Netypický hrdina Jiří Loewy

  0:01
Jiří Loewy přišel na naši schůzku v kavárně pražského hotelu Paříž s úsměvem. Elegantní, na svůj věk ve výborné formě. Na první pohled šťastný člověk. Kolem dvaasedmdesátiletého Jiřího Loewyho přitom několikrát kroužila smrt a nešťastná historie jej míjela v divokém tanci tak typickém pro dvacáté století: válka i rasový útlak, puč i vězení, okupace i emigrace, těžké choroby, odchody i návraty.HLASUJTE V ANKETĚ: Patří podle vás Jiří Loewy mezi význačné české osobnosti dneška?

Loewy někdy tyto nástrahy života jakoby ignoroval, a možná i proto se stal jednou z významných postav české emigrace. V letech 1978 až 1989 v Německu vydával a řídil exilové Právo lidu, v němž otiskl příspěvky šesti set českých autorů.

Mezi jinými například Josefa Škvoreckého, Karla Kyncla, Václava Havla, Jiřího Grušu či Václava Černého. Také za tuto práci ho loni v říjnu prezident Václav Havel na Pražském hradě vyznamenal Medailí za zásluhy o Českou republiku.

Kdysi v jedné své studii Jiří Loewy napsal: "Bohužel ale některé příběhy postrádají happy end." Jeho vítězství nad osudem však občas byla happy endem jako z filmového plátna.

Nikdo z těch spratků se mi nikdy neomluvil
"Bylo to smutné dětství." Tak komentuje Jiří Loewy válečná léta. V roce 1938 musela jeho rodina utéct z Chřibské na Děčínsku do Prahy. Od září 1940 mu pak bylo dokonce zakázáno chodit do školy. Důvody? Po otci měl židovský původ. "Že nemusím do školy, jsem nejprve vnímal jako dar. Až za pár dní mi došlo, co se vlastně stalo. Měl jsem však úžasného tatínka. Otevřel mi u knihkupce účet a já se stal náruživým čtenářem."

Největší šok prožil z reakcí svých "árijských" spolužáků. "Potkávali jsem se pořád, ale ze dne na den mě přestali vidět. Úplně nejhorší je, že se mezi nimi nenašla žádná výjimka. Dokonce ani po válce se mi nikdo neomluvil." Řada příbuzných Jiřího Loewyho přitom v době okupace zahynula v koncentračních táborech, také jeho babička a dvě šestnáctileté sestřenice. Otec mu zemřel roku 1943 v Praze.

"Když jsem v roce 1945 pracoval v Sudetech na brigádě, zase jsem potkával ty německé spratky, kteří mě honili před lety po ulici. Opět žádná výjimka: ani jeden z nich neřekl, že je mu to líto, že byl tenkrát blbý nebo zfanatizovaný z domova. Nic."

Měl všechny důvody k nenávisti. Když však viděl 9. května v Praze na kandelábrech upálené Němce, když viděl, že jsou tlučeny německé ženy i děti, necítil zadostiučinění, ale stud. "Myslel jsem si, že s pádem nacismu to zmizí ze světa. Možná se to ještě dalo omluvit vzplanutím vášní, jenže pak jsem viděl na vlastní oči v pohraničí divoké odsuny Němců. Ty takzvané divoké odsuny ovšem nebyly nic spontánního, tam to dělala organizovaně armáda. Vrchní velitel nad tím vším byl Ludvík Svoboda jako ministr obrany."

Sociálním demokratem už od kolébky
Už dědeček a tatínek Jiřího Loewyho byli sociální demokraté. Není se proto co divit, že jako šestnáctiletý i on vstoupil v roce 1946 do této strany. Jak se později ukázalo, nebyla pro něj sociální demokracie jenom celoživotním osudem, ale stala se mu i osudná.

V létě 1947 nastoupil jako elév do libereckého sociálnědemokratického deníku Stráž severu. Po únorovém komunistickém puči 1948 byl vykázán z redakce i z Liberce. Jenže Loewy se s pohlcením sociální demokracie komunisty nesmířil a zapojil se do ilegální činnosti. Mimo jiné vydával a roznášel protirežimní letáky. V listopadu 1948 byl zatčen a odsouzen na šest let do vězení za "pobuřování" a "sdružování proti státu". Bylo mu pouhých osmnáct let.

"Únor 1948 byl klíčovým bodem mého života," komentuje dnes tehdejší situaci. Prošel věznicemi v České Lípě, pražskou Čtyřkou, Pankrácí, Bory a Mírovem a přes tři roky byl vězněm v různých táborech jáchymovských dolů. Vkvětnu 1953 dostal amnestii jako nevyléčitelně nemocný.

Žil pak dva roky jako invalidní "důchodce", ovšem bez nároku na nemocenskou či důchod. Za své uzdravení vděčí znamenitému chirurgovi Vítkovi z České Kamenice. "Komunisté se také nikdy neomluvili a neomluví se ani za dalších padesát let," říká ke zločinům bývalého režimu.

V letech 1955 až 1959 pak pracoval jako zásobovač v severočeských textilkách a od roku 1960 jako redaktor týdeníku Přást. Ten byl o sedm let později zastaven. Loewy se stal tiskovým mluvčím oborového ředitelství v Hradci Králové.

Odchodu z vlasti jsem nikdy nelitoval
Další životní zlom Jiřího Loewyho přišel po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. O rok později se s manželkou a dvěma malými dětmi (Daně bylo devět a Jiřímu čtyři) rozhodl emigrovat do Rakouska. Teď žije už třiatřicet let v německém Wuppertalu.

"Nikdy jsem nelitoval, že jsem emigroval. Jenom jsem se bál, aby mi to někdy nevyčetly děti. Ty mi ale naopak mnohokrát děkovaly, že jsem byl tak rozhodný. Už můj otec chtěl emigrovat v roce 1938. Dokonce mě brával na pražské ruzyňské letiště, abych viděl start letadla a zvykl si na myšlenku, že také poletíme. Ale příliš dlouho si to rozmýšlel. Hitler byl rychlejší."

Nevadí mu, že nakonec našel nový domov právě v té zemi, jež měla na svědomí životy mnoha jeho blízkých? "Ne, vstřícnost většiny Němců byla úžasná. Mí spolupracovníci dobře věděli, co jsem za války prožil. Mnozí to brali s pocitem studu, jiní se tomu důsledně vyhýbali. Německo se hodně změnilo."

Celých osmnáct let pak pracoval pro nizozemský koncern Akzo, z toho sedm let v Arnhemu. Naučil se například velmi dobře holandsky. "Učil jsem se v klášteře u belgických hranic. Je to nejlepší jazykový institut v zemi. Jeden učitel na jednoho žáka, tam absolutně nelze vypnout. Za týden jsem četl noviny a za tři týdny vás vypustí a můžete mluvit. Je to báječná metoda. Zajímaly mě například dějiny druhé světové války, a tak jsem dostal za jednoho z učitelů vysloužilého holandského generála."

Budeme pokračovat
V exilu začal intenzivně pracovat pro svou starou lásku - sociální demokracii. Celých dvacet let (1975 až 1995) byl členem předsednictva exilové ČSSD a nakonec i jejím ústředním tajemníkem. "Vůči domácí straně jsme byli tři roky v ostré opozici. Teprve Miloš Zeman nabídl smír mezi exilovou ČSSD a stranou Lidového domu," vzpomíná Jiří Loewy.

Druhá životní láska, jíž se s nedobrovolnými přestávkami věnuje od roku 1947 dodnes, je žurnalistika. V Německu za pomoci manželky sám redigoval dlouhé roky Právo lidu. A před sedmi lety se rozhodl rezignovat na všechny funkce a věnuje se pouze psaní.

"Jestli jsem ještě dnes sociální demokrat? Já jím budu do konce života a k tomu ani nepotřebuju nějaký členský průkaz," říká Loewy. Postup současné ČSSD při volbách nového českého prezidenta však považuje za skandální.

Jiří Loewy není typický hrdina. I když si v životě mnohokrát počínal statečně. Je mu však zcela jasné, co chce dělat dál. Když letos 6. února přebíral novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky, citoval slova tohoto svého oblíbence: "Budeme pokračovat."

Kromě jiného také v tom, že chodí třikrát týdně plavat, jednou týdně doma vaří, hodně čte, brouzdá po internetu, ale především píše. Před pěti lety prodělal dvě těžké operace. Po nich si "uložil pracovní terapii" - napsal od té doby přes 500 glos, komentářů a fejetonů, z toho většinu do Lidových novin. "Kdybych nemohl psát, tak bych byl nešťastný a třeba bych už nebyl na světě. Udržuje mě to v chodu."

JIŘÍ LOEWY

Odkud jsem
Jsem z Rumburka, kde jsem se roku 13. července 1930 narodil, z Chřibské, Prahy-Žižkova, Varnsdorfu, Liberce, Jáchymova, Benešova nad Ploučnicí, Hradce Králové, Vídně, Arnhemu a (už 33 let) z Wuppertalu v Severním Porýní.

Čím vším jsem byl
Pomocným dělníkem, elévem v deníku, krajským tajemníkem sociálně demokratické mládeže, politickým vězněm, horníkem na uranových dolech, invalidou bez důchodu, zásobovačem v textilce, závodním redaktorem, mluvčím oborového ředitelství, na Západě pracovníkem public relations, šéfredaktorem odborného časopisu i koncernových novin, vydavatelem exilového Práva lidu, ústředním tajemníkem ČSSD v exilu, důchodcem, publicistou na volné noze. Ne vším, ale lecčím byl jsem rád.

Co se mi v životě asi nejvíce povedlo
Přežít jak Hitlera, tak i Stalina obojí dalo fušku. Najít správnou celoživotní partnerku do nepohody, vychovat s ní z dvou zdravých a bystrých dětí slušné lidi a zachovat jim i v cizině bohatou češtinu. Vydávat ve spoře vyměřeném volnu 12 let exilové noviny. A dočkat se na stará kolena dvou báječných vnuků.

Můj nejbližší velký úkol
V mém věku už se nedělají velké plány. Chtěl bych zůstat natolik zdráv a duševně svěží, abych mohl i nadále komentovat běžné události světové i domácí, a přispívat tak svou skromnou troškou k větší míře tolerance ve společnosti i mezi národy.

  • Nejčtenější

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

13. března 2024  10:18

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

13. března 2024  17:01

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

17. března 2024  14:01

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze...

Pornoherečku našla doma rodina mrtvou. Podle její agentury šlo o vraždu

13. března 2024  9:24

Populární pornoherečka Sophia Leone (†26) byla nalezena mrtvá ve svém bytě. Náhlé úmrtí vyšetřuje...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Šla bych do toho znovu, říká Ornella Koktová. Po kolapsu odstoupila ze Survivoru

14. března 2024  9:02

Ornella Koktová (31) ukončila svůj boj o miliony v reality show Survivor Česko & Slovensko....

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Po napadení Cimickým si Jana Fabiánová vytvořila Trauma show

19. března 2024

Byla první, která veřejně označila Jana Cimického za sexuálního predátora. Napadl ji, když za ním...

Zapnutá televize a mobily při rodinné večeři? Neexistuje, říká Hrubešová

18. března 2024

Jídlo podle ní lidi spojuje a dělá je šťastnějšími. Proto se gastronomie stala pro Markétu...

Když jsem byla těhotná, čelila jsem šikaně, tvrdí vévodkyně Meghan

18. března 2024  14:33

Vévodkyně Meghan (42) tvrdí, že největší šikanu na internetu zažila, když byla těhotná se svými...

Andersonová se z Hollywoodu přestěhovala na venkov. Objímá tam stromy

18. března 2024  12:17

Pamela Andersonová (56) se proslavila jako modelka z Playboye, sexy plavčice z Pobřežní hlídky a...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...