Právě tak Chelsea Clintonová, jejíž soukromí bylo co nejpřísněji střežené a většinou respektované, působila jako uklidňující politické aktivum. Chelsea – bylo jí dvanáct let, když se Bill Clinton poprvé stal prezidentem, a dvacet, když tento úřad opustil – se objevovala rovněž v předvolební kampani své matky do Senátu a účastnila se řady zahraničních cest. Stála mezi matkou a otcem a držela oba za ruku. V mimořádně složitém okamžiku po skandálu s Monikou Lewinskou dovedně ozřejmovala rozdílnost a trpěné spojení mezi prezidentem a první dámou.
„V časech, kdy se osobnost stává politikem a člověk dostává stejný význam jako politika, nelze držet rodinu mimo tyto hranice,“ prohlásil Paul Costello, jenž býval tiskovým tajemníkem první dámy Rosalynn Carterové. „Dveře, které tito kandidáti otevřeli, se obtížně zavírají,“ tvrdí Costello.
Bush je nepřímo otevřel s důrazem na charakter a spolehlivost a úvahami o problémech výchovy dvou dospívajících dcer.
Costello, jenž měl možnost sledovat v Bílém domě dospívání Amy Carterové, říká, že doba pro děti prezidentů se změnila. „Nevzpomínám si, že by tisk byl někdy z pódia nabádán k respektování soukromí Carterovy rodiny,“ říká Costello.
Před dětmi Cartera to byly Fordovy. Susan Ford Bales, která v době, kdy její otec Gerald Ford zastával prezidentský úřad, dopívala, nyní vzpomíná, že zřejmě také zřejmě občas porušila zákon o pití alkoholických nápojů v mladistvém věku. Byla však ve své době sledována z jiného úhlu, “nóbl“ pohledy – lidé ji kritizovali za to, že chodila v Bílém domě v džínách nebo upoutala pozornost uspořádáním fakultního plesu. Prezidentův bratr Jack Ford měl jako mnoho mladých mužů v sedmdesátých letech sklon k drsnosti, později se přiznal ke kouření marihuany.
Patti Davisová prohlásila po odchodu svého otce Ronalda Reagana z Bílého domu, že užívala kokain. Jeho syn Ronald Reagan junior tancoval v roce 1986 ve spodním prádle v pořadu “Sobotní noc naživo“ a byl slovním oponentem konzervativní politiky svého otce. Šestadvacetiletou Margaret Trumanovou zachytila v roce 1950 kamera, jak zpívá v Konstitučním sále.
V Bílém domě žila rovněž Alice Rooseveltová. Její nekrolog z roku 1980 ve Washington Post hovoří o dívce, která ve svém pokoji v Bílém domě skrývala hady, kouřila v době, kdy to bylo pouze výsadou mužů, a střílela během prezidentské cesty na Západ ze zadního vagónu z revolveru do telegrafních sloupů. Později přiměla v době prohibice jako washingtonský prominent svého sluhu “připravovat z pomerančů chutný gin“. O svých dnech strávených v Bílém domě řekla prostě : „Můj otec byl prezidentem. Neměla jsem žádnou zodpovědnost a mohla jsem si dělat, co chci. Musela jsem si však dávat pozor na všechno, co se kolem mě šustlo.“
 Barbara a Jenna Bushovy |
