Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nechali jsme se ukřičet, vzpomíná Josef Lux

  10:29aktualizováno  10:29
P r a h a - Mnozí mu po léta nemohli přijít na jméno, jiní ho viděli jako jednoho z mála vlivných kritiků "českého hospodářského zázraku". Josef Lux poznal výsluní moci a vlivu; teď čeká na operaci, která jediná může zastavit leukemii a vrátit ho do normálního života.
Vaše spoluzodpovědnost za současný stav v této zemi je nezpochybnitelná: po šest let jste byl místopředsedou vlády a zároveň i předsedou vlivné koaliční strany. Jste spokojen s tím, jak dnes vypadá Česká republika?
Ne.
Proč ne?
Protože si myslím, že po listopadu '89 byly položeny základy k tomu, abychom mohli být trochu dál, než jsme. Není možné být spokojen, je-li většina lidí nespokojena. Lidé zažili jedno zklamání a obávám se, že zažijí zklamání druhé.
Které bylo to první?
Tady se po listopadu '89 vzbudilo očekávání, že zítra se budeme mít jako oni - jako v Evropské unii.
Heslo "Za Komárka koruna jak marka"?
Nejen to. A myslím, že je seriózní občanům říci, že naše skutečná životní úroveň vyjádřená hrubým domácím produktem na hlavu je někde na poloviční úrovni oproti unii a že faktická srovnatelnost životních úrovní bude otázkou minimálně jedné generace a poctivé práce. Rozčarování lidí z toho, že zítřek nepřišel tak rychle, že pravidla jakoby platí jenom pro někoho a že právo je relativizováno, to si myslím bylo první zklamání.
A druhé zklamání?
Nastoupila vláda sociální demokracie, která sepsala velmi nestandardní smlouvu s ODS a zároveň vzbudila očekávání, že provede akci čisté ruce, že rychle oživí ekonomiku, že prostě napraví řadu věcí. Ale zdá se, že ani tohle nebude naplněno.
Zmínil jste opoziční smlouvu. K ní se váže klíčová otázka současné české politiky: co vlastně přimělo odvěké nepřátele Václava Klause a Miloše Zemana ke spojenectví? O jejich vzájemných antipatiích se po léta vyprávěly legendy, politici i novináři brali nevraživost Klaus - Zeman jako danost, s níž se zkrátka musí počítat. Ostatně myslím, že jste s ní loni v létě až příliš počítal i vy. Co vedlo k jejich usmíření?
Jediné slůvko - moc. Jde o spojenectví, které zužuje politiku toliko na technologii moci, rozdělení funkcí a postů. A v geniálním politickém inženýrství oné opoziční smlouvy se našel instrument, který to umožnil oběma. Je to smlouva o uchování moci pro tyto dvě politické strany. Ale jsem přesvědčen, že tento projekt nakonec skončí fiaskem, jsou-li lidé u nás normální.
Normální ovšem je, či alespoň mělo by být, že v politice rozhodují dvě věci: myšlenky, když už ne ideály, a osobní sympatie nebo antipatie. Mělo by platit, že určité věci prostě udělat nelze. Vy tvrdíte, že v případě spojenectví ODS a ČSSD šlo pouze o moc. Chcete říci, že půjde-li o moc, můžeme se od svých politiků nadít čehokoli?
Vyslovil jsem se k tomu konkrétnímu případu, o který jste mě požádal. A ten vidím tak.
Ano, ale zároveň se z dnešních zkušeností odvíjejí zítřejší pravidla a skutky.
Já si myslím, že tato politika není perspektivní. Předvedla něco ve světě unikátního, neobvyklého a čím déle bude tato smlouva trvat, tím více bude vidět, že vlastně nemůže řešit skutečné problémy. My jsme teprve vystavěli onu stavbu, které říkáme český stát, jenže jde teprve o stavbu hrubou, chybí vnitřní struktura. V zemích, kde tato struktura existuje, například v Itálii, se také mění vlády, ale pro normální lidi jde život dál. Vidí v televizi, že jsou noví poslanci, nové vlády, ale nic víc. U nás, mění-li se poslanci a vláda, jde vše ode zdi ke zdi, mění se všechno až po úroveň šéfů okresních úřadů.
To je ovšem možné jen kvůli tomu, že dosud neexistuje zákon o státní službě, ačkoli ho politici slibují už od roku 1990. Byl jste dlouho u moci - proč tenhle zákon nebyl nikdy přijat?
Protože ve vládě, kde jsem byl přítomen, bylo málo chuti se podělit o moc. Bylo také málo chuti stanovit pevnější pravidla tomu, co se děje kolem. Říkám to nerad, ale je to tak.
A to je vše?
Ano.
TŘÍLETÉ ODCHÁZENÍ Z KLAUSOVY VLÁDY
Pro Lidové noviny jste letos napsal: "Obávám se, že občan získává postupně dojem, že politika jsou jakési taktické manévry, které se odehrávají mimo jeho každodenní bolesti a trápení." Proč jste takto promluvil až tři měsíce po odchodu z vrcholné politiky? Copak jste to neviděl už dřív?

Tady se mýlíte, protože my jsme už v poločase první koalice, v roce '94, požádali o konání koaliční konference. Tam, v Kolodějích, jsme vyjádřili náš pocit z toho, že chybějí pravidla nejenom ekonomické transformace, ale i transformace společnosti obecně, že jsme začali hru bez přesně nalajnovaného hřiště a bez pevných pravidel.
Tenkrát nám bylo doporučeno jít si zaplavat, naše připomínky byly s velkým nadhledem smeteny. A všichni kolem, včetně všech médií, brali naše návrhy jako kroky ke zviditelnění, jako jakési pošťuchování v koalici, aby se malé strany předvedly.
Možná bylo naší chybou, řekněme osobně mojí chybou, že jsme se nechali ukřičet. Protože časem se ukázalo, že jsme měli pravdu.
Ale z vlády jste vystoupili až o tři roky později.
Nedovedu si představit, že bychom v atmosféře roku '94, kdy média a všichni stáli na straně zideologizování transformace, dokázali vysvětlit takový krok.
Jinými slovy, báli jste se, že byste ztratili část voličů, propadli se pod pětiprocentní hranici a zmizeli z velké politiky?
Všechno má svůj čas. Můžeme diskutovat o tom, jestli v roce '97 bylo pozdě nebo zda jsme měli odejít dřív, ale je fakt, že jsme to udělali my a nikdo jiný. Otevřeli jsme dveře ke změně. Předčasné volby dle mého názoru měly šanci tu změnu naplnit. Bohužel se tak nestalo, protože opoziční smlouva znehybněla politické spektrum. Změna se prostě nekonala.
Ještě jednou k roku '94: takže hlavní důvod, proč jste tehdy zůstali ve vládě, bylo udržet se u moci?
My jsme v tu chvíli cítili, že je třeba usilovat o změnu, a také jsme se o to konkrétně snažili. Některé věci se nám podařilo prosadit, některé nikoliv.
Například v další vládě, na jaře '97, kdy už bylo jasné, že jsou věci neudržitelné, kdy ekonomové a národní banka přišli s konkrétními čísly, jsme v diskusi uvnitř koalice dosáhli odsouhlasení změny hospodářské politiky. Nebyla ovšem potom naplněna.
SLUŠNOST SE MUSÍ VYPLÁCET
Litujete něčeho, co jste v letech svého politického vlivu udělal - anebo naopak neudělal?

Bylo chybou, že se po roce '90 neudělal razantnější krok směrem k vypořádání se s minulostí. Dokázali jsme ho učinit uvnitř lidové strany, ale nebyli jsme již schopni spoluprosadit nějakou obecnější diskusi. Došlo k upřednostnění krátkodobého pohledu před dlouhodobým. Také myslím, že jsme se po těch Kolodějích nechali ukřičet. Měli jsme málo odvahy věci vysvětlovat. A možná byla chyba, že jsme po vystoupení z vlády v roce '97 a vzniku Unie svobody nedokázali zcela objasnit, proč jsme to všechno udělali. Tím jsme druhé straně umožnili vzbudit dojem jakéhosi "sarajevského atentátu".
Mluvil jste o upřednostnění krátkodobých priorit před dlouhodobými cíli. Ale copak tohle není přímo princip běžné politiky? Poslanci bývají ve světě voleni na čtyři pět let, nikde ne na dvacet. Těžko od nich očekávat dlouhodobý výhled.
Tohle považuji za kardinální věc, nejenom ve světě politiky, ale i v podnikání a v celém životě. Mám za to, že naši dědové, možná ještě otcové, za první republiky zažívali v reálném životě platnost hodnotového systému.
Můj děda měl hospodu, řeznictví, hospodářství, podnikal a já vnímal nebo dodatečně vnímám, že pověst firmy byla důležitější než krátkodobý zisk. Uvažovali dlouhodobě, investovali, kupovali les. Majetek se dědil a s ním i určité zvyky, způsoby chování, pravidla hry, pravidla podnikání. Hodnoty platily, a když je někdo porušil, přišel trest. Babička (je jí 98 let) mi nedávno říkala: "Jak je možné, že dneska někdo neplatí daně? Přece my kdybysme neplatili daně, tak přišli financi a sebrali by nám hospodu!" Oni uvažovali v dlouhodobém pohledu, opřeni o pravidla, která přinášela řád a pocit jistoty. Pak přišel únor '48 a všechno se zhroutilo. Za komunismu byla pravidla postavená na hlavu. Následoval listopad '89, přišla svoboda a lidé v procesu restituce a privatizace získávali majetek. Ale už nepřevzali zkušenost, pravidla a způsob chování, které se dřív dědily. Všichni se snažili ze všeho získat maximum, vytlouct teď hned krátkodobě zisk.
Není to třeba tím, že v okamžiku, kdy lze přijít rychle a poměrně snadno k miliardám, je výhodné zapomenout na morálku?
Ve chvíli, kdy se slušnost nevyplácí, je ve společnosti něco nezdravého. A nemůže to ani dlouhodobě fungovat. Jakmile se ve světě podnikání nebo politiky stane porušování pravidel normální věcí, je to prostě špatně.
Upřednostnění krátkodobého před dlouhodobým je destruktivní.
Jenže tady došlo v průběhu několika let k razantní proměně. V lednu 1990 jsme byli víceméně všichni stejně bohatí nebo chudí, chcete-li. O rok o dva později už mezi námi byli milionáři a multimilionáři, ale zdaleka ne u všech bylo vidět, jak se ke svým majetkům dostali. Šlo uprostřed tak rozsáhlé změny poměrů udržet vysoký standard morálky, když se prakticky všechny základní hodnoty daly do pohybu?
Vnímám, že tento pohyb majetku lze srovnat pouze s pobělohorskou dobou, ale přece není možné se smířit s tím, že by se tento způsob chování měl stát normou. Registruji, že tomu tak je, ale cítím, že to není dobře.
Demotivuje to normální lidi, a proto je třeba to změnit. Jak může někdo chtít po obyčejných občanech, aby dodržovali pravidla, když vidí, že je nedodržují nejenom podnikatelé, ale ani politici?
A co jste udělal vy sám v době, kdy jste byl místopředsedou vlády, aby zde platily zákony?
Je možné diskutovat o tom, jestli nějaký zákon je kvalitní nebo by mohl být ještě kvalitnější.
Já osobně nevidím problém pouze v zákonech, ale i v jejich naplňování - tedy v práci policie a soudů.
Já se vás neptal na zákony, ale na jejich prosazování.
Práce policie a soudů neodpovídala a neodpovídá tempu změn, které byly. Tam svůj díl odpovědnosti cítím. Ale zákony samy nestačí. Musí se zvětšit tlak na respektování obecně sdílených pravidel a hodnot. Můžete jim říkat desatero nebo morální kodex nebo ještě jinak. A tohle je úkolem všech slušných lidí této země.
MÁME ŠANCI OBSTÁT
Vy sám věříte, že se poměry v České republice v rozmezí příštích pěti let zlepší?
Vnímám, že ta základní změna bude generační záležitost. A jako velmi důležitý vidím náš vstup do EU, který nechápu pouze ve smyslu ekonomické příležitosti či měnové unie. Diskuse, která u nás dnes již byla nastartována, kdy mnozí lidé nebo skupiny lidí zpochybňují náš uvažovaný vstup do unie, dle mého názoru pramení z toho, že některým lidem vyhovuje zmatek a nepořádek, který tady je. Vědí, že do EU vstoupíme, ale říkají si "dobrý každý týden, o který to oddálíme". A já si přeji, abychom byli členy EU mimo jiné proto, že pravidla, která tam jsou obvyklá, budou vyžadována i u nás.
Promiňte, ale mezi pravidla, o kterých mluvíte, patří i předpisy pro přidělování státních zakázek a státní pomoci. A státní zakázky ministerstva obrany v době, kdy měla vaše strana toto ministerstvo pod kontrolou, nebyly zrovna čisté.
Víte, já jsem slyšel mnoho poznámek o zakázkách ministerstva obrany. Vždycky jsem ty, kteří o tom mluvili, žádal, aby dali na stůl nějaké konkrétní důkazy. A trochu bych se vzpouzel tomu výrazu "pod kontrolou vaší strany". Já jsem nikdy tuto věc takto nechápal a troufám si říct, že to ani tak nebylo.
Na tom, že si v Klausových vládách jednotlivé strany rozdělily resorty jako léna, se shoduje většina pozorovatelů, novinářů, ale i politiků. Vy ne?
Víte, já si myslím, že představa, že si strany dělí resorty a ty jsou pod jejich kontrolou, prostě není pravdivá. Že došlo k rozdělení odpovědnosti, to je pravda.
Ale já zpochybňuji vaše tvrzení, které jste tady řekl. Já jsem ministerstvo obrany neměl pod kontrolou.
Co vidíte jako největší šanci pro tuto zemi?
Jsem přesvědčen, že přes všechny problémy, které existují, máme naději obstát v příštím tisíciletí. Většina obyvatel naší země jsou dobří, poctiví a pracovití lidé. Dokonce si troufám říct, že nesmírně pracovití. Budeme-li umět motivovat lidi, aby investovali do vzdělání, tak budou mít šanci uplatnit se i v otevřeném světě. Vzdělání je klíčovou věcí.
Teď musím připomenout, že v dobách, kdy jste byl ve vládě, se do vzdělání moc neinvestovalo.
Souhlasím, že se mohlo dávat více. Ale je třeba vidět i proporce, možnosti rozpočtu. Zpátky k vaší původní otázce: máme šanci obstát, dojde k ekonomickému oživení a klíčový pro nás bude vstup do EU. Cítím, že zde jsou významné síly, které se tomu brání, a je třeba o tom nahlas mluvit.
Dobrá, když je třeba o tom mluvit: které síly máte přesně na mysli?
 Jsou to ty síly, kterým vyhovuje současný nepořádek. Ti, kdo získali ne zcela čistě majetek, teď ho potřebují legalizovat a cítí, že v unii by to nebylo možné. Chtějí ještě získat čas.
Můžete být konkrétnější?
Neposloužím výčtem firem. Ale cítím, že tady tato nechuť je a může mít toto pozadí.
Jak vy sám coby křesťan vnímáte skutečnost, že se tady do značné míry z všedního života vytratil Bůh?
Myslím si, že jestliže se vytratili faráři z politiky, tak to nelze ztotožnit s Bohem jako takovým.Věřím, že většina lidí Boha do svého života zve a nějak s ním počítá.
Počítáte s ním i vy?
Ano. Bůh se neztratil, je přítomen. A jsem přesvědčen, že právě opření se o křesťanské hodnoty může člověku přinést nejenom zakotvení v tom bláznivém světě kolem, ale může mu také přinést štěstí a radost. Tento postoj je nejenom pragmatický a moudrý, ale prostě moderní. A stane se jím i v příštím století a tisíciletí.
A pro mě osobně? Je to mimořádná zkušenost, zvláště posledního roku, kdy vnímám, že k životu prostě patří také jistá bolest, kříž. Je důležité, aby člověk hledal sílu, jak ho unést, aby nekapituloval, aby někam nezalezl a nelitoval se.
Autor:



Nejčtenější

Marta Jandová si roli matky užívá. Práce má na nějakou dobu stopku.
Marta Jandová o dalším dítěti: Nejsem nejmladší a vím, jak to je

Zpěvačka Marta Jandová (43) prozradila, že by si dovedla představit vetší rodinu. S manželem Miroslavem Vernerem (39)...

Paris Hiltonová (Cannes, 20. května 2014)
Paris Hiltonová: Zveřejnění nahrávky sexu mi zničilo život

Dědička hotelového impéria Paris Hiltonová (36) říká, že mohla být druhou princeznou Dianou, kterou miloval celý svět....



Jennifer Anistonová (Los Angeles, 7. prosince 2016)
Anistonová: Nechápu, proč se řeší moje bradavky, stojí mi od přírody

Když hrála Jennifer Anistonová (48) v seriálu Přátelé, snad v každé scéně jí stály bradavky. Tehdy ji podezřívali, že...

Lukáš Krpálek, jeho syn Antonín a manželka Eva (2016)
Manželé Krpálkovi: Hlavně ať druhé dítě není divočák

Je to rok, co Lukáš Krpálek (26) získal olympijské zlato. Krátce před tím se mu narodil syn Antonín, a také proto si...

Dominika Mesarošová
Mužům se líbí má madla lásky, nikdo si nestěžoval, říká Mesarošová

Modelka Dominika Mesárošová (31) je sice se svým vzhledem spokojená, přesto občas ráda něco doladí. Zákroky však prý...

Další z rubriky

Dominika Mesarošová
Mužům se líbí má madla lásky, nikdo si nestěžoval, říká Mesarošová

Modelka Dominika Mesárošová (31) je sice se svým vzhledem spokojená, přesto občas ráda něco doladí. Zákroky však prý...

Valérie Zawadská
Zawadská: Když jsem svůj hlas slyšela ze záznamu poprvé, zděsila jsem se

Valérie Zawadská (59) hrála v dětství krále a už tehdy měla svůj specifický hlas. Kvůli nadváze přišla v gymnazijních...

Priscilla Presley na sedmdesát nevypadá, ale obličej má ztuhlý botoxem.
Priscilla Presley: Když jsem Elvise potkala poprvé, připadal mi odporný

Herečka Priscilla Presley (72) čtyřicet let po smrti Elvise Preslyeho zavzpomínala na jejich milostné začátky. Stačilo...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.