“Obraz muže v pohádkách má jen málo rozmanitých barev – ženy jsou na tom mnohem lépe,” tvrdí profesor etnologie Röhrich. Přesto však jsou podle něj pohádky nastaveny na patriarchální systém. Muž je ochráncem a živitelem, žena poslušnou domácí paničkou. Proto navrhuje určité změny tohoto obrazu. “Měli bychom dnes pohádky vyprávět tak, aby zapadaly do současných společenských mechanismů,” tvrdí profesor.
Jeho kritika se týká i způsobu, jakým jsou odlišovány charaktery pohádkových postav. Typizace žen v pohádkách je většinou určena jejich vzhledem. Jsou buď krásné nebo ošklivé. “A kdo je krásný, je i dobrý,” dodává Röhrich. Smíšené charaktery neexistují. To se sice týká i mužů, ale zatímco mnoha ženským pohádkovým postavám jsou automaticky připisovány negativní vlastnosti – nevlastní matky, čarodějnice, stařeny a kouzelnice), zlé mužské charaktery se většinou objevují v podobě zvířat či bájných tvorů – vlk či drak.
Podle Röhricha je pozoruhodné i to, jak jsou stavěni muži a ženy do kontrastu. “Líný muž a chytrá žena nebo chytrý muž a hloupá manželka – z takových protikladů žije mnoho pohádek,” tvrdí. Připomíná také, že jen v málo vyprávěních je odkaz na manželský život (výjimku tvoří kupříkladu O zlaté rybce nebo Otesánek). Svatba většinou přichází až na konec vyprávění – jako happy end. Co se děje poté, je podle Röhricha zahaleno temnotou. “Bohužel už se nikdo nedozví, zda byla princezna s princem, kterého vysvobodila polibkem z žabí podoby, šťastná, či jestli se Sněhurka nevrátila k některému ze sedmi trpaslíků,” stěžoval si profesor. O reakci na jeho přednášku nevydaly agentury žádné zprávy.
