Okno, zářící uprostřed noci z jinak černého a už uzavřeného hradu ho několikrát přimělo zkontrolovat, zda tam nejsou zloději a zda je v pořádku elektrická instalace. K rozsvěcování začalo docházet po úmrtí jednoho restaurátora, který v kapli pracoval, miloval ji a žil jenom pro ni.
"Byl to možná jeho duch, který se vracel na své zamilované místo," krčí rameny Jaromír Kubů.
Pozdvižení, spojené dokonce s příjezdem policie však způsobila jiná podivuhodná událost. Bezpečnostní čidlo v jednom za sálů zaznamenalo v noci pohyb a spustilo poplach. Když kastelán v doprovodu policistů odemkl sál, zjistil, že jedna kamenná dělová koule, kterou používali husité se samovolně převalila na druhou stranu sálu ke koulím švédským.
Jistě není třeba dodávat, že podlaha sálu je naprosto rovná a koule se na ní bez vnějšího imulzu ani nepohne. "Kdo nebo jaká síla uvedla v prázdné, uzamčené místnosti střeženého objektu těžkou kouli do pohybu?" ptá se kastelán sám sebe.
 |
 Jaromír Kubů prohlíží dělové koule. |
