těmito a dalšími objekty se letos Praze v galerii Doubner představují mladí studenti sochařství z fakulty výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně. Všichni jsou žáky z ateliéru figurativního sochařství Michala Gabriela.
Sochař Michal Gabriel, známý člen umělecké skupiny Tvrdohlaví, učí v Brně třetím rokem. "Když jsem po roce viděl, že výsledky studentů stojí za to, dal jsem si 'vesmírnou objednávku' - a ona se vyplnila. Potkal jsem na ulici pana Doubnera, chvíli jsme si povídali a pak řekl: Přijeďte. A tak vystavují studenti v galerii skryté ve dvoře domu na Václavském náměstí číslo patnáct letos již podruhé." Mají to dnešní studenti ve srovnání s vámi, kteří jste studovali na pražské Akademii výtvarných umění za komunistického režimu, těžší, nebo lehčí? Michal Gabriel soudí, že v mnohém těžší. "Na akademii obsazené kariéristy a umělci třetí třídy bylo snadné se vymanit z vlivu kantorů. Teď je obtížnější se oproti nim vymezovat." Sochař Gabriel převzal v Brně ateliér a žáky po sochaři Vladimíru Preclíkovi. Jak říká, byl to autoritativní člověk a měl to tam dost utažené. "Přesto jej studenti prostě nemohli pominout, on není ta třetí třída, která se dá snadno ignorovat, dodává na vysvětlenou Gabriel. Ještě na škole se stal tento sochař, nyní i učitel, jedním z dnes již legendární skupiny Tvrdohlaví. A co dnešní studenti? Mají také tendence se sdružovat? Podle Gabriela vůbec. "Jednoznačně jim jde o individuální vyjádření. Žádné názorové skupiny, pokud já vím, neexistují, možná je to i tím, že dnes není důvod se tmelit jako dřív proti bolševikovi." Postmoderna navíc dává tolik možností, všechno je přijatelné, asi není nutné názor prosazovat přes skupinu. Jestliže mají dnešní studenti těžší revoltu proti učitelům, pak ještě těžší je prý dnes jejich finanční situace. Zdarma je jim k dispozici pouze učitel a prostory. Vše ostatní si musí platit. Materiál, dopravu... Proto také používají jen nejlacinější hmotu - nejčastěji laminát. Pokud chtějí odlít sochu z kovu, musí si sehnat sponzora, nebo materiál "odpracovat". "Má to alespoň jednu výhodu," říká Michal Gabriel, "po škole nespadnou do reality z takové výšky." Na jakou realitu se studenti mají vlastně připravit? Mají možnost vystavovat? Skupinová výstava se podle slov učitele ještě občas povede - ta nynější, která trvá do 10. července, je důkazem. Tvrdohlaví ke každé výstavě přizvou jednoho mladého člověka, kterého si vyberou. "Ale to je tak málo," konstatuje Gabriel a dodává: "Každopádně musí kantoři své žáky připravovat na to, že v praktickém životě je vystavování spíš druhořadá záležitost, že je sochařina vůbec nemusí uživit a většina z nich si bude muset najít ještě druhou profesi." Na to, že jejich sochy někdo koupí, se nemohou spoléhat. "To nemohu ani já, naštěstí jsem si zvykl spolupracovat s architekty," dodává jeden ze zavedených Tvrohlavých Michal Gabriel.
Sochař Michal Gabriel, známý člen umělecké skupiny Tvrdohlaví, učí v Brně třetím rokem. "Když jsem po roce viděl, že výsledky studentů stojí za to, dal jsem si 'vesmírnou objednávku' - a ona se vyplnila. Potkal jsem na ulici pana Doubnera, chvíli jsme si povídali a pak řekl: Přijeďte. A tak vystavují studenti v galerii skryté ve dvoře domu na Václavském náměstí číslo patnáct letos již podruhé." Mají to dnešní studenti ve srovnání s vámi, kteří jste studovali na pražské Akademii výtvarných umění za komunistického režimu, těžší, nebo lehčí? Michal Gabriel soudí, že v mnohém těžší. "Na akademii obsazené kariéristy a umělci třetí třídy bylo snadné se vymanit z vlivu kantorů. Teď je obtížnější se oproti nim vymezovat." Sochař Gabriel převzal v Brně ateliér a žáky po sochaři Vladimíru Preclíkovi. Jak říká, byl to autoritativní člověk a měl to tam dost utažené. "Přesto jej studenti prostě nemohli pominout, on není ta třetí třída, která se dá snadno ignorovat, dodává na vysvětlenou Gabriel. Ještě na škole se stal tento sochař, nyní i učitel, jedním z dnes již legendární skupiny Tvrdohlaví. A co dnešní studenti? Mají také tendence se sdružovat? Podle Gabriela vůbec. "Jednoznačně jim jde o individuální vyjádření. Žádné názorové skupiny, pokud já vím, neexistují, možná je to i tím, že dnes není důvod se tmelit jako dřív proti bolševikovi." Postmoderna navíc dává tolik možností, všechno je přijatelné, asi není nutné názor prosazovat přes skupinu. Jestliže mají dnešní studenti těžší revoltu proti učitelům, pak ještě těžší je prý dnes jejich finanční situace. Zdarma je jim k dispozici pouze učitel a prostory. Vše ostatní si musí platit. Materiál, dopravu... Proto také používají jen nejlacinější hmotu - nejčastěji laminát. Pokud chtějí odlít sochu z kovu, musí si sehnat sponzora, nebo materiál "odpracovat". "Má to alespoň jednu výhodu," říká Michal Gabriel, "po škole nespadnou do reality z takové výšky." Na jakou realitu se studenti mají vlastně připravit? Mají možnost vystavovat? Skupinová výstava se podle slov učitele ještě občas povede - ta nynější, která trvá do 10. července, je důkazem. Tvrdohlaví ke každé výstavě přizvou jednoho mladého člověka, kterého si vyberou. "Ale to je tak málo," konstatuje Gabriel a dodává: "Každopádně musí kantoři své žáky připravovat na to, že v praktickém životě je vystavování spíš druhořadá záležitost, že je sochařina vůbec nemusí uživit a většina z nich si bude muset najít ještě druhou profesi." Na to, že jejich sochy někdo koupí, se nemohou spoléhat. "To nemohu ani já, naštěstí jsem si zvykl spolupracovat s architekty," dodává jeden ze zavedených Tvrohlavých Michal Gabriel.
