Nacházela se totiž v té fázi, kdy si spousta heterosexuálních žen myslí, že když si vlezou do postele s kamarádkou, najdou v jejích kalhotkách řešení všech svých problémů. Jenže: lesbismus bohudík! - není jenom o tom, dostat se té druhé do kalhotek. Stejně tak ale neznamená, že lesbou je ta, kterou z toho její okolí podezřívá proto, že se zrovna nežene do vdávání a zakládání rodiny, ani ta, která nosí krátké vlasy a kalhoty.
Proces "přešupačení se" trvá mnohem déle než jednu noc a sexuální zkušenost s jinou ženou nemusí vůbec stát na jeho počátku. Lesbismus je především o odvaze žít podle toho, jak uvnitř sebe cítím. Nevzniká z nudy ani z přesycení, doprovázeného pocitem "nevím, co roupama dělat", není závislý na reklamě, ani na módních trendech. Lesbismus nestojí na nenávisti k mužům, ale na lásce k ženám. Ta může mít spoustu podob: od důvěrného přátelství a obdivu přes něžné mazlení a sex až po klasické párové či přímo rodinné soužití.
V lesbě, která se přijala, se obvykle všechny tyto aspekty protínají. Lesbismus není jen jakési "chudinkovské" genetické předurčení, ale především svobodná volba. Lesbafeministka ho chápe jako politikum, lesba-filozofka ho prohlašuje za svůj světonázor, lesbaumělkyně v něm hledá radost a inspiraci a pro tzv. kryptolesbu představuje strom se zakázaným ovocem. Tajně a s obavami si tu a tam utrhne jablíčko a někde v skrytu se do něj lačně zakousne.
