Anketa podle agentury Reuters zahrnovala 40 tisíc vtipů ze sedmdesáti zemí a účastnily se jí přes Internet dva miliony respondentů. Vědci pod vedením psychologa Richarda Wisemana z Hertfordshirské univerzity rovněž dospěli k závěru, že mezi jednotlivými národy jsou značné rozdíly v tom, co považují za legrační.
Nejvíce se vtipům smějí Němci, nejméně Kanaďané. Němci se navíc smějí všemu a nemají žádný vyhraněný oblíbený okruh anekdot. Naproti tomu Irové, Britové, Australané a Novozélanďané dávají přednost slovním hříčkám, v Americe a Kanadě zase mají rádi vtipy, kde se z lidí dělají blbci.
Evropané většinou preferují kameňáky nebo černý humor, který si tropí posměch z vážných věcí, jako je nemoc, smrt nebo svatba. Svatba připadá legrační i Američanům, smrti se nejvíce smějí ve Skotsku.
Oblíbené jsou i vtipy se zvířaty, především pak s kachnami. Nejoblíbenější skotský vtip je poměrně krátký: "Chtěl bych zemřít v klidu a míru jako můj dědeček. A ne s výkřikem hrůzy na rtech jako jeho pasažéři."
Američané se nejvíce smějí zase tomu, jak dva muži hrají golf a jeden z nich se zrovna chystá k úderu, když najednou spatří pohřební průvod. Přeruší hru, smekne, zavře oči a ukloní se. Ten druhý je z toho úplně paf. Prý že něco tak dojemného ještě neviděl. "Jste opravdu laskavý člověk," říká. "To jo," odpovídá ten první, "koneckonců jsme byli 35 let manželé."
Belgičanům připadá legrační otázka, proč mají kachny plovací blány. Prý aby mohly udusat oheň. A proč mají sloni ploché nohy? Aby mohli udusat hořící kachny.
A na závěr ještě jeden, který se líbil všem Evropanům. Pacient si stěžuje svému lékaři, že se včera večer dopustil freudovského přeřeknutí. "Večeřel jsem se svou tchýní a chtěl jsem říct 'mohla byste mi, prosím, podat máslo?' Namísto toho mi vyklouzlo 'ty pitomá krávo, úplně jsi mi zničila život'."
- pátek 4. října 2002
- 20
