Ačkoli byly negativní, zdravotní problémy ji celkově zaskočily. Do nemocnice v Motole původně odjela s akutní kolikou. Nebylo téměř pochyb o tom, že je to od ledvin. Vyšetření CT to ovšem vyloučilo a zpěvačka musela nastoupit do čtyř dnů do nemocnice znovu, tentokrát už s jistotou na gynekologickou operaci. Ultrazvuk totiž odhalil cysty na vaječnících.
"Bylo to pro mě poměrně dramatické, nevypadalo to vůbec dobře. Lékaři ale odstranili všechno, co považovali za nutné odstranit a já jsem dnes v pořádku a v klidu. I když jsem si na ten klid musela počkat celé tři týdny, než jsem se dozvěděla, že je histologický nález negativní. Už ta malá histologie dopadla ale na osmdesát procent dobře, tak jsem trochu doufala, že na tom nic nezmění ani ta velká. Samozřejmě jsem tu zprávu ale okamžitě zapila, s partnerem jsme si otevřeli láhev našeho oblíbeného vína," líčí Nálepková.
Příjemná zpráva ji zastihla den před premiérou recitálu šansonů Láska se vrací, kterou představila v Divadle Radka Brzbohatého. Stát pouhý měsíc po tak závažné operaci dvě hodiny na jevišti, zpívat a bavit publikum, nebyl zrovna med. Ačkoli několik představení musela odvolat, premiéru recitálu, na který se tak dlouho připravovala a těšila, zrušit za žádnou cenu nechtěla. Na fyzickou slabost naštěstí na jevišti okamžitě zapomněla.
"Když exhibuju, jsem v bezvědomí," vysvětluje se smíchem. "Víc za mě trpěla dcera Pepča, která mě sledovala z první řady a pár kamarádů, kteří věděli, co mám za sebou. Po skončení recitálu mi říkali, že se vždycky lekli, jestli jsem v pořádku, když jsem se na jevišti nějak zvláštně zachvěla."
Nálepková sice měla nakázáno být tři měsíce v klidu, nic nezvedat a nijak se nenamáhat, delší pauzu než jaká byla k zotavení nezbytně nutná, si podle svých slov v umělecké branži nemůže dovolit. "Na plánovaná vystoupení a divadelní představení nelze nechat diváky čekat. Dost na tom, že jich spousta volala do divadla a ptala se, jestli hraju, jestli neruším třeba své recitály a jestli si vůbec mají kupovat lístky. I to mne mimochodem poškodilo. Vzkazuji tedy, že jsem opravdu fit, zpívám, hraju, prostě zase naplno pracuju a pracovat budu. Mám možná štěstí, že jsem podědila tu ruskou náturu a vydržím," naráží na příbuzenské geny svého strýce, slovenského kapitána Jána Nálepky, hrdiny Sovětského svazu.
Začátkem července oslaví padesátiny a pozve všechny příbuzné a známé, kteří se o ni strachovali. "Pořádně spolu zapijeme pět křížků i znovu nabyté zdraví," plánuje. Zatím se pomalu zapojuje do běžného života a kromě práce už si dopřává i takové záležitosti jako jsou vernisáže. K výtvarnému umění má blízko i nejen svému příteli, výtvarníkovi a sochaři Vojtovi Kokešovi. Ráda má jeho díla, ale stejně tak ráda se pokochá třeba uměním jejich kamaráda, malíře Michala Chylíka. Jeho prodejní výstavu obrazů v pražském Radotíně si o víkendu nenechala ujít.
