že chodím na onkologii, že je to se mnou vážné. Byly tam i rozhovory s doktorkou a pacienty - a to já mám přitom svého lékaře jen na Slovensku.
A to necháváte jenom tak?
Já už jsem se kdysi jednou bránila. Tuším, že to byl Blesk, který o mně napsal, že dlužím miliony různým lidem. No prostě nesmysly. Chtěla jsem od redakce, aby to uvedli na pravou míru, a oni to ještě víc rozmázli. Dali tam příšernou fotku a titulek, že mě nikdo nemá rád. Od té doby už se pomluvám ani nebráním, protože to bývá ještě horší. Teď se nad tím vždycky už jen usměju a je mi to jedno.
Někdy to jistě i pomáhá. I negativní reklama je přece reklama...
Někdo to tak asi bere, ale já bych byla nejraději, kdyby se o mně v bulváru nepsalo a nemluvilo. Ale jak říkám, je mi to jedno.
Vás před časem proslavil zpěvák David Kraus, když vám vyznal lásku v písničce. To bylo docela originální, nemyslíte?
Zdálo by se mi to fajn, kdybych v té době neměla svého přítele a kdyby nebylo jedné nehezké zkušenosti, kterou jsem s Davidem Krausem měla. Řekl mi ošklivé věci, a tak mi potom ta písnička ani nijak roztomilá nepřipadala. Dnes už je to pro mě jen sranda. Ale máte pravdu, originální to je.
Máte teď nějakého přítele?
Právě proto, jakou zkušenost mám v tomhle směru s bulvárem, se o tom s novináři nechci bavit. Když jsme se s Jurajem rozešli, měla jsem všude rozesmáté fotky a psali, že konečně teď to prý rozjedu. Bylo to vážně na zvracení. Mně bylo špatně z toho rozchodu a do toho jsem všude četla tyhle blbosti. Mrzelo mě to kvůli Jurajovi a kvůli jeho rodičům.
Vztahy s Čechy? Super!
Tak raději opět o vás. Říkáte, že nejste na večírky a že prý se vám přezdívá "domased". Je to pravda?
Já mám večírky ráda, ale ty soukromé a s kamarády. A hrozně ráda tančím, takže vydržím klidně do rána tancovat. To miluju. Ale nesnáším oficiální večírky, s fotografy, rauty a tak. To si připadám jako v obludáriu. Nesnažím se pózovat a spíše se takovým akcím vyhýbám. Především asi kvůli těm fotografům. Z těch mívám pocit, že mě snad budou pronásledovat až na záchod.
Žijete tedy zdravě?
Je to nutnost pro herečku a zpěvačku? Ale to i já si občas ráda zakalím. Jen jsem teď kvůli těm Rebelům moc nemohla, protože pak se mi špatně zpívá. Ale už několik let třeba cvičím jógu.
Pomáhá vám to nějak? V čem?
Určitě mi to pomáhá na záda. A pak taky psychicky - zklidnilo mě to a pomáhá to třeba na trému. Stačí se soustředit na dech. Nejradši ale medituju v přírodě, a úplně nejradši u moře. Už aby bylo venku teplo.
Nějakou speciální životosprávu máte?
Speciální ne, spíš hroznou. Měla bych to zlepšit. Nejím maso a těžké věci, ale nejím zase příliš pravidelně. A mám ráda sladkosti.
Kouříte nebo kouřila jste?
To ano, přiznávám se. Asi rok. To jsem tehdy žila jen o cigaretách a kafi. Ale nechce se mi to moc říkat, třeba to budou číst rodiče.
Co vaše čeština? Zdá se skvělá. Bylo to těžké?
Mně byla čeština blízká, s tatínkem jsme dokonce doma občas mluvili česky. Navíc jsme Záhoráci, a to je dialekt, který je skoro jako moravština. Já jsem se tady učila tím, že jsem s Čechy mluvila jen česky.
Jak se vůbec mají Slováci v Čechách?
Vztahy s Čechy máme super. Vážně úplně v pohodě. Pár lidí možná ohrnovalo nos a dalo mi občas najevo, co tady vůbec dělám, ale takoví se najdou všude. Jinak je to fajn. Dokonce ode mě Češi občas chtějí, abych s nimi mluvila radši slovensky, protože se jim to líbí. To je hezké.
ZUZANA NORISOVÁ
Narodila se v roce 1979 v Malackách v rodině lékaře a učitelky hudby. Záhy se projevily její sklony k hudbě, zpěvu a tanci, podobně jako u její sestry - o pět let starší slovenské herečky Soni. Obě vystudovaly hereckou konzervatoř a obě účinkují zejména v muzikálech. Zuzana Norisová hrála už ve Slovenském národním divadle a v Divadle Andreje Bagára v Nitře. Pak Slovensko opustila a nyní žije v Praze. Nadále vystupuje v muzikálech, ve filmu a plánuje zkusit také dráhu zpěvačky.
 Zpěvačka a herečka Zuzana Norisová. |
 Zpěvačka a herečka Zuzana Norisová. |
 Zpěvačka a herečka Zuzana Norisová. |
 Zpěvačka a herečka Zuzana Norisová. |
 Herečka a zpěvačka Zuzana Norisová. |
 Herečka a zpěvačka Zuzana Norisová. |
 Herečka a zpěvačka Zuzana Norisová. |
 Herečka a zpěvačka Zuzana Norisová. |
 Zuzana Norisová. |
 |
 Nedávno Zuzana Norisová změnila svůj image. Z elegantní sladké krásky se stala rebelka a přibylo i skryté tetování. |
