Hledat na její vinětě podnik, v němž zvídavý host zrovna sedí, však nedoporučuji. V průběhu devadesátých let byla vinětová rytina nahrazena méně zřetelnou postmoderní kvaší a dnes, kdy puncovní siluetu zámku a jeho »partikulárního« okolí vystřídal erb zřejmě náležející zámeckému sousedu Jiřímu Lobkowiczovi, vzal detail Staré školy definitivně za své. Zatímco nezkušený host luští heraldickou hádanku, skutečný znalec si místo Ludmily objednává ryzlink od Williama, vinařského šlechtice z téhož rodu, jenž nad mělnickým soutokem dvou řek a jednoho průplavu navzdory konkurenci »domácího« Jiřího úspěšně nabízí skvělá vína ze sklepení roudnického zámku. A není divu. Malíř Otakar Slavík dodnes tvrdí, že v době své postgraduální stáže v Roudnici se poprvé a naposledy setkal s vínem, které se doslova koulelo na jazyku. Leč zpět ke Staré škole. Host si přijde na své. Přišel jsem si na ně i já. Spolu s básníkem Ivanem Wernischem, Magickým Johnsonem české poezie, jsem seděl na jedné z teras mezi hruškou a moruší a čekal na znamení z nebe. Sotva se objevily talíře s noblesními mandlovými pstruhy (1 dkg 4,50), kouzlo začalo. Očekávané znamení se dostavilo v podobě nebeského oře, jenž se chvíli vznášel nad soutokem, aby poté odletěl proti proudu náhle rozeznělé Smetanovy Vltavy. »U Poluxa, to je přece Šemík,« zvolal jsem vzrušeně. »Snad nehledá cestu na Vyšehrad?« »Vypadá jako kozel,« pravil zamyšleně Wernisch a bodl pstruha do hlavičky, aby z ní mohl vyloupnout líčko. Jako omráčen jsem odsunul Williamovo víno. Wernischova zmínka o kozlím vzhledu oře mi úplně stačila. Větší inspiraci jsem si nemohl přát. Nejprve po zásluze došlo i na mé líčko a poté na skutečného kozla, jejž jsem hned po prvním doušku identifikoval jako velkopopovického. Pyšně jsem se rozhlédl po okolních stolech. Nevyzpytatelný host pod hruškou právě porcoval jehněčí na lávovém grilu (200g 130 Kč), sousední gurmán zase čtvrtil pizzu (od 85 do 140 Kč). »Blázínkové,« pravil nenasytný Wernisch. »Cožpak nevědí, že zde mají svíčkovou Wellington?« A sám tak dlouho vyhrožoval šéfovi kuchyně, že neodejde bez receptu na tuto závaznou volbu, až jej nakonec dostal. S laskavých svolením Wernische a bez vědomí nerudného provozního, jenž hovornému kuchaři zle vyčinil, recept zveřejňuji: »Vezmeš válec svíčkové a opálíš po všech stranách, aby se maso zavřelo. Poté uděláš libovolnou náplň, rozválíš ručně dělané listové těsto, na to dáš náplň, vložíš opálený svíčkový válec a pevně zabalíš listovým těstem. Pečeš tak, aby svíčková byla v řezu po upečení od růžova do duhova. Poté se, plná šťávy, nakrájí a s chlebem či zeleninovým salátem jí.« Těsně před dezertem (všechny druhy palačinek i zmrzlinových pohárů 40 Kč) se Wernisch zamyslel a na samotný závěr trachtace, přejížděje pohledem ploché panorama otčiny s dominující siluetou Řípu, povstal, vztáhl ruce a spíše zašeptal než zvolal: »Země česká, domov můj...«
STARÁ ŠKOLA
Na vyhlídce 159, 276 01 Mělník
Otevřeno pondělí-neděle 11-23 hod.
Zhruba 25 míst uvnitř a 60 míst venku.
Velkopovický kozel 12 st.
0,5 l 20 Kč ****
Velvet 12 st. 0,4 l 20 Kč ***
Kvalita obsluhy ***
Celkový dojem *****
Útratu v hodnocených podnicích si recenzenti platí sami, personál ani majitelé o hodnocení nevědí. Bodovací škála stoupá od žádné k pěti hvězdičkám.
- středa 8. září 1999
