Namlouvání po francouzsku

»Češi mají jiný humor, s Francouzem se flirtuje mnohem snáze. Jinak. Když má o vás zájem, nosí květiny, stále telefonuje, lichotí vám, snaží se vám doslova dostat pod kůži, neustále se vás na něco ptá, ale tak, aby se vám to líbilo,« tvrdí Michele Méunierová. »Francouz se nestydí přinést kvě tiny, chová se tak trochu jako blázen - a je na to hrdý i před svými kamarády nebo kolegy v práci. Pyšní se tím, že je zamilovaný. Češi se za své city stydí. Někteří mluví jen o sobě.Jiní jsou zase schopni strčit růži do aktovky, jen aby ji nikdo ze známých neviděl.« Navíc se čeští muži nemají podle ní rádi (totéž však platí i o že nách!), často jim chybí 'šmrnc'. Michele se netají tím, že i Francouzi mají své: »Jsou to takoví coquins neboli ďáblíci, kteří si často i po svatbě chtějí ještě užívat, ale to jim lze klidně vrátit stejným způsobem!« říká Michele, »když se manžel přestane o svou ženu zajímat, může se velmi snadno dočkat toho, že si najde jiného, tak trochu v duchu bonmotu, že tíhu manželství musí občas nést tři!« Aby partnerský život nezevšedněl, neopouští ovšem Francouzka podle ní určitý způsob věčného flirtování ani doma (a to i přes všechny české poznámky o jejím ranním vzhledu). Nenosí tepláky ani joggingové soupravy, dává přednost hravému oblečení, sexy pyžámku nebo pánské košili svého přítele.Když to počasí dovolí, chodí doma bosa, jinak v ponožkách. »Pantofle jsou pro babičky,« míní Michele. Ve Francii se líbá na přivítanou i na rozloučenou - podívejte na Čechy, jak se téměř bojí navzájem dotknout. F rancouzky nepochybují o svém ženském poslání. Výrazu sexual harrassment se jen usmívají a Monika Lewinská jim svým doprošováním připadá směšná.