Umět si udělat legraci z vlastní chyby totiž stojí docela dost sil, zvlášť, když člověk kvůli ní už probrečel pár nocí.
"Sám od sebe to dokáže jen málokdo," myslí si pražská psycholožka Marta Boučková. "Raději se s chybou smiřujte postupně. Začněte u lidí, o nichž víte, že vás mají rádi a berou vás takové, jací jste: nejprve to řekněte rodičům, pak babičce, tetě, bratrancovi, nejlepšímu příteli. Možná se vás budou snažit odbýt s tím, že je to hloupost, a tudíž si z toho nemáte nic dělat. To je však málo. Zeptejte se jich, jak se svými mindráky bojují oni sami a co by radili vám."
O svém problému by jste zkrátka měli mluvit s každým, komu věříte. Ať už jejich rady budou mít cenu zlata, či staré bačkory, po čase se stane zázrak: vaše chyba vám bude připadat stále méně důležitá, až se jednoho dne scvrkne na úplnou prkotinu.
Také se však může stát opak, který znamená, že vám chyba vyplní celý svět. Třeba kvůli ní nebudete chtít jezdit autobusem, budete se bát jít do kina, nenajdete si kamarády. Pak je problém hlubší - nejmenuje se však předkus ani dlouhý nos, ale podhodnocené sebevědomí. V tom případě byste si měli zjistit, kde a jak funguje nejbližší psycholog, a zajít za ním. Nevědí-li o psychologické poradně vaši rodiče, určitě vám adresu řekne třídní učitelka nebo výchovný poradce na vaší škole.
Nejlepší obranou proti posměváčkům je přidat se na jejich stranu: když se vám někdo bude smát, že máte odstávající uši, smějte se s ním. A při vhodné příležitosti svůj nedostatek ještě "prodejte". |