Na nepořádek laskavostí

- Už mezi dveřmi se paní Kudrnová (Nováková, Neumannová, Králíková...), obtížena třemi přeplněnými nákupními taškami, téměř přerazila o synovo nákladní auto a hromadu kostek. Další malebné zákoutí předsíně tvořila manželova aktovka, sako a boty, vše na jedné hromadě. Byl páteční podvečer, v zaměstnání právě dokončila uzávěrku, čekalo ji vaření večeře a sobotní úklid. "Takhle to dál nejde, sama na všechno už prostě nestačím," znělo jí v hlavě. "A když mi nebudou pomáhat, mají smůlu. Stávkuju."

Před podobně beznadějnými vzpourami by si měla každá žena ujasnit, zda její představa pořádku není trochu přepjatá a zda nedělá rodině ze života zbytečně peklo. Ostatně manželky, pro něž by život bez hadru pozbyl smyslu, neexistují pouze v literatuře.
I ty se zcela zdravými představami o úklidu, pořádku a hygieně se však často nechají zatlačit svými rodinami do rolí otrokyň. Tak se ocitají v začarovaném kruhu vlastních negativních pocitů a objektivních potřeb rodiny, na jejichž plnění zůstávají samy. Stále dokola pak při domácí práci opakují stejné litanie stížností. Vykonávají tím jakýsi zvláštní rituál, jehož naléhavost ovšem jejich blízcí už dávno přestali vnímat: Maminka prostě pracuje a přitom si stěžuje...

Práh nepořádku
Co je to nepořádek, vidí každý z členů rodiny jinak. To, co pro bohémského otce znamená "celkem uklizeno", pro pořádkumilovnou matku může být obrazem zkázy. Jinak vidí nepořádek ten, kdo uklízí, a ten, po němž je uklízeno.
"Už léta mám pocit, že si pod tím pojmem představujeme s manželem každý něco jiného," soudí čtyřicetiletá zdravotní sestra Zdena Králová z Písku. On nikdy nevidí, že je třeba vyluxovat nebo umýt okna. Pokud se o tom zmíním, upřímně se diví. Musím ale přiznat, že občas, když už padám na ústa, zareaguje lidsky a pomůže mi."
V životě však nastávají situace, kdy se přepracované ženy rozhodnou ke vzpouře. Ta bývá hlučná, demonstrativní - a většinou marná. I pražská psycholožka Naděžda Verecká je toho názoru, že stávkové akce nemají velkou účinnost. Jsou to totiž právě ženy, které jednoho dne pochopí, že manželé vlastně nepořádek až na výjimky nevnímají, a pokud přece jen, osvědčují v těchto případech velmi vysoký práh bolesti. Manželky poraženy vlastní neschopností dlouhodobě akceptovat chaos v domácnosti se pak nedůsledně vracejí ke starým praktikám rodinných otrokyň.
"Nevěřím ve smysluplnou konfrontaci tohoto druhu. Mám mnohem lepší zkušenosti s laskavostí a vstřícností," tvrdí psycholožka.

To jsi hodný, že mi pomáháš
Schopnost domluvit se po dobrém má své nepopiratelné klady. Zabraňuje situacím, kdy se rodinné území mění v bitevní pole, na němž se krvavě válčí o každý nevynesený koš se smetím. Vojenská terminologie v dámských ústech mívá zcela opačný efekt, než ženy předpokládají. Bude-li manželka příliš často mluvit o boji nebo válce, kterou vyhlásila nepořádku, může její manžel pocítit nutkavou nechuť tuto bitvu prohrát. Vždyť pravý muž v boji vždy vítězí.
"Není třeba neustále bojovat, daleko lepší je jemná, laskavá převýchova. Ve chvíli, kdy se váš partner odnaučí skladovat součástky z auta pod zrcadlem v předsíni, přidejte úklid svetrů na křesle v ložnici a haldu novin pod oknem. Základem úspěchu je sice přátelské, nicméně neodbytné opakování stejných požadavků do té doby, dokud si je manžel neosvojí. Nezapomeňte také vyjádřit svoji vděčnost, radost a pochvalu. Každý je přece rád, když ho ten druhý ocení," radí psycholožka.

Pokud jde o nepořádek, mají muži hranici citlivosti nastavenu většinou poněkud jinak než ženy.