Petr sám pro disciplínu, které se věnuje, používá radši výraz vu-šu. Kung-fu totiž znamená čínsky mistrovský, velmi dobrý. A to může být všechno, ať už dobře udělaná palačinka, anebo jednou Petr v bojovém umění. To ovšem trvá dlouho a po dvou letech je Petr vlastně ještě pořád začátečník, i když velmi slibný.
"V Číně začínají děti cvičit už v pěti a každý den. Já mám hodinu a půl dvakrát týdně. Měl bych trénovat i doma, ale máme malý byt, takže hvězdy, přemety a různé skoky tam dělat nemůžu. Proto se těším na jaro, abych už mohl cvičit venku."
Působíš tiše a nenápadně. Dokázal by ses o sebe v případě nouze postarat?
Hlavní je rychlost. Kopnout a rychle pryč. Když budete půl hodiny přemýšlet, co dělat, skončíte na zemi. Přemýšlet musíte, ale bleskově.
Přivedli tě k vu-šu rodiče?
Ne, já sám jsem s tou myšlenkou přišel. Četl jsem knížku o Bruce Leeovi. Byla tam jedna scéna, jak seděl s kamarády u televize a vsadil se, že rozbije obrazovku. Oni souhlasili a televize se najednou rozletěla na kousky. Dřív, než někdo postřehl, že Bruce vyrazil pěstí.
Chtěl bys jednou být jako on?
Nevím, jaký byl přesně člověk. Ale viděl jsem s ním pět filmů a v nich vystupoval jako ochránce. Nešlo mu o to prát se, ale ubránit se a někomu pomoct. Dobro proti zlu. Proto mám doma na zdi namalovaný čínské symboly jin a jang a proto dělám vu-šu.
Stát se hvězdou amerických filmů tě neláká?
To ne. Moje starší sestra se touží podívat do New Yorku, ale než jet s ní, to bych se radši vypravil někam do přírody. A jednou se chystám do Tibetu mezi šaolinské mnichy.
Jak vlastně probíhá trénink vu-šu?
Úvodní protahování a rozcvička je trochu otrava, ale potom se už cvičí celé sestavy, základní i závodní. Nejlepší přijde až na závěr - cviky s tyčí. Nejdřív jsem měl trochu problémy rozumět, co Džai Chua, naše učitelka, říká, protože je tu teprve tři roky a česky umí jen pár slov. Ale teď už většinu čínských povelů známe, a když chce něco nového, tak to předvede. Je sice náročná, ale moje máma ještě víc. Chodí se mnou na všechny tréninky a nic mi neodpustí.
Co tě na vu-šu nejvíc baví?
Nepřipadá mi tak surové jako třeba karate. Je taky blíž k přírodě, protože vychází z pohybů zvířat a rozhoduje tu rychlost a pružnost. Teď mě ale nejvíc zajímá, že v září bude celostátní soutěž a první tři pojedou do Číny. Džai Chua mě už vybrala do reprezentačního oddílu, tak se musím snažit. Kdyby se mi to podařilo, tak aspoň zjistím, jak nejlíp se příště dostat do Tibetu.
 Učitelka vu-ši, Džai Chua, svému svěřenci Petru Votavovi nic neodpustí. |
