Nebezpečná přitažlivost

- Je to výsostné právo ženy. Vskutku, splňuje něco ze své povinnosti, když se snaží vypadat magicky a nadpřirozeně: m usí naplňovat úžasem, okouzlovat. Je totiž modlou, která musí být zdobena, aby byla zbožňována. O Pamele Andersonové ani v době jejích největších silikonových objemů nikdo nehovořil jako o krásné ženě - byla jen sexy. Naopak Annie Girardotová byla vždycky přitažlivá, totéž platilo o Edith Piaf a dalších Francouzkách. Proč?

»Když takříkajíc 'ometete' F rancouzku, zůstane vám často malé, nepříliš hezké a chlupaté stvoření,« konstatuje suše módní návrhář Josef Ťapťuch, který už dvacet let žije mezi Prahou a Paříží, kde učí budoucí módní návrháře. »Pokud jde pouze o fyzický zjev, nejsou nic moc,« souhlasí módní fotograf Goran Tačevski, jenž strávil v Paříži pracovně deset let. Pavel Beránek z firm y France Production přidává: »Když potkáte po ránu Francouzku v kuchyni, ani po ní nevzdechnete.« Tato břitká hodnocení však mají velmi rychlá pokračování: »Pokud ovšem tatáž Francouzka vyjde z bytu na ulici, je z ní jiný člověk, dokáže se upravit tak, že ji nepoznáte,« říká Pavel Beránek. »Se Slovankami je to naopak,« porovnává Josef Ťapťuch, »když ráno vstávají, je na ně docela příjemný pohled. Jakmile se obléknou, výsledek bývá občas jediný - hrůza!«

Flirtujeme všude, žijeme jen jednou

Na každé ženě je něco přitažlivého. Francouzka to »něco« dokáže prodat tak, že jiné vady zahladí. Výrazně nalíčené oči odvrátí pozornost od velkého nosu, skvělý sestřih od kadeřníka a dobře střižené sako vyrovnává disproporce kratších nohou. »Francouzka se na sebe umí podívat jako neúprosný malíř,« vysvětluje Helena Jarošová, která přednáší estetiku na Filozofické fakultě UK v Praze. »Proto se také nikdy nesplete, pokud jde o výběr barvy,která jí sluší.« »Francouzky občas působí jako uzlíček nervů, ale většinou jsou doslova nabité energií. Je na nich vidět, že stojí na vlastních nohou, že jsou nezávislé. A to muže přitahuje,« konstatuje Goran T ačevski. »Když se na ně díváte, jak mluví, jak gestikulují, jak stále něco řeší, máte pocit, že ta energie je přímo hmatatelná. Fyzicky stárnou rychleji než Češky,ale vy to nevnímáte.« Francouzky možná stárnou rychleji, ale přesto se podle statistické ročenky z roku 1998 dožívají více než dvaasedmdesáti let (Češka má šanci průměrně na 78,1 roku). Pro Gorana Tačevského jsou stejně nejzajímavější Francouzky od třiceti let výš. Už našly svůj styl. »Ty mladé ještě podléhají kosmopolitním trendům, hlavně v Paříži, teprve později nacházejí samy sebe.« Sebedůvěra přitahující muže má i svou specifickou podobu: »Flirtujeme všude, a proč ne, žijeme jen jednou,« směje se Michele Méunierová, Francouzka, která žije a pracuje v Praze už několik let.

Olízat výklady posílám i své studenty

Výraz »laicher-vitrine« se z francouzštiny překládá jako »olízat vitríny«. Neznamená to nic jiného než si pečlivě prohlédnout to, co je v módě právě nového. »Olízat výklady posílám i své studenty, protože móda vychází z ulice a návrháři jen konfrontují svůj názor s jejím,« tvrdí Josef Ťapťuch. Jenže ani spousta skvělých obchodů nestačí, když se žena sama nesnaží. Francouzka si klidně zopakuje líčení třikrát denně. Díky stravě se spoustou zeleniny nemá příliš problémů s pletí, navíc bývá přirozeně snědá, což je přitažlivé. Proto jí stačí jen zdůraznit oči a ústa. Neodmyslitelná je depilace a manikúra. »Červené nehty se pokládají za symbol individuality a pořizuje si je žena, která má ráda, když jí muži věnují hodně pozornosti,« prozrazuje Michele Méunierová. Francouzka je také proslulá svou schopností používat doplňky. Má to v krvi - a dokonce to bývá nakažlivé. »Stačí přijet do Francie a za pár dní budete mít potřebu jít si večer ještě nahonem koupit třeba nové náušnice,« popisuje své vlastní zkušenosti Helena Jarošová. Francouzské skříně nepraskají ve švech. »Stačí mít třeba obyčejné džíny, košili svého přítele a k tomu skvělé sako. Nebo si Francouzka obleče černou sukni a černé tričko, které doplní efektním stříbrným náramkem. Nikdy nekombinuje víc luxusních věcí - jedna vždycky dominuje, dvě nebo tři by jí připadaly jako kýč, tak to alespoň vidím já,« říká Goran Tačevski. Jeho žena, česká módní návrhářka Klára Nademlýnská, s ním souhlasí: »Francouzka si raději pořídí jeden dražší kostým a ten doplní běžnými tričky nebo košilemi, ale vždycky to bude vzájemně ladit, bude to přirozené, prostě 'šik'. Když není kostým, stačí sako od Chanel nebo šátek či kabelka od Hermese, tradice značek se ve Francii nezapře.«

Mnohé obchody s luxusní konfekcí připomínají spíš výstavní galerie, než obyčejné prodejny.