(mini)
Už si přesně nepamatuju, jak se stalo, že maminka souhlasila s tím, že celá naše rodina, máma, táta, já a můj brácha Makovec, pojedeme o prázdninách místo na pořádnou dovolenou na Vltavu. Čtrnáct dní v jedné kánoi, v jednom oblečení a s jedním kotlíkem na jídlo. Nikdy jsme zkušení vodáci nebyli, ale teď myslím, že už jsme. Závidíte? Já si tedy moc nezávidím. Hned první večer spadl totiž můj pitomej brácha Makovec do Boubínského potoka a potom chodil tři dny v teplé vložce z mojí bundy. A to jsme ještě Vltavu ani okem nezahlídli! Tábořili jsme nejdřív pod Boubínem, strašně strašidelným pralesem, a chytali rybičky k večeři. Byla pekelná zima, poprchávalo, maminka si dávala do čaje rum a náš Makovec vletěl ve svém nejteplejším oblečení po hlavě do potoka! Další den zase lilo. Tatínek prohlásil, že už je to jedno, když máme všechno mokré, tak nás nějaký deštík nevytrhne, a tak jsme se v Lenoře nalodili. Tatínek byl od té doby Zadák a pořád říkal, že nevadí, že máme strašnej ponor, že teď už je stejně všechno jedno. Maminka byla Háček, to jí sedlo. Já byl Pirát a brácha zůstal Makovcem, jako vždycky. a dny jsme pluli od hospody k hospodě. Na Soumarském mostě se mi líbilo, protože i za chladných večerů tu prodávali zmrzlinu. Taky se mi líbil Mrtvý luh. To je tajemné místo, kde se nesmí vystupovat na břeh a museli jsme čůrat za jízdy z lodi. Makovec chtěl čůrat každých pět minut a naopak maminka nechtěla vůbec. Na tábořišti v Nové Peci jsme si s Makovcem užili legraci. Vysvitlo sluníčko, začali jsme obíhat hospodu, dobíháme do cíle - liják! Pořád dokola. Teprve druhý den bylo nebe od rána modré a už tak zůstalo. Maminka byla šťastná, že zase může věšet prádlo a rozvěsila ho kolem celého tábořiště. Asi jí to chybělo. Nebudete mi věřit, ale za tři dny jsme přepádlovali celé Lipenské jezero, i když si Makovec svým malým pádlem pořád zkoušel kontra. Pak se konečně splnil maminčin sen, že se o dovolené bude celý den válet. V tábořišti u přehrady jsme se opravdu váleli a koupali, zatímco tatínek jel stopem pro auto do Lenory a pak jsme se převezli do Vyššího Brodu. Odtud jsme jeli pěknou divočinou, spali na tajných vodáckých tábořištích, sbírali houby a cpali se borůvkama. Maminka chtěla, abychom je jedli, že mají železo, ale my jsme je jedli proto, že jsme měli hrozný hlad. Pod Dívčím Kamenem tatínek zlomil při zastavování pádlo a prohlásil, že končíme. Já bych jel ještě dál, mně se Vltava líbí, hlavně v ranních mlžinkách. A jak je studená! Když jsem šlápl do vosího hnízda a dostal čtyři žihadla, v pohodě jsem to ve Vltavě rozchodil a vůbec nic mi neoteklo.
* * *
Pište (MF DNES, příloha Víkend, Na Příkopě 31, 111 21 Praha 1), majlujte (magazin@mafra.cz), faxujte (02/22062461), těšíme se na vaše tipy, vtipy, nápady i školní a domácí časopisy!
Už si přesně nepamatuju, jak se stalo, že maminka souhlasila s tím, že celá naše rodina, máma, táta, já a můj brácha Makovec, pojedeme o prázdninách místo na pořádnou dovolenou na Vltavu. Čtrnáct dní v jedné kánoi, v jednom oblečení a s jedním kotlíkem na jídlo. Nikdy jsme zkušení vodáci nebyli, ale teď myslím, že už jsme. Závidíte? Já si tedy moc nezávidím. Hned první večer spadl totiž můj pitomej brácha Makovec do Boubínského potoka a potom chodil tři dny v teplé vložce z mojí bundy. A to jsme ještě Vltavu ani okem nezahlídli! Tábořili jsme nejdřív pod Boubínem, strašně strašidelným pralesem, a chytali rybičky k večeři. Byla pekelná zima, poprchávalo, maminka si dávala do čaje rum a náš Makovec vletěl ve svém nejteplejším oblečení po hlavě do potoka! Další den zase lilo. Tatínek prohlásil, že už je to jedno, když máme všechno mokré, tak nás nějaký deštík nevytrhne, a tak jsme se v Lenoře nalodili. Tatínek byl od té doby Zadák a pořád říkal, že nevadí, že máme strašnej ponor, že teď už je stejně všechno jedno. Maminka byla Háček, to jí sedlo. Já byl Pirát a brácha zůstal Makovcem, jako vždycky. a dny jsme pluli od hospody k hospodě. Na Soumarském mostě se mi líbilo, protože i za chladných večerů tu prodávali zmrzlinu. Taky se mi líbil Mrtvý luh. To je tajemné místo, kde se nesmí vystupovat na břeh a museli jsme čůrat za jízdy z lodi. Makovec chtěl čůrat každých pět minut a naopak maminka nechtěla vůbec. Na tábořišti v Nové Peci jsme si s Makovcem užili legraci. Vysvitlo sluníčko, začali jsme obíhat hospodu, dobíháme do cíle - liják! Pořád dokola. Teprve druhý den bylo nebe od rána modré a už tak zůstalo. Maminka byla šťastná, že zase může věšet prádlo a rozvěsila ho kolem celého tábořiště. Asi jí to chybělo. Nebudete mi věřit, ale za tři dny jsme přepádlovali celé Lipenské jezero, i když si Makovec svým malým pádlem pořád zkoušel kontra. Pak se konečně splnil maminčin sen, že se o dovolené bude celý den válet. V tábořišti u přehrady jsme se opravdu váleli a koupali, zatímco tatínek jel stopem pro auto do Lenory a pak jsme se převezli do Vyššího Brodu. Odtud jsme jeli pěknou divočinou, spali na tajných vodáckých tábořištích, sbírali houby a cpali se borůvkama. Maminka chtěla, abychom je jedli, že mají železo, ale my jsme je jedli proto, že jsme měli hrozný hlad. Pod Dívčím Kamenem tatínek zlomil při zastavování pádlo a prohlásil, že končíme. Já bych jel ještě dál, mně se Vltava líbí, hlavně v ranních mlžinkách. A jak je studená! Když jsem šlápl do vosího hnízda a dostal čtyři žihadla, v pohodě jsem to ve Vltavě rozchodil a vůbec nic mi neoteklo.
* * *
Pište (MF DNES, příloha Víkend, Na Příkopě 31, 111 21 Praha 1), majlujte (magazin@mafra.cz), faxujte (02/22062461), těšíme se na vaše tipy, vtipy, nápady i školní a domácí časopisy!
