Nálada Staročeské pivnice vrací hosty o pár roků zpátky

- Staročeská pivnice v centru Ostravy tak trochu připomíná skansen. Nikoli však rádoby historickým nábytkem nebo slaměnými květinami v keramických vázičkách na ubrusech s ručními výšivkami jako mnohé motoresty nebo moderní sádrokartonové koliby, ale nenápadnou náladou, která hosty vrací nejméně o deset let zpátky. Na zvláštní hořkosladké příchuti se podepisuje jemná a přitom doslova hmatatelná patina na dřevěných stolech, lavicích i židlích, věčně nevytopené veliké prostory a také neuvěřitelně nízké ceny. Nostalgickou náladu navíc umocňuje šero, které v některých částech lokálu panuje dokonce i v pravé poledne.
Čas zřejmě není pro majitele podniku veličina, která by nějakým závratným způsobem ovlivňovala rozhodování, jak bude hospoda vypadat. Změny, které poslední roky podniku přinesly, se totiž především na vybavení lokálu nijak nepodepsaly. A tak zatímco slunce prokousávající se velikými okny rozsvětluje sklenice velmi slušného Radegastu, přetékající pěna se lepí na tácky připomínající největší slávu podniku. Právě podtácky v jemném černobílém provedení zůstaly po létech, kdy se tady čepovala dvanáctka z Plzně. Ještě v osmdesátých letech byl "Staročech" společně s Pivnicí u Rady ostravskou vlajkovou lodí Plzeňského Prazdroje.
Velikou výhodou a zároveň Achillovou patou podniku je kuchyně. Vaří tady sice výtečně, ale hosté musí na jídlo poměrně dlouho čekat. Pivnice je totiž součástí hotelu Palace a výčepní lokál je pro kuchaře jakousi trpěnou popelkou. To sice není znát na kvalitě, ale pro vyhládlý žaludek se může čekání na vysněný oběd proměnit v hrůzostrašný zážitek.
Číšníci se ve Staročeské pivnici s ničím moc nemazlí. Na pivo se tady rozhodně nečeká. Nad nevelkým jídelníčkem plném tajemných názvů také není třeba nijak zvlášť vraštit čelo. Číšník totiž suše poradí: "Petřkovický guláš? Ten si nedávejte. To je normální guláš, akorát že ho teď zrovna zdražili." K šedesáti korunám uvedeným v nabídce si tedy zákazník musí ještě dvanáct připlatit. Guláš je však v této pivnici - poněkud netradičně - jednoznačně nejdražším jídlem.
Mezi speciality patří ve Staročeské pivnici různé variace na téma bramborákové těsto. Nabízejí tady vepřový řízek v bramboráku Ondráš, kuřecí maso v bramboráku Ondrášek nebo bramborák s pikantní směsí. A jdou dokonce ještě dál a servírují v bramboráku zapékaný hermelín. Kromě bramboráků není v nabídce jídel nic nijak výjimečného. Lákavě snad vypadá ještě Švýcarský špíz nebo Jožkova kapsa.
Všechna jídla jsou za velmi nízké, chtělo by se říci až podezřelé, ceny. Řízek v bramboráku se skromnou oblohou například přijde na necelých čtyřicet korun.
Rozhodně však stojí za hřích místní pochoutky k pivu. Tvarůžky, které podávají jako celá kolečka na chlebu s máslem, tady mají dobře uležené. Chutný je i chléb z rokfórem, který z pivnic již téměř vymizel.
Co je však u "Staročecha" nejlákavější, je rozhodně pivo. Výčepním, kteří se až na malé výjimky většinou nedopouštějí pivních zločinů a nenechávají vodu ve sklenicích a alespoň tehdy, jsou-li sledováni, pivo neslívají, se občas podaří i hladinka s bublinkou. To na Moravě rozhodně není běžné. Radegast je tady vskutku lahodný, bez zbytečných bublinkových gejzírů, řádně chlazený.
Nabízejí tady ještě velkopopovické tmavé pivo a na přání nachystají i řezané, ale to se na stolech objevuje jen velmi zřídka. Většinou sem totiž chodí pivaři právě na nošovickou dvanáctku. A to i v době oběda. Nevysedávají tady chlapi v montérkách jako v jiných pivnicích, ale zajdou si sem důchodci nebo lidé, kteří si po obědě nebo i jen tak z práce prostě zaskočí "na jedno".