Víte, co se říká o vašich vlasech?
Povídejte…
Prý nejsou vaše a prý si je stále nastřelujete. Jak je to?
Když jsem sundal šátek, tak jsem měl vlasy krátké, takže jsem si je nechal prodloužit. Tenkrát byla velká móda prodlužování a zahušťování vlasů, tudíž jsem si je nechal jen na dobu, než mi dorostou ty moje, prodloužit. To bylo jediné, co jsem použil.
Takže to, co vidíme dnes, jsou vaše skutečné vlasy?
Ano, ty jsou moje.
Nosíte pořád klobouky a šátky?
Šátky a klobouky občas sundávám. Měl jsem jisté sedmileté šátkové období, kdy jsem šátek prakticky nesundal. Pak přišel zlom, já ho odhodil a vyměnil ho za modré housle, to byl základ. Ale v posledních letech se šátek opět vehementněji vrací do módy a já mám mnoho příležitostí, kdy si ho vzít. Třeba když jsem s cikánskou kapelou nebo na popově zaměřených vystoupeních. Někdy si ho klidně vezmu i na vážný koncert. Je to prostě vždycky jen o nějakém mém pocitu a náladě.
Za pár dní oslavíte čtyřicetiny. Jak slavíte?
Čtyřicítka pro mě není číslo, které by se mělo zveličovat, příliš o něm mluvit a příliš ho slavit. Původně jsem slavit vůbec nechtěl, kamarádi říkali, že bych měl, já jsem se stále bránil. Když pak přišla nabídka Supraphonu s mým Best Of, tak jsem si říkal, že by to určitou oslavu chtělo. Slavím o pár dní dřív, protože v době, kdy mám narozeniny, budu v Japonsku.
Ohlížíte se za tím, co bylo?
Nejsem člověk, který by nějak bilancoval, ani jsem nechtěl bilancovat, přesto mě okolnosti donutily se podívat do minulosti, uvědomit si, co se mi podařilo.
Buďme konkrétní. Co se třeba v uplynulých deseti letech povedlo a co ne?
Jsem člověk myslící pozitivně, takže ty věci, které se nepovedly, neřeším. Už jsem je prakticky zapomněl a vytěsnil. Myslím si, že nemá smysl se jimi dál zaobírat. Za těch deset let se mi minimálně podařilo, že lidé stále chodí na koncerty, podařilo se mi nalákat spoustu mladých lidí, natočit mnoho krásných desek a zahrát mnoho krásných koncertů. A samozřejmě se mi nejvíc podařilo zplodit dvě krásné děti a to už mi nikdo neodpáře. To je nejkrásnější věc na světě. Teď končím těch deset uplynulých let a budu se dívat jenom dopředu a těšit se na další projekty.
Je tu i vaše žena Bára Kodetová. Báro, už se slavilo u vás doma?
Jelikož je to všechno v předstihu, tak nás ty oslavy teprve čekají. Pavel teď jede na čtrnáct dní do Japonska a já se těším, že budu mít čas mu připravit nějaké překvapení. Překvapení je vymyšleno, ale dolaďovat se bude, až on tu nebude.